Tango

Začíná to zakutáleným míčem v jedné malé místnosti a to se začnou dít věci! U jednoho stolu se sejde tolik postav, že je nestačíte spočítat. Nikdo do sebe nenarazí a v tom guláši je to obdivuhodný výkon. Geniální škatulata, která jsou dobře promyšlená a opisují stále stejnou trajektorii. Lahůdka na mozek i oči. (11.08.2013)

Originální nápad, který končí ve chvíli, kdy je postav na scéně příliš, divák je jimi - a jejich neustále opakovaným chováním - zahlcen, a čeká už jen útrpně nějakou jinou pointu, než že chlápek spadne ze stolu. V jednu chvíli už jsem koukal jen na tu nahou babu, jak se furt obléká a natahuje si kalhotky, a pak na souložící dvojici, kde jsem se snažil odhadnout, jestli ona má kalhotky a on slipy. Konečná pointa s babičkou a balónem mi nakonec přišla poněkud slabá. Technicky navíc jsou vidět často probliky mezi postavami. (07.06.2014)

Jojinecko, myslím, žes vůbec nepochopil, oč v tomto kraťasu šlo. Rozhodně ne o 'velký "organizovaný chaos"'.. Režisér se spíše pokusil (a dle mého názoru se mu to podařilo) představit si, co všechno může zažít jeden jediný pokoj v průběhu věků..i ona symbolika je jasná, celé to začíná chlapcem a končí stařenkou.. (22.02.2008)

Tango staví na rafinované choreografii souběžných dějů na jednom jevišti. Hru s variacemi, kombinacemi a konfrontacemi snižuje Rybczynského obvyklá úporná snaha dosáhnout groteskního účinku a únavný filmový idiolekt, jak si jej vytvořil již v předešlé dekádě (a ponížil v pouhou snůšku floskulí). Neméně protivný je mi i jeho nadhled, s nímž pozoruje člověka, který se již v jeho starších filmech stal pouhým potenciálně směšným objektem jeho povýšené manipulace. S touto poetikou se míjím snad ještě úspěšněji než ony snímané figury mezi sebou. (23.10.2017)

Jeden z najvtipnejších, najoriginálnejších a zároveň myšlienkovo bohatých a zároveň najvtipnejších experimentálnych filmov všetkých čias, oscar absolútne zaslúžený. Divák sa zameria na jednu postavu, zacyklí sa v jej sledovaní, potom sa zrazu uvdomí a začne sledovať ďalšiu, aby zistil, že na scéne je tých dejov omnoho viac, ale stále je čas sledovať všetko a všetkých a nakoniec sa možno vrátiť aj k pôvodnému obrazu. Rybczynski reaguje na rôzne sociálne neduhy socializmu a vtip vidím aj v tom, že tieto životné stereotypy pripomínajú skôr rytmické kvapkanie z kohútika ako elegantné tango. (23.11.2017)