Dannyho parťáci 3

Příliš drzí syčáci, ti Dannyho parťáci. V lasvegaském ráji, s diváky si hrají. Přicházejí potřetí, bez manželek, bez dětí. Místo lupu odveta. Kostky, karty, ruleta, Nemám ani ponětí, kam se skrylo napětí, Dramatická rovina, pohřbila Al Pacina. Té lupičská chásce, svědčí trable v lásce. Nudná Ellen nespraví, že chybí něžné pohlaví Podivné motivy,přemíra techniky. zápletka bez šťávy v zakletí logiky. Stopáž smíchu? Minut pět. Když se škádlí George a Brad. Místo hravé koniny, dvě seriózní hodiny. 40 zklamaných procent... (12.07.2007)

Soderbergh si moc nepolepšil. Od schizofrenosti přešel k přeplácanosti, ve které divák aby vtipků a dobré pohody pohledal pod lupou. Tolik lupičských motivů, tolik hráčů na jednom poli a přitom se film soustředí víceméně jenom na postavy Dannyho s Rustym a zbytek nechává pouze přicmrndávat. Dvě hodiny egoisticky bezbřehé nudy, bez koulí, nadhledu a hlavně originálního kasaštyku. Celou dobu na mě Parťáci působili dojmem, že nekradou pro zábavu, ale pro to, aby měli na nájem. Smutné. (29.09.2007)

Dannyho parťáci 3 mají jednu nespornou výhodu od jiných pokračování. Nesnaží se vypadat nabušeněji, ale pouze rozvíjejí jedno téma v širším kontextu. Základní dějová linie je naprosto identická jako v předchozích dílech, sází na tzv. "vějířový efekt" (ehm), kdy se všechny části odehrávají v tutéž chvíli a režisér je plynule překládá přes sebe. Na této linii je postaven zbrusu nový děj, ale právě díky stejným vztyčným bodům je v jistých aspektech vyprávění až nápadně podobný svým předchůdcům. Naší staří známí hrdinové opět diskutují o tom co provedou a jak to provedou, přičemž mi můžeme jejich akci zároveň studovat a porovnávat se svými znalostmi jak z jedenáctky a dvanáctky, tak i z tím, co nám poskytují v tomto díle. Celý snímek přirovnává onu slavnou větu o utírání si zadku hedvábím, jede, nikde nestaví, nemění tempo, ignoruje diváka, předhazuje pozlátko a snaží se tvářit jako pohodový film bez přilišných nároků. Hrdinové jsou elegantní, stejně tak jako hudba a kamera. Nikdo přece nečekal žádnou příliš sofistikovanou zábavu nebo snad ano? A přesně o tom to je... (10.12.2007)

Niekedy sa mi zdá, že o filme najviac povie jeho soundtrack. Žáner Lounge mieša elegantné prvky minulosti (nasamplované aj viac ako 50 rokov staré skladby či latino) spojené s modernými tanečnými fígľami (silná basová linka, horúce rytmy, elektronika). Elegancia v modernom štýle, to je lounge music, to je hudba všetkých filmov o Dannym Oceanovi a to je vlastne aj samotný Danny Ocean. Nádherne štýlová, moderná, ale pritom elegantná a hlavne neskutočne svieža zábava. (16.03.2008)

„Pochopila to?“ – „Jej sa to netýka.“ – „Ale pochopila?“ – „Jej sa to netýka.“ Znova je TO tam (v snaživej dvojke TO tam bohužiaľ nebolo). Prvý diel mám veľmi rád. Druhý obsahoval zopár báječných momentov, ale málo, nedokázal naplniť očakávania. Čítal som na tretí diel recenziu, v ktorej autor písal, že záver heist movie trilógie je niečo medzi. Nuž, mal pravdu. Nie je to také dobré, ako jednotka. Od záveru som čakal smršť nečakaných zvratov, ako bolo v jednotke S.W.A.T. komando, avšak ničoho mimoriadneho som sa nedočkal. Všetky finty boli o niekoľko tried dole oproti prvej časti. Tam akoby kradli vysokoškoláci. V trojke žiaci základnej školy. No cítil by som sa zle sám pred sebou, kebyže tejto uvoľnenej, oslnivo hviezdne charizmaticky obsadenej kriminálnej komédii nedám 4*. Predsa len je tu návrat k nákazlivej hravosti jednotky. Clooney a spol. rozohrali vojnu. Motív pomsty dodáva trojke hĺbku, ktorá prvým dvom častiam (kde šlo len o osobné zbohatnutie) chýbala (hlavne dvojke). Samozrejmosťou sú skvelé hlášky („Na Sinatru ti kašlem.“), parádne inscenované scény (dojatie z televíznej šou, megageniálny running gag s mexickou revolúciou) a suché dialógy („Čo si mu na to povedal?“ – „A čo som mal?“ – „Nič.“ – „Veď som mu na to ani nič nepovedal.“). Medzi Clooneym a Pittom to iskrí báječne. Rozpočet 85, celosvetová tržba 311. (27.05.2011)