Bourneovo ultimátum

Po přečtení Bordwellovy kritiky bourneovského stylu (viz tady a tady) se ve vší (a opravdu nemalé) úctě k tomuto teoretikovi musím ptát, kde končí "zesílení" hollywoodského stylu a kde začíná jeho "změna". Podstata formální progresivity Bourneova ultimáta v porovnání se současnou hollywoodskou tvorbou totiž spočívá v propojení těkavého stylu ruční kamery a téměř konstantní dvouvteřinové průměrné délky záběru (přičemž nositelem pocitu kontinuity se stává primárně zvuk) s využitím různých typů pohybu. Bourneovo ultimátum produkuje pohyb na rovině žánrových standardů (pohyb honiček) a vyprávění (pohyb vyprávění, pohyb ve smyslu distribuce informací). Bordwell se ve své práci tak zarputile soustředí jen na stylistický systém a vágní argumentaci o běžném příběhu, že se zcela odpoutává od vnímání narativního systému se stylistickým. Ale právě v něm spočívá zásadní revoluční krok Bourneova ultimáta od Bourneova mýtu. Ten s distribucí informací i pohybem honiček pracoval standardně (honičky směřují zásadně dopředu :), zatímco Ultimátum zmnožuje informační zdroje v rámci jednotlivých scén (jediný "vševědoucí" je divák - jen on se orientuje na letišti i v Tangeru) a znejasňuje pohyb honiček (ne dopředu, ale vertikálně, diagonálně, případně zpět :). Těkavost stylu není jen ona už poněkud profláklá analogie k mentálnímu stavu hrdiny, ale spíš fokalizace profesionálního myšlení, jejíž význam nám dochází až zpětně. Každá akce obsahuje řadu dílčích narací (Bourne je jako šachový hráč o několik tahů napřed a my si každou jeho sérii reakcí musíme domýšlet jako příběh, jehož pointa se odhalí až posléze). Bourneovo ultimátum tak pro mě představuje - navzdory Bordwellovým tvrzením (která jsou jako obvykle precizně vystavěná, ale zkrátka příliš dopředu determinovaná tím, co chce dokázat) - revoluční počin, který sice částečně může obsahovat postupy známé z jiných filmů, ale progresivní je jejich celkové využití (plus paralelní propojení celé trilogie s přesahem i do původního televizního zpracování). Tvrdit tedy, že Bourneovo ultimátum je jen kopií Bournova mýtu, tedy považuji spíš za důsledek necitlivého omezeného (ve smyslu důrazu na pozorování jednotlivých aspektů stylu a vyprávění) sledování. PS: Po letech jsem se k tématu vrátil ve studii Bournův mýtus: akční film pohybu. (05.09.2007)

Sympatický zakončení jedné velké ságy, která nám dokázalo, že Matt Damon umí fakt docela dobře hrát, i když si ho pořádně z jinejch filmů nepamatuju, a že k němu sedí Moby stejně tak jako hrnec na prdel. Kvalitu si série nesnížila, pořád je kvantum hodně dobrý akce, ale ten příběh trošku stagnuje. Kolik se toho událo v prvním díle se pak zpucuje ve druhým a třetím díle, takže se ve výsledku nic extra zajímavýho neděje, a když už jo, tak jsou to většinou zbytečný kecy, protože je stejně jasný, že Jason za chvíli zase bude zdrhat, za ním to bude bouchat, občas se přimotá Franka Potente, která to i v mrtvym stavu dokázala uhrát i v tohle díle a prostě pořád je na co koukat. Plnej počet jako jedničce stejně nakonec nedám, protože mě ten příběh prostě uhranul v prvním díle, kde to mělo nápad, a zbytek se jenom na původní myšlence vezl. (04.07.2010)

…a když Jason Bourne kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha projektech CIA je.. Když pominu, že v některých momentech měl znít místo Powella spíše terminátoří motiv Brada Fiedela, polepšil se Greengrass s přehledností akce, vytasil trumfové eso D.Strathairna a dokonce vytáhl ze studny zpola zaplněné vědro emocí. Kulervoucí akční atrakce, o tom žádná, přesto všechno zůstává v mých očích pomyslným vítězem trilogie Agent bez minulosti. Budu raději pozorovat tchýni při věšení záclon v sedě z gauče, než přitom dělat kliky, po místnosti metat kozelce a co vteřinu mrknout očima - ostatně, pořád to bude věšení záclon.. A nyní se David Webb může nerušeně vrátit na svou rodnou planetu Krypton.. (27.08.2012)

Tvůrci měli natolik odvahy, že se vzdali velkolepého finále a se vším všudy navázali na minulý díl. Tím čím byl Bond pro Conneryho, je i Bourne pro Matta Damona. Nejenže z něj vyloženě vyzařuje jeho stoprocentní nasazení, ale zároveň zvládá i komplikovanější party, kdy emoce a city hrdina skrývá pod slupkou nekompromisního zabijáka. Strach, že tento hrdina již nemá co říct, se rozplynul při prvních minutách. (11.06.2008)

Tak takovejhle akční nářez jsem hodně dlouho neviděla :oD Pánové pardon, ale kam se se*e Segal a JCVD :o) Nikdy mě Matt Damon nijak zvlášť neohromil, ale kámo, teď před tebou smekám svůj imaginární klobouk. Jak popsat tuhle neuvěřitelně uvěřitelnou prácičku.. 3 ... 2 ...1... BUM ... Takhle jsem se cítila při každé scéně. Souboj s "čističem" neuvěřitelný, čekala jsem, kdy se dostanu do stavu koma.. Každá minuta stála za to :o) .... "Kde jsi?? - Ve své kanceláři! - Nejsi, to by jsme mluvili z očí do očí!" ... Frajer, co? :o) (11.05.2009)