Zápisky o skandálu

Až dodatečně jsem si dohledal, že v Británii je legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku 16 let; takže až dodatečně chápu, co měli za problém. Říkejte si co chcete, ale to, žte si to rozdává 15letej kluk s dospělou ženskou, může být trochu divný, ale nemám s tím zásadní problém. Když postarší babča intrikuje a vydírá, protože jí rajcujou ženský, štve mě to, ale nemám s tím problém. Ale mám problém s páprdou, co se zamiloval, nemá koule na to ženskou oslovit, a tak jí zkurví život. Hezky kontroverzní, ale ke konci už nuda. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh 7 | hudba 6 | humor 0 | akce 0 | napětí 3 | pustil bych si znovu 4 (06.03.2013)

Stejně rafinovanou hru, jakou svádí zatrpklá, krutě cynická a dokonale osamělá Barbara s nezkušenou a skrytě nešťastnou Shebou, hraje i režisér Richard Eyre s divákem. Ze začátku neškodná partie dvou postav se po několika dějstvích přesunuje až do mrazivého zakončení, ve kterém vybuchující emoce přeskakují až k divákovi, oslněnému výkonem obou protagonistek. Výsledný dojem? Zarytý hluboko, hluboko pod kůži... (21.10.2007)

Ano, Judi Dench a Cate Blanchett mohou zcela oprávněně přijímat poklony, i když první jmenovaná mi zřejmě nikdy sympatická nebude (to je ale ostatně můj problém). Právě ona v Eyreově dramatu (který sází na zajímavou koncepci vyprávění) exceluje v roli zahořklé, staropanenské profesorky, s níž léta strávená v osamění bez přátel a životních partnerů notně zamávala, ono s přestárlou kočkou si toho moc nepovíte. Je tu ale ještě deník, do něhož si po léta vytříbeným slohem zapisovala veškeré své myšlenky a postřehy. Její stoický život rozhýbe až seznámení s mladou učitelskou posilou, pro níž se stane přítelkyní i mentorkou. A to výhradně v souvislosti s jejím letmým románkem s nezletilým studentem. V mých očích měl příběh dvou žen, které mají diskutabilní morální kredit, přesto zůstat v literární podobě – a i na divadelních prknech by mu to slušelo mnohem více!! Ať už to dopadlo jakkoliv, jeho myšlenka a zpracování mě nějak zásadně neoslovily!! (30.07.2007)

Po dramatu IRIS (2001) se jedná o druhý film režiséra Richarda Eyreho, který přichází do našich kin. A znovu Judi Dench v hlavní roli dokazuje, jak skvělá herečka je. Nicméně ani Cate Blanchett a Bill Nighy se nenechali zahanbit. Příběh samozřejmě zajímavý. Co dodat, povedené drama. // Febiofest 2007 (27.03.2007)

Aby Prima napravila prizma, flákla hned po ultranudě psychologický trhák. A tak jsem byl proti své vůli, zatímco se mi minuty života vlekly při psaní hanlivého komentáře na Pokání, vtažen do děje. Skutečně kontra mé chtění, protože se psychovložkové filmy snažím obcházet uctivým obloukem. Žiji totiž v přesvědčení, že nejsem jejich cílovým divákem, neboť PMS téměř nikdy netrpím a hysterickou záduchu jsem předvedl naposledy v dávných letech, ještě před oochlupením. Zkrátka je ve své bláhovosti považuji za frndí državu. Proto klopím všechny své hlavy a tvůrcům Zápisků vzdávám hold. Při pohledu na slaďoučkou Cate mi hlavou táhnul zásadní dotaz: co jsem to míval ve školských ústavech za katedrnické schoury? Pro týčerskou rozkuřovačku jejího ražení bych neváhal naučit se azbuku, základy zpěvu, trojčlenku či periodní tabulku prdků, tedy tajemné vědy, jimž jsem se nekompromisně vyhýbal. K samotné ,,vypravěčce" a tahounce celičké storky, tedy ku starolesbické madame Denchové - vynikající výkon. Její postava chvílemi ukazuje lidské ledví v jeho defekáty obalené střevnatosti. Je to o nás. O sobcích. A kdo tvrdí, že není, dělá si to dodnes! (13.03.2013)