Pokání

Strhující upřimnost (Titanic) v harmonii s dokonale sofistikovanou procítěností (Anglický pacient) se potkaly v nejlepším filmu roku 2007. Ze začátku usedlou a šikovně nastříhanou rozprávku vystřídá po půl hodině STRHUJÍCÍ a neuvěřitelně osobní příběh, jehož originalita a promakanost nemá v posledních deseti letech obdoby. Závěr doslova bere dech. Ve všech aspektech brilantní, dokonale vybroušené a v moderním filmu nevídané dílo. Nečekal jsem, že se ještě někdy podaří natočit něco takovéhleho. (06.08.2008)

Pokání se báječně hodí k odvysílání na kanálu Prima Love. Taková ta tragická romantika nenaplněné lásky, osudová setkání, touha, vášeň, nedorozumění, odříkání, naděje a zklamání. Producent nešetřil rozpočtem a režisér se snažil udělat z toho vznešenou vizuální žranici s artovým přesahem. Má to ale háček. Pokání na mě nefunguje. Je až moc rozmáchle ambiciózní, nějak se s ním emočně míjím. Oceňované dlouhé záběry mě spíš nudí a ocenit dokážu snad jen vymazlenou scénu pláže u Dankers, kde se obklíčená poražená armáda snaží zapomenout na budoucnost. Při pohledu na vychrtlou postavu Keiry Knightley jsem si uvědomil, že spíš než herečku připomíná lékařskou diagnózu. Pro tentokrát zaujmu při svém hodnocení disidentskou pozici... Celkový dojem: 45 % (21.03.2013)

Tento film jsem sledoval asi jako kdybych četl knihu, kde člověk je zabořen do čtení a nemůže se od příběhu odpoutat a chce aby pokračoval dále a dále a o pauze se nedá ani mluvit. Asi tak jsem se cítil na konci filmu, jak u dobře napsané knihy plné emocí. A tak Pokání hodnotím 5 hvězdičky jelikož mě Joe Wright opět svou prací nadchnul... (19.02.2008)

Je s podivem, že v době kdy je filmaři przněna jedna kvalitní kniha za druhou, tak se již řadu let soustavně daří tvůrcům kvalitně adaptovat díla Iana McEwana. Každá z pěti dosavadních adaptací jeho děl se v zásadě povedla a tři dokonce tak, že hodně. A to včetně Pokání, což je McEwanův nikoli nejlepší, ale zřejmě nejznámější román. Joe Wright roste do veliké persony současné kinematografie. Pokud si myslíte, že McAvoy je pouze hejsek se sexy přízvukem, tak vás vyvede z omylu. Tolik silných scén propojených v jeden působivý celek, který funguje na mnoha úrovních se jen tak nevidí. A to, že vás Pokání jen tak mimochodem protáhne všemi odstíny emocionálních pocitů, tak to již je jen třešnička na dortu. (01.01.2008)

Na můj vkus až příliš kýčovité, ale i tak psychicky drásavé drama, které rozkládá (a to nejen v závěru) na atomy a doslova a do písmene pohlcuje. Jen ta Keira by se občas už vážně mohla najíst. 9/10 UPDATE ONE YEAR AFTER: Jediné, co mi zůstalo v paměti, je finále. Trochu málo na film, jenž bojoval o Oscary a má mohutných 84%. Jedna z bublin, které praskly. 7/10 (28.01.2008)