Dar od Boha

Takhle se to jeví jako dost průměrný a nenápadný film, ale jakmile se rozjede, tak nemá chybu. Moc hezký příběh z jedné doby o jednom klukovi a o jeho problémech, které jsou natočeny naprosto nádherným způsobem. Na každou scénu je radost koukat, emoce lítají ze strany na stranu, plus hudba k filmu podtrhuje super filmový zážitek. (20.01.2012)

Skutečně nádherný film o dětství, dospívání a o životě jedné rodiny a jejího neobyčejného člena. Protkáno libovým soundtrackem nejen s mým milovaným Aznavourem. A opět důkaz, že vážná hudba umí určité scény pozvednout o třídu výše (díky Stanley). Český název filmu možná odradí ateisty a to by byla velká škoda. Film s prvky víry jsem si snad nikdy tak neužil. A dokáže i rozesmát - rozhovor otce s matkou o orientaci Zachariho v koupelně u čištění zubů s povzdechem otce o strkání nástroje lásky do výtrusníku a manželčina okamžitá břitká odpověď je prostě luxusní. C.R.A.Z.Y. (zkratky jmen - neřeknu koho) mě prostě dostalo na plné čáře a já bych mu odpustil snad vše, i když ono není co :). I na slzy dojde... (11.03.2009)

Docela v pohodě drámátko, i když někdy trochu táhlé. Potěšila mě psychodelická pasáž PINK FLOYD. Herci v pohodě. Otec Elvis i matka to určitě neměli jednoduché. A co bylo mazec v té době, a nejen v americe?? No přece to kouření, všude a vždy. Příšerná móda. Kouřilo se v nemocnici, na Vánoce u stolu, prostě všude. I u nás tomu tak bylo. Janžurka a Stellinka Zázvorová s cigárem na obrazovce, i Bouhdalka. A pak nešiřte reklamu a nekažte mládež!!! (09.08.2014)

Pohodovka, na kterou se strašně pohodlně kouká, zachycující přelomovou dobu, kdy byl náhled lidí na homosexualitu ještě hodně povrchní a nekompromisní. Mladý Zac se snaží najít sám sebe a v tom mu pomůžou především jeho bratři a otec, ale nedá se říct, že by to dělali zrovna vstřícným způsobem. Tak se Zac stane černou ovcí rodiny, uteče a po tom co se vrátí si jeho otec uvědomí, co je v životě nejdůležitější.. (07.07.2007)

Filmy spadající do proudu queer cinema mají často společnou jednu věc: krom hlavního hrdiny, obvykle alterega autora, působí všechny ostatní postavy jako ploché karikatury. Divák je tak odsouzený bez dalšího do pozice přitakávající hlavní postavě, která si uzurpuje všechny jeho sympatie. Stejně tak i v tomto filmu nám hrdina hned v úvodu sdělí, že jeho bratři jsou idioti, otce vykresli jako primitivní machistickou postavu a snad jen matka působí jako živoucí postava. Je to zřejmě dáno tím, že takovéto filmy slouží jako osobní terapie autora a obecný pohled na problém ustupuje subjektivní potřebě autora. Zároveň však odsuzují takový film do pozice minoritního dílka pro spřízněné duše, protože ne každý divák bude ochoten na tuhle hru přistoupit. Gregg Anaki, který stál na začátku zrodu proudu této kinematografie se tomuto omezení úspěšně vyhnul tím, že jako karikatury ztvárnil všechny postavy a převedl tím film do formy podobenství, které žádnou z postav neprotěžuje. (22.09.2010)