Vykoupení z věznice Shawshank

Přestože tenhle žánr jaksi nespadá do mého resortu, musím říct, že Shawshank mě nadchnul. Krásný, netuctový příběh, který je vyprávěn zvolna, dlouho a zatraceně dobře. Ani jedno hluché místo, ani jedna chyba v obsazení, nadto se docela povedl i český dabing. Vše korunuje ta nejoslnivější pointa, jakou si zbědovaný divák, uvyklý stále stejným schématům, může přát. 90 % (01.03.2004)

Hluboce lidský film s výborným Freemanem v hlavní roli, jehož Red je průvodcem příběhu i pamětí Shawshanku. Opakované sledování Darabontova vězeňského skvostu vám může způsobit podobný problém, co měl Brooks, neboť v tom světě za čtyřmi vysokými zdmi budete dokonale institucionalizováni. Tak jsem si říkal, co by tak asi Andy dělal, kdyby ho po patnácti letech přestěhovali o jednu celu doprava. Vzal by si sebou plakát božské Ráchel..? (04.09.2008)

Bez diskuze výtečný film. Příběh silný, pojetí zajímavé, herecké výkony obstojné, ale hlavně přesná režie (nekamenujte mě, ale Zelená míle mi sedla více). Morgan je asi můj nejoblíbenější herec vůbec, proto jsem byl zvědavý hlavně na Robbinse a ten mě příjemně překvapil (film jsem viděl s dabingem a strašně moc mi připomínal Hankse ;-)) Proč tedy nedám 5* jako skoro všichni ostatní? Já bych to zkrátil, ten konec byl už dost natažený a trochu jsem se u něj nudil (tím nechci říct, že bych 3/4 filmu nehltal 1 dechem ;-)) No v každém případě, vřele doporučuju. (17.12.2007)

Opravdu úžasný film se skvělým příběhem, hudbou i hereckými výkony a asi nejlepším závěrem, který jsem kdy viděl. Ten konec ve mě zanechal opravdu úžasné pocity a celý film se opravdu skvěle sledoval. Myslím, že své postavení ve zdejším žebříčku a i místo v mé TOPce si po právu zaslouží. (02.04.2015)

(1001) K filmu mám takový nostalgický vztah, protože můj tatínek pořád chodí po bytě a vykřikuje "právník to podělal!" a podobně. A když pláče i Morgan Freeman, kdo jsem já, abych neplakala! Zamlada byla moje oblíbená epizoda s mladým Elvisem, nyní si zejména užívám Clancyho Browna, jeho 192 centimetrů a bezkrevný obličej. Nicméně oficiální důvod, proč ten film oceňuji, je zobrazení mužského přátelství. Zajímalo by mě, jestli muži vidí toto zobrazení jako pravdivé. Oproti jiným filmům podobného charakteru mám dojem, že tady všechno tak nějak přirozeně zapadne do sebe, zvolení herci to neuvrhují do kýče, necítím křeč a nemám potřebu hledat chyby technického rázu. Navíc film dost sugeruje spíš než realitu jakési podobenství o touze po svobodě. A poslední scéna vypadá tak strašně divně, modře a ideálně, že čím jsem starší, tím víc mám utkvělý dojem, že se nikdy nestala a že je to jenom zoufalé přání zastiňující skutečné události. (Což mi přijde jako docela cool interpretace srážející náběh k předávkování sentimentem.) P. S.: S hrůzou jsem si vyzkoušela, že kdybych já byla Red, tak si "Zihuatanejo" několik let nevydržím pamatovat. (19.12.2014)