Vykoupení z věznice Shawshank

Můžete mi říkat, že Frank Darabont je režisér Zelené míle (skvělý film) a nebo Majesticu, ale pro mě bude nesmrtelný jediným dílem a to Vykoupením z věznice Shawshank. V podstatě dokonalé dílo, které svou formou, jednoduchostí a emocemi strčí do kapsy i mnohem hlubší snímky. Darabont předvedl, jak jednoduše a příjemně lze navodit sympatie pro kohokoliv a kdekoliv". Tim Robbins a Morgan Freeman předvádějí slastné herectví, které pohladí diváka a dokazuje jejich obrovské schopnosti hrát kohokoliv v jakékoliv situaci a okamžiku života. Celý film je natolik sympatický a poutavý, že kdykoliv k němu přijdete, zůstanete u něj a nebudete chtít odejít, ani na krok. Neznám příjemnější a milejší film, který dokáže pohladit po lidském srdci a vyvolat tak příjemné emoce. (05.06.2004)

Tak jsem konečně dala na doporučení svého přítele a podívala se na Shawshank a musím říct, že se tak trochu stydím za to, že jsem s k němu dostala až v roce 2012. Umístění v žebříčku mě nechávalo chladnou, ale kupodivu musím říct, že je Shawshank tak opěvovaný zaslouženě. Je to přesně druh filmu, po kterém vám zbyde dobrý pocit a poťouchlý úsměv na tváři.Přestože hlavní zápletku aby člověk pohledal, je to nesmírně vtipný a zároveň dojemný příběho naději, o svobodě a přátelství především. Herecký koncert Morgana Freemana a možná i Tima Robbinse, kterému jsem nejprve musela přijít na chut. Vězeňské snímky mě baví a tenhle je pravděpodobně tím nejlepším. Nemám prostě vůbec co vytknout, takže plný počet. (25.06.2012)

V první řadě nechápu, když je to na čsfd na prvním místě z hlasování mnoha desetitisíců filmů a s hlasy od pěti tisíc lidí jen pro tento snímek a předehnalo to tu všechny ostatní megaoskarový filmy všech dob, jaktože to žádnýho nedostalo? Tady se pánové z Akademie pořádně utli (nebo je spíš podplatili) a potvrdili mi, že Oskar není vůbec měřítkem kvality. Protože se tu všichni rozplývají a vyjmenovávají všechno dobré, nebudu je tu opakovat. Stačí jen říct, že je to nezapomenutelný zážitek, jaký se hned tak nevidí (a je opravdu málo filmů podobně skvělých a naplňujících). Inteligentních a neakčních, lidských a zábavných. Amíci a Frantíci mají velkou smůlu, že pro lidskost a lidství mají jen jeden stejný výraz, protože pak jim uniká jedna z těch dvou základních součástí v tomto snímku. (25.06.2006)

Tady si dovolím udělat vyjímku a nebudu používat jakékoliv prvky humoru. City, myšlenky, přátelství, vše co existuje v reálném světě se málokdy podaří převést také do filmu. Za celý život jsem viděl několik filmů co právě tohle dokázali, více či méně, ale jen málo mi zůstalo zapsáno na věky v paměti. A u jediného si pamatuju i název, právě u tohoto. Každá postava, byť pro příběh minimálně důležité má svůj vlastní příběh. každá maličkost, každý dialog i monolog je dokonalý. Postoj a citový vztah diváků k jednotlivým postavám je budován krůček po krůčku. Pokud se budete snažit nalézt byť sebemenší chybu, patrně na 99,9% se vám to nepodaří a když přece, po druhém shlédnutí si jí ani neuvědomíte. Když bych měl jmenovat nejlepší film90tých let, jmenoval bych právě Vykoupení z věznice Shawshank. Za tohle své rozhodnutí bych se nikdy nestyděl. Frank darabont se zhostil režie tak jak se na tuhle profesi sluší a patří. S naprostou dokonalostí si pohrál se scénářem jež je sám o sobě naprosto skvělý. A výběr herců? Tomu se opravdu říká výhra v loterii. Jak skvělé výkony Morgana Freemana tak i o něco méně pro filmové nadšence známého Tima Robbinse jsou tím posledním plusem v dlouhém zástupu těchto kladných matematických znamének. Dávám šest hvězdiček z pěti a kdybych měl na závěr doporučit tenhle film někomu, kdo o něm nikdy kupodivu neslyšel, pak bych řekl toto: Když se chcete podívat do očí síle příběhu, tak aby vaše pocity naprosto zplynuly s každou postavou, pak víc než 140 minut u Vykoupení z věznice Shawshank je tou nejlepší volbou jak investovat čas svého žití a nikdy už na tenhle film nezapomenete. Naděje stále existuje, v našem srdci a v naší duši. Tu nám nikdo nikdy nevezme. (22.06.2004)

(1001) K filmu mám takový nostalgický vztah, protože můj tatínek pořád chodí po bytě a vykřikuje "právník to podělal!" a podobně. A když pláče i Morgan Freeman, kdo jsem já, abych neplakala! Zamlada byla moje oblíbená epizoda s mladým Elvisem, nyní si zejména užívám Clancyho Browna, jeho 192 centimetrů a bezkrevný obličej. Nicméně oficiální důvod, proč ten film oceňuji, je zobrazení mužského přátelství. Zajímalo by mě, jestli muži vidí toto zobrazení jako pravdivé. Oproti jiným filmům podobného charakteru mám dojem, že tady všechno tak nějak přirozeně zapadne do sebe, zvolení herci to neuvrhují do kýče, necítím křeč a nemám potřebu hledat chyby technického rázu. Navíc film dost sugeruje spíš než realitu jakési podobenství o touze po svobodě. A poslední scéna vypadá tak strašně divně, modře a ideálně, že čím jsem starší, tím víc mám utkvělý dojem, že se nikdy nestala a že je to jenom zoufalé přání zastiňující skutečné události. (Což mi přijde jako docela cool interpretace srážející náběh k předávkování sentimentem.) P. S.: S hrůzou jsem si vyzkoušela, že kdybych já byla Red, tak si "Zihuatanejo" několik let nevydržím pamatovat. (19.12.2014)