Píšťalka pro dva

Souhlasim s manonfire. Tvurci prilis pustili fantazii vydat se na spacir, vcelku nadejnou inscenaci zcela zabili neduveryhodnym koncem, za nej hvezda dolu. Uznavam pravo dramatiku na umeleckou licenci, ale ani ta licence nesmi byt svevolna a musi vychazet z jakychsi ekementarnich skutecnosti, autor si proste sve napady musi obhajit pohledem do oci  skutecnych historickych osobnosti. A i kdybych, stejne jako manonfire, odhledl od historicke reality, presto bych musel konstatovat, ze napr na Královský gambit pistalka nedosahuje. Ano, Svehlik, Brabec i Geislerova koncertuji, jenom ve spatnem koncertnim sale. 4/10. (20.08.2023)

Mám moc rád historické televizní inscenace, ale tahle se moc nepovedla, zejména kvůli hereckým projevům některých herců/hereček. Kulisy také působí velmi lacině a stopáž celého snímku se povětšinou táhne v nudné rovině. Příběh o milostné pletce krále Václava IV se tak utápí v nedokončených scénách a zmateném střihu. Škoda, nebýt celkové jalovosti mohlo to dopadnout lépe. (10.08.2016)

Postavení českého krále a římského císaře Václava IV. (1361 - 1419) v období těžkých společenských i politických proměn na konci čtrnáctého století nebylo právě nejsilnější. Pro mnohé se stal trnem v oku, několikrát sváděl boj o život i korunu. Mahlerův scénář ovšem poodhaluje na základě historických událostí ještě jiné aspekty panovníkovy nespoutané osobnosti, která si takřka v ničem nezadala s jeho bohémskou povahou. V popředí diváckého zájmu této skromné televizní inscenace stojí zcela bezpochyby vynikající Švehlíkův královský portrét, plný velkých psychologických proměn, i neméně skvělý výkon Vladimíra Brabce v roli pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna, bezskrupulózního intrikána, s nímž Václav sváděl četné spory. Několik společných střetnutí obou nesmiřitelných mužů patří v rámci tohoto televizního díla k zvlášť silným uměleckým okamžikům a s trpkým pocitem marnosti upomíná na nevyhnutelnost osudu. (10.05.2016)

Václav IV a jeho lazebnice. Těžké chvíle dvorské politiky, od které tak rád utíkal do lesů a k alkoholu. Každých 10 let se pohled na tohoto krále mění. Byla to neschopná troska anebo mistr kompromisů? Těžko říci, asi bude pravda někde uprostřed. Tato inscenace ho líčí jako oběť. V podstatě se během 90 minut nic nestane, ale na konci člověk zjistí, že to vlastně bylo velmi dobré. 75% (08.03.2017)

Československý televizní film zabývající se příběhem ze života českého krále Václava IV. (1361-1419). Tento historický film náleží do hromadné série podobných inscenací, které byly natočeny různými režiséry pro mě z dosud neznámých důvodů v roce 1974, přičemž scénáře tohoto díla se ujal Z. Mahler a režie M. Valová. Příběh se odehrává přibližně v roce 1390, kdy se mladý panovník, nejstarší syn Otce vlasti v podání A. Švehlíka, zamiloval do krásné lazebnice Zuzany (Z. Geislerová), za níž často odjíždí ze svých zámeckých komnat, aby spolu trávili pěkné chvilky. Protikladem mezi romantickými večery s atraktivní lazebnicí tvoří vladařovy neshody se svým kancléřem a pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna, jehož více než přesvědčivým způsobem ztvárnil V. Brabec. Spory mezi kontroverzní a poměrně málo známou osobou Václava IV. a ambiciózním arcibiskupem vyvrcholily tím, že si král nebyl jist životem a musel se nakonec zříci své milenky, která mezitím údajně otěhotněla s domněle neplodným Lucemburkem. V dalších rolích se představila M. Málková jako chladná a odcizená Václavova manželka Johana Bavorská a K. Houska v roli zrádného důstojníka. V zajímavé roli šaška, který jako jediný směl říci králi pravdu do očí, byť často s ironickým nádechem, se ukázal J. Kepka. Název filmu je odvozen od prostého daru, který věnoval právě královský šašek svému králi a jeho milé. Ačkoli chovám podobné historické inscenace ve značné oblibě a působivé herectví A. Švehlíka a jeho soka V. Brabce na mě udělalo dojem, stejně jako krása dosud neznámé Z. Geislerové, hodnotím tento příběh z dávných dob pouze průměrně. (19.11.2020)