Černá labuť

Dlouhé čekání se vyplatilo a Darren mi naservíroval k večeři lahodnou Černou labuť. Není to však klasická večeře, která se jí ústně. Z této se nabažíte pouze očima a ušima. Ústa zůstávají uzavřená a oněmněná úžasem. Sice se nám duše labutě rozkládá přímo před očima a nevinnost se mění v posedlost, která se vás drží jako klíště. Ale to nemění nic na tom, že si tento chod vychutnáte až do posledního tónu. (27.12.2010)

Černá labuť je spíše černou kometou, která na konci roku ozářila filmové nebe a za pět minut dvanáct zachránila jinak průměrnou sezonu. Darren Aronofsky přináší další střípek do své skládačky lidských závislostí a jeho režijní styl se stále vyvíjí. Intenzivní deprese a paranoia z Pí a Requiemu s zneklidňující kamerou z Wrestlera ještě prohlubují potlačovanou sexualitu a touhu uspět baletky Niny. Tu famózní Natalie Portman obdařila krásou, potřebnou křehkostí a ve správný moment také naprostou změnou chování. Všechny složky se výborně propojují a podporují, takže příběh o baletce, která se stává svou vlastní postavou, získává netušeně mrazivou atmosféru a graduje do závěru, který málokoho nechá klidným. Co dál? Ignorujte to číslo vpravo nahoře a nenechte si tenhle film zkazit. Za žádnou cenu. A teď si jdu zamluvit lístky na balet... PS: Darren nabral směr "nový Polanski"? V porovnání s Repulsion působivější a divácky atraktivnější. (24.12.2010)

Až do září 2011 jsem si směrem k dílu pana Aronofského udržoval virginitu (to je vůle, co?) a právě včera, pozdě navečer, jsem o ni psychothrillerem z prostředí brzy zmrzačených anorektiků přišel. Trochu to snahou o přehnanou dokonalost bolelo, ale co je to proti výkonu N.Portman, která by myslím na požádání byla schopna snést i labutí vejce. S Rudovousem ve vlastním nitru do toho dává vše, ale mně to celé bohužel přišlo jako zbrusu nová hrací skříňka, kterou natočíte klíčkem a maličká baletka se za tónů nejznámější Čajkovského melodie otáčí na pružině před kulatým zrcátkem. A všichni jistě víte, co je uvnitř té skříňky v okamžiku jejího nákupu.. Ač Petr Iljič Mansell makal ze všech sil a poslední akt byl téměř orgastický, Lebedinoje ozero zamrzlo a vášeň, ve spleti rozervaných duší zrcadel, někde v dáli pohasla.. A jen tak mimochodem, podívejte se na galerii k filmu Pan Chůva (Mr.Nanny) s Hulkem Hoganem. Na co Darren potřebuje dva filmy, zvládli jiní (pravda, o něco méně oduševněle) v jednom.. (08.09.2011)

Moje 85% hodnocení nakonec zaokrouhluji do podoby velmi silných čtyř hvězd (které můžou jedině růst, přestože myslím, že nebudou), protože dojem je skutečně silný. Celou dobu ve mně ale hlodá svědomí, které mě tak trochu varuje, že jsem se nechal oklamat. Na druhou stranu, když už se něčím oklamat, pak dobrým filmem... A tím Black Swan bezpochyby je. (23.12.2010)

Excelentní a ohromující drama, které mi v závěrečné půl hodině totálně sebralo dech a já jen koukal a koukal. Neuvěřitelně strhující a hlavně výborně zahraná role v podání Natalie Portman a Vincenta Cassela. Aronofsky opět nezklamal a jeho rukopis typický pro Requiem pro sen je zde cítit v každém záběru. Do toho všeho samozřejmě stále hrající symfonie z Labutího jezera, která dokonale brnká na nervy. Na druhou stranu musím říct, že tento film je přesně ten typ na který se už divák podruhé nejspíš nepodívá. 90% ale stále je pro Aronofskyho nejlepší dílo Fontána, která mi přišla dokonale originální a jejíž depresivní soundtrack mě i dnes dostává do kolen. Black Swan je pro mě až moc podobný Requiem pro sen. Nezbývá než ale opět uznale pokývnout Aronofskymu. Vynikající!!! (22.12.2010)