Daisy Diamond

Velmi sevřený / svébytný / depresivní existenciální úder ze Skandinávie. Silná výpověď matky, ale především ženy jménem Anna. Ženy, s níž se život nemazlil… ~ /pozor, následují spoilery!/ Jistým přelomem je 38. minuta. Do této doby divák víceméně poslouchá křik a soustavný pláč malé Daisy, jejíž matka se o ni nezvládá postarat, sleduje disharmonii mezi matkou a dítětem, jejich odlišné potřeby, lásku i nenávist matky k vlastnímu dítěti. V této jakési první části se otevírají otázky typu: upřednostní potřeb dítěte před svými, nutnosti obětování se pro něj, odpovědnosti i dostatku vůle apod. Plus prolínající sociální tematika (nutnost peněz). (Ty malá zrůdičko! Kdo jsi? Měla jsem tě prodat a vydělat pár babek. Křičela jsi, když jsem tě porodila. Nechtěla ses narodit. Zápasila jsem 23 hodin, než jsi přišla na svět. Věděla jsi, že mi způsobíš jen bolest. Myslíš, že taky nemám chuť křičet? Ale víš ty co? I když křičíš a pláčeš, tak po zbytek tvého života tě pořád budu milovat, víc, než cokoliv jiného.) ~ Po zmíněné 38. minutě, kdy Anna v afektu své dítě usmrtí, již sledujeme po(s)tupnou DEGRADACI ČLOVĚKA, degradaci jeho hrdosti a absenci jakékoliv radosti ze života či sebeúcty. Když už si myslíte, že Annina (společenská, osobní) situace nemůže být horší, vždy se propadne ještě o patro níž do pekla. Pocit viny a nenávisti vůči sobě samé, výčitky, stesk po mrtvém dítěti ji dovádí až k chování, kdy má tvrdý sex s režisérkou, aby dostala roli, kdy sama vstoupí pod pseudonymem Daisy Diamond (= sedmikráska, kopretinka, perla; diamant) do porno průmyslu, kdy se z ní stane obyčejná šlapka, které je jedno, jestli ji zákazník něčím nakazí… Divák vnímá prázdnotu a nicotu v jejím nitru, jež značí např. i její prázdný byt. Chlad a vypočítavost čišící z lidí okolo ní. Pocit, že je na všechno sama. Bolest vyvěrající z jejích výkřiků při análním sexu, jež jsou natolik reálné, natolik děsivé, jakoby určené životu, Bohu, společnosti za to, co všechno musí snášet. Tato část filmu je také ve znamení výčitek, obrovského stesku po mrtvém dítěti, sebetrýzně, kterou si Anna zřejmě ani neuvědomuje… (Tragédie tohoto světa spočívá v tom, že si tě nikdo nevšímá. Najednou z tebe a toho, co sis myslela, že je tvůj život, nezbude nic. Nic než prázdná skořápka dychtící po pozornosti.) ~ Co se týče formální stránky, jednoznačně je třeba zmínit výtečné minimalistické pojetí i další zajímavé postupy (častý detail Anniny tváře nepostrádající hloubku ani naléhavost, dlouhé monology na konkurzech či k dítěti, dialog s mrtvým dítětem,…). Neméně zajímavá je další rovina: herectví – herecký výkon VERSUS opravdovost – život. Anna, herečka usilující o kariéru v této branži, obchází konkurzy na různé role, přičemž scény z konkurzů jsou tematicky blízké či možná dokonce zcela identické s reálným životem Anny. Scény a proslovy z konkurzů, na nichž je Anna neúspěšná, jsou tedy totožné s realitou, v níž je neúspěšná taktéž. Odmítána je nejen režiséry, ale i přítelem, rodiči, (domněle) vlastním dítětem… Zároveň se stírá rozdíl mezi hraním a nehraním, mezi rolí a skutečností, mezi tím, co je možné pouze ve filmu, ale i ve skutečnosti. Herec je vnímán coby prostitutka, jež nabízí své nejniternější pocity a emoce k nasycení diváků. Ano, i vy jste divák! Jakmile se Anna dostane do porno průmyslu, je už nejen natolik vykořeněná a apatická, ale navíc jakoby cítila i jakousi úlevu v tom smyslu, že již nemusí prodávat svoji duši, ale prodává „pouze“ svoje tělo… ~ Je-li řeč o (NE)HRANÍ, herecký výkon Noomi Rapace je skutečně excelentní. Klobouk dolů. Doporučuji, nicméně koukat na takovýto film je jednoznačně utrpením a velmi nepříjemným skličujícím zážitkem. (29.07.2013) (méně) (více)