Tiché světlo

Rozhraní vizuální optiky a krásou doteku výjimečnosti. Carlos Reygadas je pro mě nejlepší filmový režisér v historii filmového pásu. Dvojnásobně na filmovém plátně. Dotek jeho dvorního kameramana Alexise Zabého je unikátní - nazval bych to "Tam, kde mezi hvězdy vychází slunce přichází filmy z jiného světa. Optika nadpozemská, nadčasová (Reygadas společně s Zabém jsou filmový vědci). Dlouhé hypnotické záběry života překračují hranici kinematografie." Carlos Reygadas a jeho filmy jsou vlastně plynutí svého času a pomalé záběry doteku galerii. Vyčkávání na počasí, východu a západu slunce, spojení lásky, zachycení emocionálního dopadu na diváka. Každý jeho film zanechává poselství, výjimečnost v závěrečných titulcích. Tiché světlo překonává všechny filmové hranice a standarty. Post Tenebras Lux temnost mexické tamní reality. Japón doteku Boha a myšlenek o konci života. Reygadas se nebojí otevřeně a obrazy mluvit. Pro mě je v jeho filmech ticho a plynutí pomalých záběrů ozvěna myšlenek. (04.10.2016)

Spoilery. Hvězdička za práci s kamerou. Zbytek představuje ten nejtuctovější příběh o milostném trojúhelníku, natahovaný nekonečnými záběry, absurdními prvky (dramatická smrt v prudkém lijáku následována zázračným zmrtvýchvstáním) a zasazením do rádoby atraktivního prostředí náboženské sekty. Nekonvenční způsob života, specifický jazyk a miliarda árijských dětí z nudného a již tisíckrát zpracovaného námětu originální film netvoří. Úvodní a závěrečná desetiminutová časosběrná sekvence je pak brilantní ukázka nesmyslné onanie režiséra. Nadhodnocené. (13.04.2014)

Oproti předchozímu kontroverzně přijímanému filmu Souboj s nebem si Carlos Reygadas zvolil pro svůj nejnovější kousek formu o dost uhlazenější a akademičtější... Tentokrát jde z velké většiny o kompozice dlouhých, statických záběrů, které na sebe berou jak subjektivní tak i zcela distancované pohledy. Prázdnost prostředí (holé interiéry místností, rozsáhlé pusté krajiny s nekonečným horizontem...) umocňuje i jednoduchost stylu, který si zvolil, a definuje i vztahy mezi hlavními hrdiny - vždy jim nedává šanci kontaktu vzájemné interakce a spíše má tendenci je separovat. Když už se však rozhodne pustit herce k sobě, vždy se snaží diváka dostat co nejdále od samotného významu scény a nechat ho tak emocionálně nezainteresovaného (používá k tomu jak pohledů herců, kteří sem tam koukají či mrkají do kamery, tak i ruchů, kompozice a hereckého minimalismu). Geniální je, jak dokáže kamera v jednom záběru naznačit co se bude dít v dalším nebo jak efektně a nenásilně dokáže vytvořit působivé metafory (sklízení úrody na poli, východ-západ slunce atd.), jejichž vyznění však není pro Reygadase prioritou... (21.12.2008)

Beru zpátky to, co jsem si o Reygadasovi myslel po Japonsku - ten chlap fakt umí natočit dlouhý záběr tak, aby nenudil. Tiché světlo je toho dobrým důkazem, protože i přes dlouze natažené záběry (pravda, někdy je to zbytečně dlouhé, ale většinou to nevadí) a jednoduchý děj to dokáže chytnout. Původně jsem se obával, že to zajímavé mi tak vydrží do půl hodiny nebo hodiny, no a po hodině to bylo ještě zajímavější než předtím. Filmů o milostném trojúhelníku je dost, ale v životě jsem neslyšel o žádném z uzavřené náboženské skupiny. Tohle z toho dělá ještě zajímavější podívanou, dokonce i naprostí neherci, co tady hrají, přesto hrají celkem dobře (v závěru to teda ale emotivnější být mohlo, i když to schéma postav - uzavřená komunita, emoce uzavřené v sobě - tam sedí, takže ok). Spousta obrazů krásně nasnímaná, dokonce Reygadas měl i štěstí na mraky a ten poslední záběr - nádhera. Fakt, nádhera, se skvělým laděním barev přírody. Pro mě osobně jeden z nejlepších filmových záběrů, co jsem kdy viděl. Je ale třeba říct, že to rozhodně není film pro každého. Několik věcí mi tu vadí, ono to fakt občas je moc zdlouhavé, ale naštěstí málokdy. Silné 4* a myslím, že to nebude poslední film, co jsem od Reygadase viděl. (19.01.2019)

Kúsoček sivej hmloviny medzi v tme mrznúcimi hviezdami rastie, naberá na sile, pomaličky osvetľuje v avantgardných pozíciách obrysy krajiny, aby napokon sila slnečného svitu zreteľne a zrozumiteľne vyjavila krásu krajiny. Úvodná scéna zachytávajúca časť kolobehu svetla a tmy uprostred pozemskej púte, je skvelá. Následné dlhé a starostlivo pripravené zábery zo života komunity hovoriacej zvláštnym jazykom sa prírodnému úvodu i záveru nevyrovnali. Ponúkajú sa totiž len len modelové situácie a ich riešenia, tváriace sa ako každodenná realita. Prvou je nábožentvom reznutá dilema lásky muža stredného veku k dvom ženám. Druhou tézou je Boží zázrak. Obe tézy boli v inom kontexte použité aj v predchádzajúcom režisérovom filme Súboj na nebi. Presun z mestského do videckeho prostredia bol zase použitý v Reygadasovom debute Japonsko. Takzvané skľudnenie, spočívajúce v absencii explicitne sexuálnyxh záberov, násilia a doslovný prechod k spiritualite akoby slúžilo len ako nejaká krycia rúška vývarovne už použitého materiálu. Pekné popozeranie neznamená nutne perfektný film. Najmä ak varí z už raz použitej a neprefiltrovanej vody. (18.12.2013)