Love Streams
Režie:
John CassavetesKamera:
Al RubanHudba:
Bo HarwoodHrají:
Gena Rowlands, John Cassavetes, Diahnne Abbott, Seymour Cassel, Leslie Hope, Xan Cassavetes, Gregg Berger, Raphael De Niro, Al Ruban, David Rowlands (více)Obsahy(1)
Robert (John Cassavetes) je spisovatel a také alkoholik. Žije v rezidenci v Hollywood Hills, jejímiž obyvateli jsou převážně holky na prodej. Robert nemá na ženy štěstí, vždy se do nějaké zblázní, sbalí ji, jenže pak ukáže svou pravou tvář beznadějného alkoholika a po dívce zbyde jen vůně jejího parfému… Robertova sestra Sarah (Gena Rowlands) se rozvádí a zoufale se snaží získat svou pubertální dceru do své péče. Její bývalý manžel (Seymour Cassel) totiž před soudem prohlásil, že Sarah není kvůli své duševní chorobě schopná se o dceru patřičně postarat. Robert jednoho dne najde svou sestru i s kufry na schodech před svým bytem. A tak ti dva žijí spolu, sdílejí zajímavé spojení, které však vede ke smutnému a bezútěšnému konci… (oficiální text distributora)
(více)Recenze (16)
Opravdu velice "osobní" Cassavetes a také svým způsobem jaksi optimistický, použil bych snad i slovo sentimentální, i když ne v tom běžném pejorativním smyslu. Cassavetes již tehdy věděl, že mu nezbývá příliš mnoho let a aniž bych byl příznivcem vnášení personálií autora do výsledného díla, na filmu je to znát - a to jeho ne vždy tak dobře skloubeným rozštěpem mezi scénami pesimistické beznaděje a optimistického nevzdávání se života bez lásky. Na jedné straně klasický Cassavetes - samota, trapnost, nuda, alkohol, jež lezou na mozek (Cassavetes ve filmu občas připomíná Gazzaru z "Čínského bookmakera", Rowlands zase připomíná "Ženu pod vlivem"). Na druhé straně až groteskní scény cíleně komediální (Rowlandsová a její kufry). Mezi tím leží střední pásmo komediality, z níž mrazí - opět klasický Cassavetes - v níž se postavy zoufale snaží přesvědčit sebe samé o tom, že štěstí je možné. Otázka zní: proč ve filmu vyvstávají ony uvolněné scény? Asi právě proto, že autor v tušení konce nějak nechtěl na ten "optimismus" a naději zapomenout, myslím si. V tom by nebyl problém, kdyby tyto scény (podle mne) tak trochu nerozbíjely sevřenost celého filmu a oproti jiným C. filmům vytvářely dojem autorské a scénáristické nejednotnosti, jež se dá vysvětlit právě jen poukazem k něčemu mimo film samotný. ()
Zlatý Medvěd ()
Obyčejní lidé v naprosto obyčejném story o závislostech a vášni! Docela osobní zpověď JC... ()
V posledním záběru se s námi Robert loučí, čeká ho už jen zatracení. Ale loučí se i John Cassavetes. Je to jeho poslední film. Není třeba složitých interpretací ~ tenhle smutek nespláchne ani závěrečný déšť. ()
Má to humor i umně spletené příběhy, dost jsem byl i zvědavý, jaký konec tomu příběhovému propletenci tvůrci přisoudí, a nebyl jsem zklamán. Nicméně je to dlouhé a zdlouhavé, proto, ode mne pátá hvězda chybí. ()
Z celého filmu bolo cítiť zaujatie Johna Cassavetesa pre vytvárané dielo. Genu Rowlands, s tvárou Slávky Budínovej, som si všimol už v predchádzajúcom filme a zaujala ma aj v tomto. Určite je to výnimočný film, problémom však je, že väčšiu radosť pociťoval pri jeho tvorbe John Cassavetes, než diváci pri projekcii. Je zrejmé, že nebolo s kým sa stotožniť, ale tiež nebolo veľa okamžikov, keď som mohol obdivovať ozajstné filmové umenie. Môj celkový dojem bol, že sledujem film pred zostrihom. ()
Neskutečně zdlouhavé, ale občas zajímavé drama o dušeně ne zcela zdravé ženě a jejím bratrovi ... alkoholikovi. Délka je vskutku brutální a každá minuta je na filmu znát, ale přesto dokáže zaujmout a donutit vydržet až do konce. ()
Onen čirý smutek, který tak krystalicky "vyzařoval" z Ženy pod vlivem, zde dostává jiný odstín. Neboť tentokrát to jsou nikoliv okolnosti, ale jsme to my sami, kdo tento smutek vyvolává. Proudy lásky vnímám jako autorův nejosobnější film a četl jsem ho ve dvou rovinách: je totiž docela možné, že Cassavetes už během vzniku tohoto filmu tušil svou relativně blízkou smrt a rozuměl mu jako svému poslednímu. Několik scén tedy lze (nad)interpretovat jakožto Cassavetesovo loučení s divákem (poslední záběr filmu) nebo s jeho ženou Genou Rowlands (scéna, kde společně tančí před kamerou). A film samozřejmě nepostrádá to typicky cassavetovské tempo napjatější než struna, u kterého máte neustále pocit (a které vás přesvědčuje), že se odehrává něco zcela zásadního. ()
Naprostá zpatlanina v které jsem se nezorientoval....a vzhledem k příběhu jsem neměl ani motivaci... ()
Vypsychovana hysterka a nezvladajici alkoholik, jeji bratr. Dalsi koncert dua Cassavetes - Rowlands. Mne se ten styl jejich prace ale natolik libi, ze zkousnu i tuhle emocne narocnou (a mozna trosku zbytecne dlouhou) dramatickou vrtuli. :D ()
První seznámení s tvorbou Johna Cassavetese. Bude to jeden z těch režisérů, na jejichž filmy musí být správné rozpoložení, aby sedly. Pomalu se rozvíjející příběh dvou sourozenců, kteří jsou oba ztroskotaní a semletí životem svým specifickým způsobem - vyhořelý spisovatel/bohém alkoholik a maniodepresivní rozvedená matka, které nesvěřili dceru do péče. Melancholické, humorné, osamělé. "Is love a continuous stream?" ()
Zmatené, nezajímavé. ()
Tak tohle jsem vůbec nepobrala. Nuda od začátku až do konce ,pořád jsem čekala,že něco přijde a ono nic. Pro mě absolutní ztráta času. ()
Duchaplné rozloučení originálního režiséra a precizního herce Johna Cassavatese se světem filmových kulis a šminek. ()
Co bylo účelem filmu? Nic? Já si to myslela. Všechno, co se děje, se děje jenom proto, aby film neskončil. Postavy se chovají, jak se jim to zrovna hodí, bez jakékoliv logiky a důvodu, Gena Rowlands se zase rozvádí (nebo ještě pořád, ve kterých filmech se vlastně nerozvádí?) Dějová linka neexistuje, postavy jsou ploché jak stará žvýkačka na chodníku a na to jsou naroubované jakési občasné filozofické kecy. Celkový dojem: rádoby moudro načmárané nad špinavými záchody na hlavním nádraží v Praze. ()
Pokud jde o staré dobré emoční ždímání, nikdo v této disciplíně nedokázal víc. ()