Silent Pain
Režie:
Martin Hollý ml.Scénář:
Jiří KřižanKamera:
František UldrichHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Rudolf Hrušínský, Ivan Jiřík, Vítězslav Jandák, Miroslav Táborský, Jiří Sedláček, Martin Dejdar, Tomáš Juřička, Jiří Pomeje, Dušan Cinkota, Jiří Langmajer (více)Obsahy(1)
Autobiografický film scenáristy Jiřího Křižana se vrací do padesátých let minulého století, do doby poznamenané lidskými tragédiemi a utrpením. Vypráví baladický příběh chlapce Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako „třídní nepřítel“. Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách: zachycuje tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a trpké vzpomínky na dětství plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je děda. Moudrý a poctivý starý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval… (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (413)
Silný příběh vychází z autobiografického scénáře Jiřího Křižana. Herecky výborný Rudolf Hrušinský, zdárně mu sekundoval Ivan Jiřík. Miroslav Táborský v jedné ze svých prvních rolí se v davu vojáků ztratil, Vítězslav Jandák zahrál klasicky, jandákovsky. Pěkný motiv slivovice. 4 hvězdičky dávám i za pohotovost, s jakou film vznikl bezprostředně po Listopadu. ()
Na jednu stranu drama, kde je hlavní postava tradičně výbornej Hrušínský (jenom to nářečí mu občas moc nešlo) a potom takový (někdy legrační, někdy smutný) historky z vojny, kde zase perlí Jandák v roli věčně vožralýho nadporučíka. Ať už je Jandák jakejkoliv, tak tyhle role lampasáků mu vždycky šly dobře. Ještě mě pobavil Pavel Zedníček alias instruktor "Smrtibrácha". Celkově se mi film docela líbí a je škoda, že v televizi na něj člověk nenarazí, jak je rok dlouhej... 70% P.S. Ten řízeček od Dejdara bych si fakt nedal :-) ()
bolest si nevybírá mladé-staré, hubené-tlusté, bohaté-chudé nebo muže-ženy, prostě přijde, nezvaná, nechtěná, a jediné, co zbývá, je bojovat... to je totiž to jediné, co můžeme (a musíme) dělat, abychom nepodlehli. ne každý může vyhrát, ale každý se jí může postavit. a to zcela dokonale mapuje tenhle nenápadný snímek... mozaikovité střípky ve více dějových rovinách mi sice dělaly občas problémy s diagnózou posloupnosti, ale s trochou soustředěnosti se to dá... ztotožnitelné charaktery, příjemná směs hořkého humoru a sladkého dojetí, vnitřní emoční vzdor vůči bezpráví... prostě dobrý film. 80% ()
"Píšu, co si myslím. A myslím si to, co chcu." Moudra Dědy Inšpektóra by se dala tesat slivovicí do kamene. Taky sestava švejkujících Pétépáků mě vyloženě bavila. A přestože nechci nijak přeslechnout dramatickou strunu tohoto příběhu, tak mi stejně nejvíc zůstane v mysli Smrtibrácha Berousek, tank hravě zdolávající bažinu a zejména eskorta do ÚNZMV Brno. Vy nevíte, co je to ÚNZMV Brno? Tak to jste asi nedávali pozor na politickém školení družstva. A stejně je to tajný. ()
Čekal jsem, že tenhle film u mne dopadne znatelně hůře, jako celá plejáda jiných oceňovaných československých filmů... Hrušínského děda je prostě zásadový borec, jen by nemusel jako spousta dalších postav mluvit jako idiot. Námět komančského útlaku, pravda, moc originální není, ale v Tiché bolesti byl zpracován poměrně originálně a zajímavě, asi hlavně díky dědově lince. Narozdíl od celé řady jiných filmů podobného ražení si dokážu představit, že se k Tiché bolesti někdy rád vrátím... 80% ()
Galerie (5)
Zajímavosti (6)
- Odborným poradcom filmu bol dlhoročný náčelník Odd. služby vojsk GŠ, plk. Jan Plesnivý. (marlon)
- Scéna na hřbitově na začátku filmu byla natáčena na hřbitově v Novém Hrozenkově. Branka umístěná v portálu, kterou si otevřeli, zde byla nainstalována jen pro účely natáčení, poté byla opět demontována. (slawe)
- Scénář filmu Martina Hollého vychází z prozaické předlohy, kterou Jiří Křižan napsal už koncem 60. let a měla vyjít v roce 1971. K tomu z politických důvodů nedošlo, novelu přeložili pod jménem Jan Beran v Nizozemsku a Švédsku, česky vyšla až v roce 2018 pod názvem „Stín“. Mezitím ji ovšem Křižan v roce 1988 adaptoval do scénáře, podle kterého Hollý natočil svůj předposlední film pro kina. V polistopadovém čase jej publikum zcela přehlíželo, spatřilo jej pouhých sedm a půl tisíce diváků, což je škoda, protože tematizuje jeden z mnoha osobně prožitých příběhů komunistického bezpráví i stádnosti lidského jednání. (Letní filmová škola)
Reklama