Vojna a mír

Myslím, že sa nedá vyhnúť porovnávaniu Vidorovej verzie Vojny a mieru s Bondarčukovou. Podľa mňa je Vidorova o niečo lepšia a ten rozdiel sa dá vyjadriť tým, že je efektívnejšia. Tolstého dielo je neskutočne rozsiahle a nakrútiť podľa neho film je takmer nemožné. Vidor sa k tejto úlohe postavil ako skúsený hollywoodský režisér. Zohnal kvalitných hercov, v scenári odstránil všetko, čo mu pripadalo nadbytočné, výpravu podriadil disponibilným dolárom a výsledkom síce nie je nijaký zázrak, ale dobre pozerateľný veľkofilm, z ktorého divák získa obraz o čom ten Tolstoj písal. Bondarčukova verzia je ruskou odvetou Vidorovi. Bondarčukovi sa podarilo získať obrovské peniaze a celú armádu vojakov, ktorí mu robili štatistov v bojových scénach. Tých peňazí bolo toľko, koľko si mohol dovoliť uvoľniť iba totalitný štát. Bondarčuk dokázal tie peniaze minúť. Nakrútil film, ktorý sa zapísal do Guinessovej knihy rekordov. Ohromil bojovými scénami, ale zvyškom dokonale unudil. Minul obrovské prostriedky na manipulovanie vojakov a mrzačenie koní, ale nevenoval primeranú pozornosť scénam z lepšej spoločnosti, v ktorých sa aktéri pohybovali ako panáci a bez výrazu deklamovali nariadené texty. Viem, že moje dojmy z oboch verzií sú opačné, ako dojmy väčšiny divákov, ale netrápi ma to. (18.10.2019)

Z Tolstého filmaři nejvíce milovali Annu Kareninu, Kreutzerovu sonátu... a Vojnu a mír. V této opulentní, širokoúhlé, barevné a předlouhé verzi sledujeme slavný příběh od Slavkova až po rok 1820. Atraktivní události na pozadí napoleonských válek sledují několikero mladých manželství, lásky a jiné pletky a všichni jsou spokojeni. Herci mají co hrát, dnešní divák si z filmu rád udělá seriál a dokonce i Audrey Hepburnovic zde nepřekáží, protože ten empír je k její siluetě skutečně shovívavý. Ani Anita Ekberg není ještě vulgární a Mel Ferrer je krásný jako panenka. (04.03.2020)

Nebudu nic více komentovat, neboť v tom filmu hraje plejáda obrovských hvězd. A jistě s takovou románovou předlohou měli největší snahu udělat dobrý film. Musím však plně souhlasit s uživatelem BALBA, že to ruské filmové zpracování, ale hlavně procítění všech rolí bylo určitě lepší. Bohužel, pouze 4*. (29.09.2007)

Film se mi velmi líbil. Ale k tomu je třeba mít rád staré americké velkofilmy, odmyslit si jakékoli triky a užívat si báječných herců. Nevím, nakolik byla původní předloha Tolstého zprzněna nebo dodržena, ale z čistě filmařského hlediska jsou především davové scény velmi dobře udělány, kulisy jsou velmi milé, přestože Moskva nevypadá jako ruské velkoměsto a u mnoha scén jde vidět, že jsou natáčeny ve studiu a ne v reálu. Ale to přece nevadí, důležité je, jak film na vás působí. A já jsem měl z něho upřímhou radost. (30.10.2003)

Asi nejvice to připomíná hodinu literatury: milí žáci, dnes budeme probírat Vojnu a mír, takže si otevřete sešity a nadiktujeme si hlavní postavy, pak si z učebnice opíšete stručný děj a příšti hodinu si z toho napíšeme. A neptejte se mě proč, já jsem jenom učitelka / Ani tento trojhodinový "výcuc" nedává odpověď na otázku, proč je Vojna a mír světovou klasikou a proč se musíme její obsah biflovat k maturitě. A přitom děj knihy není až tak podstatný - co je u Tolstého důležité, je komplexnost obrazu a přitom důraz na každý detail. Když jde Nataša na svůj první ples, Tolstoj zachytí podrobně každý záchvěv její duše a harmonicky ho vplete do detailního realistického popisu typického plesu v Moskvě. To dělá z Tolstého genia - jeho schopnost zachytit vše podstatné z myšlení a dění dané doby a vytvořit z jednotlivostí ucelený obraz jedné epochy v dějinách. Film sráží Tolstého na úroveň telenovely, což je zde umocněno tím, že film produkovali Američané. Hepburn zase hraje ztřeštěnou ďiblíkovsky roztomilou dívku (takto by se ruská aristokratka chovat určitě nemohla), Ferrer se soustředí na to, aby vypadal melancholicky a vznešeně,a tak vše zachraňuje Fonda, který přesně vystihl Pierrovo hledání smyslu života (jeho pohled při bitvě u Borodina, jak se snaží najít to "proč"), aby nakonec pochopil, že život je smysl sám o sobě. (16.01.2011)