Milk

"Základom spoločnosti je rodina. A vy sa rozmnožovať nemôžete." - "Boh ale vie, ako veľmi sa snažíme!" - Už asi po 5 minútach filmu som si začal v hlave komponovať veľké verejné ospravedlnenie za všetko uštipačné, čo som kedy povedal a napísal na adresu oscarového víťazstva Seana Penna. Jeho FANTASTICKÝ herecký výkon je o niekoľko levelov vyššie než unavené potácanie sa Mickeyho Rourka či mumlanie Franka Langellu. Film sa mi celkovo hodnotí ťažko, pretože je to čistá politika, a v tomto prípade politika odporne hollywoodsky jednostranná a manipulatívna, ale... zároveň je to veľký kus prvotriedneho filmárskeho remesla. Mnohé myšlienky ma iritovali, ale zároveň som nemohol odtrhnúť oči od plátna/obrazovky. (22.04.2009)

Seana Penna jsem měl vždy rád, odjakživa patřil mezi mé oblíbené herce. Obrovský talent se v jeho novém filmu jen potvrdil, a ostatní herci v čele s výborným Jamesem Franco mu zdatně sekundovali. Jinak jsem se v průběhu celého filmu neubránil úsměvnému pocitu jaké to asi je, hrát homosexuála, a natáčet takové líbací scény. Sice mne po Zkrocené hoře už nic nepřekvapí, ale rád bych později shlédnul nějaký dokument o natáčení, až vyjde Milk na DVD. Jinak byl pro mne tento divácký zážitek příjemnou sondou do života těchto lidí; hrůzné demonstrace a projevy některých lidí, kteří byli tenkrát v (nejen) Americe proti gayům, mi opravdu připadaly jako po vymytí mozku - takový hon na čarodějnice 20. století; hrůza. Je to spíše film o tom, že by se měl člověk pořádně zamyslet nad tím, než něco vypustí z ůst, nebo udělá. (26.05.2009)

Spolehlivý (?) obraz doby. Úvod, nejméně konvenční část filmu obsahuje nejvíce důkazů Van Santovy radosti z kopy možností, jak zmást komerčního diváka. Kdykoliv se naskytne příležitost, využívá černobílých fotografií, televizních záběrů i zfalšovaných televizních záběrů, jejichž rozeznání od těch skutečných ztěžuje mimořádná podobnost herců s jejich předobrazy (viz fotografie před závěrečnými titulky). Po svižném představení doby a postav se van Sant začíná více soustředit na vyprávění příběhu, jehož jádro tvoří klasické volební klání s mnoha prohrami a jednou velkou výhrou na konci. Závěr a také hlavní důvod, proč o Milkovi vznikl celovečerní film, potom ukazuje, že ještě zdaleka nebylo dobojováno, což by ani nemusel podtrhávat patetický komentář o naději. Milk je důkazem, že podvratné stírání hranice mezi realitou a fikcí nemusí být nutně v rozporu se snahou sdělit nám pravdu. Častým snímáním děje přes zrcadlo/sklo posiluje dojem pouze jakéhosi odrazu fiktivního obrazu, který nemůže plně zprostředkovat minulost a již vůbec ne momenty, kdy šlo o lidský život (odraz na zakrvácené píšťalce). Film podle skutečných události tak vlastně zpochybňuje význam čím dál oblíbenějšího natáčení filmů podle skutečných událostí. Není rozumnější uvolnit prostor upřímnějších dokumentům (v tomto případě třeba: http://www.csfd.cz/film/128863-times-of-harvey-milk-the/)? Hlavní přínos Milka bych ale viděl v tom, jak odráží jinou dobu než sedmdesátá léta (ta mimochodem připomíná každý myslitelný detail), dobu svého vzniku. Pro celovečerní (tj. ne televizní) životopisný film o aktivistovi za černošská práva uzrála doba začátkem devadesátých let (Malcolm X, 1992), o téměř dvacet let později usoudil Hollywood, že hlavní divácký proud skousne film urputně bránící zájmy homosexuálů. Za dalších pár let bychom se mohli dočkat snímku o nějaké významné feministce. 80% Zajímavé komentáře: Radek99, Flipper, Tommy987, jhrasko, nightevan (27.03.2009)

Životopisný film nikdy nezestárne, nikdy nenastane doba, aby byl neaktuální a nezískal si diváckou přízeň. Zvlášť když tu v korektním balení bojuje politik a pozdější mučedník Sean Penn za práva homosexuální menšiny. Veřejně se ke své orientaci přiznal, což v nepříliš nakloněných časech sedmdesátých byl relativně problém. Intenzivní kampaň ho nakonec stála život. Ať je právě oscarový Penn naprosto přesvědčivý i jako čtyřprocentní bijce za lepší příští, nelze snímku úplně propadnout. Zkušený režisér Gus Van Sant sice buduje dobovou atmosféru se suverenitou sobě vlastní, ale nenabízí nic moc navíc. Občas zabrnká na odvrácenou stranu jeho duše, jindy je to jen politicky schématické divadlo s tradičním arzenálem, které ničím nepřekvapí. Ani nevím proč, ale v jeden moment jsem si vzpomněl na Baader Meinhof Komplex. Jeho hrdinové taktéž bojovali za svoji pravdu a přesvědčení, jenže tady to chtělo propracovanější dramaturgii a kapku se nebát překročit schematickou uhlazenost. Naopak potěší originální výtvarné řešení, zajímavý námět či úchvatná Elfmanova hudba (do kolen mě osobně dostává skladba Postscript). Místy trestuhodně neobjevnému Harveyho příběhu jsem naslouchal rád, nicméně se budu držet hesla „jednou a dost“. (27.10.2009)

Sean Penn už chce zase Oscara, a tak hraje homosexuála. Van Sant k tomu přihazuje scény, v nichž se líbá s Francem nebo Lunou a občas se zastaví Josh Brolin, jehož nominace na všelijaké ceny vůbec nechápu. A i když jsem nepobral ani to, proč mám absolvovat těch 8 let napěchovaných do dvou hodin, když se na začátku dozvím, jak to všechno dopadne, není Milk taková nuda, jak by se mohlo zdát. Zachraňují ho hlavně kvalitní herecké výkony (vypíchnul bych obzvlášť Emila Hirsche) a silný závěr, který se vás asi dotkne chtě nechtě. 7/10 (15.12.2008)