Hačikó - příběh psa

Film se spoustou klišé, který mě ale neuvěřitelně emočně zasáhl. Film je citové vydírání a je jen na vás, jestli na to skočíte, nebo ne. Já jsem na to bohužel skočila a u filmu jsem si fakt pobrečela, jako už dlouho ne. Pro milovníky psů je film ideální. Film není dokonalý, ale nesmírně dojemně natočený. O to více, když víte, že je film inspirován skutečným příběhem. Bylo by hezké vědět, že mi bude někdo někdy tak věrný, jak to dokázal tento pes Hachiko. (18.11.2010)

Nádhera! Úchvatný příběh o pevné a neochvějné psí věrnosti a jednom ohromném přátelském poutu, které nezpřetrhala ani smrt. Akita Inu je krásné plemeno, které u nás na sídlišti během venčení naší fenky jezevčíka občas potkávám a kdykoliv tuto rasu vidím, tak z ní nemohu spustit oči. A když se spojí toto sympatické psí plemeno a charisma Richarda Gerea, tak nemůže vzniknout nic jiného než úžasný a atraktivní příběh, který, alespoň co se týče mého úsudku, překonává svou atraktivitou všechny filmy o pejskách, které jsem dosud viděl. A když pak dochází k oné smutné události a Hačikó den co den čeká na svého zesnulého pána před nádražím věrně nějakých 10 let za každého počasí, tak se můj obličej proměnil v jedno velké slzavé údolí. Tedy ne, že bych nebrečel už předtím, dokud měl Hačikó svého pána naživu, tak ze mě tekly slzy dojetí, poté, co Hačikó přišel o páníčka, to byly slzy smutku. Zkrátka já jsem celý tenhle film probrečel a nestydím se za to, dokonce přiznám, že tohle je vůbec první film, u kterého mi jeden látkový kapesník nestačil a musel jsem si vzít další, a to se mi dosud u žádného jiného filmu nestalo. V tomhle případě tedy nemohu být dost dobře objektivní a aniž bych nad tím jakkoliv více přemýšlel uděluji pět hvězd, protože tenhle film si to podle mého názoru rozhodně zaslouží. (29.05.2011)

Tak se zase ve filmu úspěšně vykrádalo....a ještě se na tom podílel můj oblíbený režisér!!! Když vidím Joan Allen v něčem jiném, než v roli mrchy, tak se mi otvírá nůž v kapse , ani Richar Gere tu snad ani nic tak světoborného nepředvedl, krom příhody se skunkem a jediného aportu se tu zas tak nic nedělo, přesto mě dojemná koncovka donutila si po dlouhé době u filmu zaplakat.....a tak přes všechny výhrady to dalo na poctivé **** (11.03.2010)

Hallstrom zase tlačí na to, aby byly slzy za každou cenu, ale dělá to tak přirozeným a nenuceným způsobem, že za to nelze nedat palec nahoru. Based on true story přiběh mezi pánem a psem je podaný bez zbytečného sentimentu, bez přebytečných kýčovitých emocí navíc, jinými slovy úsporně akorátní. V půli filmu budete držet pěsti a fandit, aby se téhle idylické rodince v idylickém maloměstě, kde se všichni mají rádi a všechno funguje, zastavil čas a to dobré bylo napořád. Ač je to nereálné. (28.05.2017)

Tak mám už za sebou dosť filmov, ktoré by iných emocionálne rozcítili, no že práve príbeh o psovi bude to, čo ma citovo zrazí do kolien, to by som nepovedal. Ale keď vás na konci filmu režú oči od sĺz, tak na tom filme niečo bude. Kašlať na prvoplánovosť a sentiment. Filmu totiž nemožno uprieť srdečnosť, srší z neho prirodzenosť, herecky veľmi vnímavé a Lasseho režijná senzibilita zožína úspech. Príbehu prospieva najmä fakt, že bol inšpirovaný skutočnosťou, takže aj tú prvoplánovosť a sentiment nemožno natoľko vyčítať. 85%. (19.01.2014)