Muži v říji

Muži v říji jsou typickým příkladem filmu, který rozděluje filmové diváky na dvě poloviny, přičemž tu třetí polovinu nechává někde na pomezí, jelikož její zástupci se nedokáží rozhodnout, jestli se jim to vlastně líbilo nebo ne. Do téhle matematicky a logicky neexistující poloviny patřím i já. Pointa řady vtipů mi zůstala utajena, ale s nástupem Igora Bareše na scénu šel film nahoru, resp. vystačilo to na tři hvězdy. (10.03.2013)

Samotný pan režisér se nás diváků ptal, proč nemáme jeho filmy rádi. Odpovědi se však nedočkal, protože ti, co jeho filmy nemají rádi, ze sálu už odešli :) Já jsem tak do poloviny filmu měla podobné zaječí úmysly, nakonec jsem ale zůstala ze zvědavosti, jak film dopadne. Bohužel mi nesedlo pomalé tempo, zdlouhavé scény a nedotažené příběhy hrdinů - přiliš postav a všechyn měly velmi málo prostoru k projevení charakteru. Nejde popsat, v čem mě Sedláčkovy filmy štvou. Tento konkrétní byl jakýsi mix Hoří, má panenko (v pohledu na vesnickou zábavu) a Kaurismakiho filmů (hrdinové nic nedělají, jen čumí a divák si jejich pocity sám uvodí) a nakonec byl natočen podivým stylem, kdy kameramanovi vůbec nevadí, že má v záběru 2 minuty záda hrdiny a nic jiného... (01.08.2011)

Těžko hodnotit film, který je těžko čitelný pro kohokoliv, kdo nestrávil část života na vesnici. Sedláček se sice vyhýbá estrádnosti a pokleslému humoru, herci se nepitvoří, nepřehrávají, a jsou sympaticky civilní, jenže v jádru scénář nahrazuje lidové přízemní Troškovo čecháčkovství, jakousi obskurní vznešenější formou: pseudo-intelektuálním čecháčkovstvím. Většina postav má nějakého ulítlého koníčka, který jim naplňuje život, a pomáhá jim přežít jednotvárnost vesnického života. Sedlaček své postavy miluje, miluje českou vesnici, a proto tu nenajdeme jediný skutečný konflikt, všichni jsou vlastně hodní a dobří, jen občas nešťastní, nenajdeme tu dramatický oblouk, protože vše je podřízeno láskyplnému pohledu na tu NAŠI vesnici. Během filmu jsem si zapsal tento sylogismus: (1) Češi se zabývají prkotinami a uniká jim celek (2) Sedláček je Čech (3) Sedláček se zabývá prkotinami a uniká mu celek. (18.09.2010)

No nevím, popravdě jsem měl po předchozím Sedláčkově dramatu Pravidla lži a při vědomí očekávané herecké účasti Petra Váši očekávání vskutku převeliká a možná o to větší je teď mé zklamání. Robert Sedláček, sám sobě scénáristou, se chce coby inteligentní tvůrce zjevně vyjádřit k fenoménu české vesnice a komunitního života s ní spojeného. Leč nekoná se ani Hoří, má panenko, ani Dědictví, ani Mistři, natož Vesnička má středisková, možná tak trochu Divoké včely, ale ne tak dotažené a pravdivé, Robert Sedláček chce s pražskými profesionálními herci a mizanscénou dalece odtrženou od reality moravské vesnice vytvořit iluzi života na hony vzdáleného Praze, jejíž zástupci přijíždí v postavách českého premiéra a ministra zemědělství, čímž očividně vzniká prostor pro nanejvýše zajímavou konfrontaci, jako právě v případě Divokých včel...ale neděje se vcelku nic neočekávaného, neřku-li překvapivého...vše tak nějak prošumí a vytratí se do ztracena. Chápu, proč Sedláček své podobenství točil, chápu jeho cíle, ale vůbec nechápu fakt, že vzniklo jen další pokračování Bobulí...sice o řád inteligentnější a promyšlenější, ale absolutně neplnící svou funkci. Prostě komedie téměř bez vtipu, které se o satirickém přesahu může jen zdát... A jestli byl Sedláčkův koncept postaven jen na poetice trapnosti, pak o to víc zamrzí jím volený casting. V ohlase tzv. České nové vlny měli hrát převážně neherci, při vší úctě k pánům Zedníčkovi, Hanzlíkovi, Lábusovi... (16.05.2011)

Přiznám se, ještě deset minut po skončení filmu nechápu, co tímhle chtěl režisér říct. Jestli hledal nějakou vyšší pravdu, nebo nám prostě chtěl ukázat, že jakkoliv se snažíme, stejně naše snaha přijde vniveč, když se to pánům (pánovi) z vrchu usmyslí? Linie s politikem vcelku fajn, vtípek s Ilonou Csákovou taky, ale to je vše. Nezbývá než říct, že tohle je hodně zvláštní film. A bohužel, ta zvláštnost mě (v tomhle případě) vůbec nebavila. 40 %. (30.01.2011)