Agnus dei

Čekal jsem příběh o velkém morálním dilematu, kdy se budou zvažovat všechny možné aspekty. Je škoda, že to zvažování nebylo, neboť téma je pro to dobře zvolené. Zůstalo poměrně u schematického filmu, kdy jedinou trochu zápletkou je konání matky představené. Navíc se film docela táhne, nejspíš by mu prospěla kratší stopáž a nic by se tím nezkazilo. (07.05.2018)

Jak píše misterz, tak je to známý fakt, co dělali Rusové při našem osvobozování a to nemluvím o tom, jak jsem slyšela z úst ne jednoho svědka, kteří již nežijí, jejich chamtivost po všem, co se jen trochu třpytilo. Po zlatě, kde strhávali řetízky z krků žen při jejich znásilňování. A pak žiji ve městě, kde pobývali v jednom klášteře jeden čas mniši s jeptiškami a kde se po xxx letech při vykopávkách našlo na jednom místě, hluboko v zemi velké množství malých, dětských kostřiček. Nemám k tomu, co jsem viděla co dodat. A mohla bych pokračovat s dokumenty z dob válečných, co dokázaly tzv. jeptišky s malými dětmi, ale rozhodně to nebylo to, co jsem viděla na konci tohoto filmu. Je mi z toho nanic. Ne, nebyly všechny stejné, ale i tak je to velký vykřičník do světa, který se umně tají ! (15.10.2016)

Píše se rok 1945, válka skončila a násilí je na ústupu, na polském venkově už dávno není slyšet dunění děl, jenže válečné šrámy jsou dosud živé. Francouzská mise, která provozuje polní nemocnici, má stále co na práci a v nedalekém klášteře sklízí jeho osazenstvo neblahé následky loňského léta, kdy touto oblastí prošla fronta. Vojáci dvou armád v poloze vleže vyděšeným řeholnicím následně vysvětlili, že přenosem genů na své potomky lze zajistit nesmrtelnost lidského života a že je to vlastně mnohem jednodušší a rychlejší než se starat o spásu a nesmrtelnost své duše. Těhotenství a porod bohužel nejsou v ženském klášteře jevy žádoucí a představená kláštera se právem obává v konzervativním prostředí katolické společnosti ztráty tváře a zostuzení. Najednou je v situaci, kdy čelí naprostému rozvratu instituce, kterou budovala a hájila, jakož i rozvratu hodnot, které prosazovala a zastávala. Na druhé straně zdi je mladičká francouzská ošetřovatelka nečekaně postavena před dosud největší profesní a morální úkol své krátké kariéry. Agnus dei je palčivé drama o svědomí, zodpovědnosti a střetu náboženských tradic s nástrahami, které přináší život. Drama výborně obsazené i zahrané, které si zaslouží diváckou pozornost. O nadějné Lou de Laage doufám ještě uslyšíme, při troše štěstí může jít o novou stálici francouzského filmu a tahle půvabná dívka může zaujmout pozici, kterou dnes má Léa Seydoux. Celkový dojem: 90 %. (08.01.2017)

Keď k nám konečne prišlo udatné vojsko opitých saldatov, ktorým sa akoby zázrakom v sovietskej armáde podarilo prežiť a zozadu ich neodstrelil vlastný dôstojník za to, že urobili krok späť, ako fúzatý psychopat Stalin vo svojom výnose prikázal, začali Európu "oslobodzovať". A oslobodzovali ju veru statočne. Len v Berlíne za prvý týždeň v sovietskej zóne hlásili cca 2 milióny znásilnených žien. Či starenka, či mníška, prefajčenému vodkárovi to jedno. To nebol žiadny Puškin či Dostojevskij, to bol proste rabovač a násilník, že aj u nás stará generácia spomínala, že Nemci boli 100 krát slušnejší než páchnucí boľševici z východu. Každopádne film sa s tak silnou témou nepopasoval dostatočne. Mal na viac, tá emócia, ktorá z toho šla a tie osudy novorodencov, to malo byť určite predstavené silnejším spôsobom, rovnako tak znásilnenia a poroba, potupa od tých vulgárnych alkoholikov. Najsilnejšia tu tak nakoniec bola záverečná skvelá hudba On the Nature of Daylight od Maxa Richtera, ktorá sa už objavila v niekoľkých filmoch vrátane Prekliateho ostrova či Disconnect. (31.10.2022)

Nepříliš věrohodný film, sice jen ve dvou věcech, ale klíčových. (spoilery!) Rudoarmějci přistiženému při pokusu o znásilnění francouzské sestřičky Červeného kříže by se pravděpodobně stalo něco o dost nepříjemnějšího, než jen kopanec do zadku od velitele. To je věc, která film činí černobílým. A pak, především, ústřední zápletka/pointa s matkou představenou, která novorozence likviduje, je tak odflákle vystavěná a sama o sobě absurdní, že dokonale shazuje celý film, přestože vše ostatní je vlastně v pořádku. I kdyby se v reálné historii něco takového stalo, tady to každopádně nebylo vyjeveno uvěřitelně. Nejen že by matka představená v reálu měla asi více rozumu i empatie, a celý problém mohla řešit mnoha různými způsoby, např. s pomocí jejich biskupa nebo jiného kněze, nějaký mlčenlivý by se jistě našel, ale opravdu máme věřit, že abatyši nenapadne, jak rychle bude její lež, že děti posílá do rodiny z blízké vesnice, odhalena? Dozvěděla by se to přece okamžitě kterákoli z jeptišek, která by se někoho z té rodiny zeptala, jak se dětem daří... Při vší eleganci formy a ztišenosti je ten film v jádru nemístně efektní. (18.04.2017)