Die Rebellion

Po dlhšom čase som sa vrátil k jednému z filmov od rakúskeho režiséra a scenáristu Michaela Hanekeho, ktorý som zatiaľ ešte nevidel, priamo odkazujúci na mimoriadny, televízny film, ktorý by sa určite nestratil ani na plátnach kín, tým som si maximálne istý, pretože tam by sa snáď ešte lepšie vynímal, ako na domácich obrazovkách. Mimochodom mi ho poradil spoľahlivý kolega Willy Kufalt, ktorému sa chcem prostredníctvom tejto recenzie vrelo poďakovať, keďže sledovanie protagonistu Andreasa Puma mi prinieslo nielen neuveriteľný filmový pôžitok, ale zároveň aj akúsi katarziu, s ktorou sa v súčasnosti akosi často potýkam, pričom dej tejto postavy → vojnového invalida, sa ale odohráva v minulosti v období Rakúsko-Uhorska, čo reprezentujú hneď úvodné, archívne zábery, ktoré ma svojimi vyblednutými, zrnitými a poškrabanými kompozíciami obrazu, vari automaticky pripravili na to, s čím sa budem musieť následne stretávať i v tomto precíznom spracovaní, ktoré mi doslova vyrážalo dych... A síce sa tá kamera predsa trochu ustáli, aspoň počas jeho spolužitia so sympatickou, no naprosto nevyspytateľnou vdovou → Katarínou Blumichovou, kde sa môže už reálne zdať, že konečne našiel recept na šťastie...? To šťastíčko ho totižto postretlo ešte o čosi skôr, keď "brigádoval" , tak naďabil na Williho... / Skrátka je to úplne jednoduchý príbeh o tom, ako sa snaží istý "mrzák" opätovne zaradiť do života a do spoločnosti, ktorá sa ale na neho pozerá dosť kritickou optikou, no v jednoduchosti sa skrýva krása asi v takom význame, že to by proste nemohol sedieť na režisérskej stoličke → renomovaný Michael Haneke, aby svojej filmovej vízii, nevdýchol ďalšiu dávku poriadneho PESIMIZMU, ktorým je povestný,  čo mi našťastie opäť neuniklo, keď v jeho tvorbe sa vlastne nejedná ani o nič extra prelomové, že sa súčasne jedná vari o jeden z najlepších filmov, aké doposiaľ nakrútil, čomu zrejme tiež napomáha i herecké obsadenie, na čele s → charizmatickým Brankom Samarovskim, ktorý podáva priam odzbrojujúci, herecký výkon, kde si dovolím dodať, že ani Thierry Van Werveke, absolútne v ničom nezaostáva, a tak sú tým pádom obidvaja rovnocennými spoluhráčmi ! Pre zaujímavosť a na samý záver dopĺňam, že filmom ma sprevádzal "rozprávač" , čo som nevnímal ako rušivý element, malo to svoje pevné opodstatnenie, pridávalo to na celkovej dôležitosti a autenticite, že snímok ako celok, je extrémne pohlcujúcim, no určite nie je určený pre každého diváka, čo dokladá i samotné hodnotenie na tejto databáze, kde snímok ohodnotilo ani nie 20 užívateľov, čo je ozaj žalostne málo, a tak sa to možno raz zmení, aj za prispenia všetkých komentárov, ktoré momentálne k tomuto filmu svietia, pritom sa hádam "chytí do pasce" aj niekto nasledujúci, kto si naše výsledné dojmy prečíta, keď sa nechá na Vzburu nalákať...? Vskutku, to by som si prial. (27.04.2022)

Die Rebellion na mě působí jako pečlivě stylizovaný (jednak důrazem na estetiku, ale i použitím už zmíněného vypravěče) smutný film. Haneke nám tu depresi přesně dávkuje, takže nás sice trápí, ale na rozdíl od svých jiných děl nešokuje. Od začátku je jasné, že cesta Andrease Puma nepovede ke štěstí. A to se nemůžu zbavit pocitu, že režisér svého neprůbojného a pokorného hrdinu k jeho rebelii tak trochu donutil, aby ho na konci měl tam, kde ho chtěl mít - na té "poslední štaci". (12.11.2023)

Přišel o nohu, získal vyznamenání a licenci k živnosti... Hanekeho Rebelie v první řadě nevzdává hold vojákům, kteří v boji za svou vlast v první světové válce přišli o život či o zdraví, zato se zaměřuje na velmi trpký osud jednoho z přeživších hrdinů, který svou vzdorovitou povahou vůči jiným nešetřil ani po válce... a kterého osud navzdory jedné světlé chvilce nešetřil také. Snímek si postačí s velice skromnou výpravou, jež spolu s převažně černobílými a sépiovými odstíny vytváří působivou atmosférou rané meziválečné doby. Někdo by mohl skrze nízký rozpočet a televizní formát očekávat konverzační drama, navzdory komornímu pojetí a mnohdy i delším scénám z jedné místnosti dostáváme především působivé vyprávění obrazem. Netradiční koncepce příběhu a Štíbrova kamera představují v tomto směru velkou devizi, stejně tak hudba, která nechává v prodloužených záběrech silně zvýraznit emoce. Vypravěč svou přítomností dolazuje zpracování starého příběhu připomínající drobný útržek z kulturní paměti; osobitě musím zmínit starou malbu i chytlavou melodii z flašinetu, což tvoří nápaditý rámcující prvek s přímo poetickým nádechem, v tomto jinak spíše potemnělém filmu. Tohle zřejmě netradiční (pro mě teprve první) setkání s tvorbou slavného režiséra Hanekeho mi přineslo skvělý zážitek, rovněž nadšení z nádherné filmařiny i jistý kus znepokojení, které ve mě po závěrečné úvaze nad spravedlností ještě nějaký čas přetrvává. 95% (12.12.2020)

Komorní drama vysloužilého vojáka, který ve válce přišel o nohu, na druhou stranu dostal licenci k obživě a tím jistotu příjmu, tedy ta výchozí pozice nebyla beznadějná.. Příběh invalidy Andrease Puma rozehrál Branko Samarovski výborně, působil na mě přesvědčivě, chvíli jsem měla pocit, že on skutečně je Pumem, za to zaslouží smeknutí klobouku.. Mýma očima velice smutný a ve finále tíživý i skličující snímek.. (27.12.2023)

Geneze revoltujícího subjektu. __ Onu emoci, kterou ve mně Die Rebellion (1993) primárně vyvolala, bych pojmenoval rozhořčením. Nedivte se, po dobu hodiny a půl sledujeme mimořádně slušného člověka (jenž na počátku příběhu interpretuje každou vzpouru jako zločin proti Bohu), invalidního veterána z 1. sv. války Andrease Puma (Branko Samarovski), kterak se mu děje jedno bezpráví za druhým! Je v tom poznat Haneke? Řekl bych, že ano, jedním z jeho stěžejních témat je přeci sadismus (společenského) světa. Bylo by to na 5*, nebýt to tak literární (podobně ostatně vnímám i Bílou stuhu, která je však komplexnějším filmem; dát Die Rebellion 5* a Bílé stuze pouze 4* by nebylo adekvátní). Díky za tip Willymu Kufaltovi. 80 % (02.12.2023)