O bílé paní

Jedna z mála nových televizních pohádek primárně určených na nedělní odpoledne, kde se zábava sešla s tvůrčí schopností, solidními herci (až na Mathu Issovou, která hraje teda hrozně na to, že jde o pohádku), pěknou animaci, slušnými hláškami a dokonce i zajímavou hudbou a písničkami. Pohádka pobaví malé i dospělé, nikoho nepostraší a konečně není o všudypřítomných čertech. Natáčeno na zřícenině hradu Hrádek u Úštěku (neboli Helfenburk u Úštěku). (18.07.2013)

Po šílené Vánoční pohádce, velice příjemný zážitek. Dobře vedení herci a vtipné dialogy. Sympatické písně, některé zpěvy bohužel až příliš upravované v počítači. Animace je asi schválně lehce naivní, nemá budit dojem dokonalých triků. Martha Issová byla jako hloupoučká kuchtička fajn. Mile mě překvapil Michal Novotný se svým tlustým, přitroublým loupežníkem (málem jsem ho nepoznal). Asistoval mu Pavel Liška, ten byl vtipný, ale svým stejným herectvím už neoslní. (25.12.2008)

Vcelku pěkná pohádka pouze díky hercům(hlavně Janu Zadražilovi a Jakubovi Prachařovi). Škoda jen, že se dnešní pohádky dělají moderně :-(. Nelíbilo se mi grafické okolí hradu ani technicky upravené hlasy při zpěvu(ten si stejně klidně mohli odpustit). Dobro opět zvítězilo nad zlem a vznikl moderní paskvil o bílé paní. (14.07.2013)

Nebýt zde kouzelná dvojice v podání Molavcové a Vydry, neváhám tuhle pohádku potopit. Ano, jsou zde na českotelevizní pohádku nezvyklé animované vsuvky, má to velmi slušné kulisy i triky, ale co je to platné, když příběh nešlape, a co víc, Martha Issová s mluvou poslední šlapky z Karlína (asi její trademark, protože tak mluví třeba i v pohádce Sedmero krkavců), připomíná spíš tu couru, než holku od rány, ale v srdci čistou a milou. Při každé její promluvě, kdy používá moderní pražský slang, se mi kudla v kapse otevírala. Dalo by jí to moc námahy mluvit alespoň v pohádce trochu spisovně? Navíc vedle mluvy třeba Molavcové to pak o to víc tahá za uši. Ve scénáři jsou i pokusy o slovní hříčky, ale takového toho studentského typu (strašit na hradbách - strašit do půlnoci, strašit ve věži - být ve věži) apod. A ta láska k rytíři, z něhož celou dobu byly vidět jen oči, to bylo také až moc náhlé, aby tomu někdo věřil. Nekonzistentní pohádka v tom co, a hlavně jak říká, s pokusy o humor jako ze střední školy. (19.02.2017)

Další ulítlá pohádka časů Vánočních. Ačkoliv by se hra se slovy a významy hodila spíše na divadlo, tak lze konstatovat, že mezi tím, co Televize vyvrhal na ŠV a tím, co jsem viděl dneska je rozdíl - jazykový, herecký i možná nějaký jiný. Moc se v pohádce příliš nestává, že by hlavní vedlejší ženská postava (M. Issová) byla totální přihlouplá naivka, která najde svého zakletého rytíře... Bílá paní J. Molavcové je obskurní madam a malíř Tomino je krajínkář... Až na ty televizní triky a "zpívánky" bezvadná, chytrá podívaná... (25.12.2008)