Okuribito
Departures
Obsahy(1)
Daigo Kobayashi (Masahiro Motoki) je violoncellista v tokijském orchestru, který byl kvůli malé návštěvnosti rozpuštěn. Daigo se rozhodne i se svou přítelkyní Mikou (Ryoko Hirosue) přestěhovat do své rodné vesnice Yamagata. Nejdříve ze všeho si snaží najít práci a náhodou narazí na nabídku pracovního místa v jisté společnosti NK Agent s textem "Práce, která pomáhá na cestách". Nejdříve si myslí, že jde o cestovní agenturu, ale po příchodu do společnosti zjistí, jak se mýlil. Ve skutečnosti jde o specializovanou firmu zabývající se obřadním ukládáním do rakví. Pochopitelně se to jeho ženě ani přátelům vůbec nelíbí a zprvu jeho prací pohrdají a hnusí se jim. Daigo se ovšem své práce vzdát nechte a tak i po odchodu manželky pokračuje a učí se tomuto obřadnímu umění. (Kiyoshi)
(více)Recenze (218)
Budete na kusy. ()
Důstojné vyprovázení zemřelých na jejich poslední cestu. Navzdory vážnosti tématu to ve skutečnosti ani není tak smutný film. Pod smutečním závojem je cítit nepřímo optimistické poselství smíření a smrti jako vysvobození, počátek jiné, nové pouti. Nevšední a hezký film. ()
Film o chlapíkovi, který se díky tiskové chybě dostane k práci, kterou by za normální situace odmítl, společností je brána jako podřadná. Daigo se musí smiřovat jak s úskalými nové práce, tak se svou minulostí. Snímek je plný smrti, ale i naděje, proto překvapivě vyznívá optimisticky. A samozřejmě zde nechybí ani skvělá hudba. ()
Nechápu, jak je možné, že mě tak dlouhý a tak pomalý film vůbec nenudil. Od začátku do konce je to celé smutné, furt tam někdo umírá, někdo brečí a všichni jsou odměřeně vážní. A přitom z toho člověk vůbec nemá depku. Naopak je to až příjemně uklidňující. Na japonské poměry je film natočený IMO dost "evropsky" jednak stylem vyprávění a mimo jiné i pop-kulturními narážkami na evropský styl života - ověšený vánoční stromek, odkazy na křesťanství, atp. Sledovat film v originále je lahoda - perfektně vyzní mnohdy divná intonace, kterou Japonci mají. Rozhodně se nespokojte s dabingem. ()
Oscar za nejlepší cizojazyčný film? Nerozumím, za co to tomuto filmu akademie udělila. Lehce morbidní, ale hlavně neskutečně zdlouhavý příběh, jehož směřování jsem hned prokoukl jako babiččiny bombarďáky. Netvrdím, že by to byl špatný snímek, chtělo by to hlavně výrazně zkrátit stopáž, tak o půl hodiny. Celý příběh byl hodně depresivní a pořád jsem marně čekal, kdy se situace alespoň trošičku odlehčí něčím veselejším. Postavy nevýrazné a průměrně zahrané. Co se mi ovšem moc líbilo, byla čelová hudba, především hlavní melodie. Alespoň jsem se dozvěděl něco o japonské kultuře. 60% ()
Pozor na inzeráty stylu "hledáme průvodce na cestách". Taky by se vám mohlo stát, že narazíte na job, který vám kompletně změní život. Skvěle namíchaný asijský mix humoru a dramatu, který nevlezlým způsobem dráždí "citové pohárky". 8.5/10 ()
Celkově v tom filmu žádný extra děj není, ale je to natočený stylem, že mě to v žádnou chvíli nenudilo. Ba naopak... opravdu z valné většiny jsem se těšil, co a jak se bude dít dál. Hlavně tedy hudba, ta ten film taky dostává na jinou úroveň ---> 85% ()
実施予定が追加され次第更新致します。Něžný film o koloběhu života, kamínku lásky a elegantním Omývači mrtvol. Výstižně natočeno podle scénáře, který nenapsal nikdo jiný, než Kunda Koyama. ()
Východoasijská poetika v ryzí podobě. Neumím si představit, že by podobný film byl natočený v Evropě nebo v Hollywoodu... ()
Zvláštní zvoleným námětem, herci přirození stejně jako tempo filmu. Japonské filmy mě dokonale uklidňují, i když jsou smutné. Mají zcela jiného ducha než třeba americké. Fascinuje mě japonská mentalita a posvátnost obřadu, kdy se rodina loučí se zesnulým. K tomu účelu si najme službu, která nebožtíka připraví na jeho poslední cestu. Z mrtvých se stávají lidé ověnčení krásnou květenou, s krásně nalíčenou tváří, po očistě těla a nakonec i ducha. Hlavní hrdina zhrzený svými nenaplněnými ambicemi dozrál v muže, který je schopen připravit svého nenáviděného otce na cestu do nebe a objevit v sobě lásku k němu. Žena mu významným způsobem napomohla tím, že ho postrčila a sama tak vyzrála v člověka, který toleruje zaměstnání svého muže. Také se mi líbí tradice veřejných lázní, i když kdo´ví, jak je to s hygienou:-) ()
*ZÁPAD V KRAJINE VYCHÁDZAJÚCEHO SLNKA* Témou film dokáže zaujať, pretože je netradičná. Na obradné ukladanie mŕtvych do rakví sa divák musí pozerať takmer s akousi zvláštnou formou radosti - človeka poteší, že i mŕtvemu kusu hnijúceho mäsa sa aj po smrti dostáva takej nevídanej úcty. Utrpením pre mňa však bol herec stvárňujúci Daiga, ktorý v scénach, snažiacich sa príbeh trochu odľahčiť humorom, zlyhával a pôsobil trápne. To za prvé. Za druhé vôbec nerozumiem tomu, prečo sa v relatívne kvalitnej dráme tieto scény nachádzali; nehodili sa tam. A vôbec - postava Daiga ja napísaná zvláštne: príliš submisívny, odtrhnutý od reality, neustále majúci akési tajomstvo, neschopný sa priamočiaro a rázne vyjadriť. Jeho manželka je podobnou čudáčkou. Daigova práca mi prišla ako veľmi hodnotná a pre japonskú, tradične zmýšľajúcu spoločnosť ako veľmi vážená, a preto som akosi nepochopil, prečo jemu blízki ľudia jeho prácou pohŕdali a prečo sa im dokonca preto aj hnusil. Verdikt v 1 vete: Sľubná dráma s netradičným námetom, zničená zlým hereckým výkonom hlavného predstaviteľa a komickými vsuvkami. 31.01.11 ()
Velmi krásné! Film, který je správně smutný. Skvělé herecké výkony. Ve filmu je spousta prostoru pro přemýšlení..jednoduše řečeno nechává diváka přemýšlet nad smrtí nad životem... ,,Je to normální práce, všichni jednou zemřeme, já i ty... " Záběry kamerou a smysl pro detail jsou tu neopomenutelné. Tento flm považuji za umělecké dílo. A ještě k tomu ta famózní hudba! ()
Téměř půl roku jsem se přemáhala podívat se na tento japonský snímek, který vypráví o muži, co ukládá mrtvoly do rakví. No ano zní to morbidně a vůbec ne zajímavě. Naštěstí opak je pravdou. V Průvodci se dozvíte, že tento rituál není ve všech případech tak odpudivý a má v určitém slova smyslu i přínos. Stejně tak je to i s filmem samotným. Nenápadné dílko, které na první pohled může být přehlédnuto nebo dokonce zatracováno, ale na ten druhý ukáže všechnu pravdu, lásku a šlechetnost, kterou v sobě skrývá. ()
[3,5*] "Práca, ktorá pomáha s vydaním sa na cestu. Cestovná kancelária? Možno turistický sprievodca?" Poetická dráma, ktorá veľmi pútavým spôsobom pracuje s dosť neobvyklou, v podstate tabuizovanou témou. Krásne je tu zobrazená poézia kolobehu života a smrti, ktorá má výrazný tragikomický podtón - (čierno)humorné situácie vznikajú za okolností, za akých by to človek najmenej očakával. Veď kto by čakal, že pri filme, ktorý pomerne realisticky zobrazuje biznis pracujúci s mŕtvymi telami, sa môže divák občas aj schuti zasmiať (nakrúcanie propagačného videa, prvý, poriadne nechutný pracovný prípad hlavného hrdinu)? Zaujímavé na filme je to, že jednotlivé pracovné prípady sú veľmi rozmanité (proste nie je smrť ako smrť) a často prinášajú veľmi silné momenty (tými najsilnejšími sú zrejme "oživenie" mŕtvej ženy s dojímavými reakciami jej dcéry a jej manžela a objavenie kameňa v ruke mŕtveho otca). Za klady filmu považujem výkon hlavného hereckého predstaviteľa Masahira Motokiho (Daigo Kobayashi) a príjemnú hudbu Džóa Hisaišiho (dvorného skladateľa môjho milovaného Hajaa Mijazakiho). Moja jediná väčšia výhrada smeruje k tomu, že zhruba v dvoch tretinách začne film skĺzavať do gýču (obraz violončelistu so zasneženými horami na pozadí, presladená hudba, radostné tváre pri tele zosnulého, atď.). V danej časti je to pôsobenie na city trochu násilné, našťastie sa film po chvíli vráti do "normálu". "Ona má tú vec." "Akú vec?" "Vieš, tú vec..." ()
V tomhle filmu je tolik krásy a lásky, že tomu nikdo neuvěří, pokud to neuvidí. ()
[+]: Zajímavý Japonský snímek s ještě zajímavějším námětem. [+]: Lázně a vesnický dům mají své kouzlo. [-]: Místy mi vadila kamera [-]: Scénář mi přišel u některých postav nedodělaný. [-]: Evropské vlivy tu jsou jasně znát. [♫]: *** ()
" To čo som si myslel, že je môj sen, možno mojím snom nebolo". Neuveriteľne citlivo natočené. Pokora je cesta. Príbeh ma úplne zlomil. " Chutí vám? Bohužiaľ ". ()
Nádherný film. Sprvoti ma až tak neuchvátil. Plachý humor, pohrebná zápletka, pekný film, no nijak výnimočný. No zhruba od polovice sa rozbehol, s hudbou pána Hisaishiho začal stupňovať svoje napätie, až nakoniec prekrásne vyvrcholil a vložil do mňa toľko zimomriavok a dojatia, koľko už vo mne veľmi dávno nebolo. Okrem napätia a dojmu v sebe nesie tento film aj veľmi veľa odkazov ohľadom smrti a predsudkov a určite sa oplatí ho vidieť. ()
90% - Ani nevím, nad čím se mám rozplývat dříve. Hned na první pohled mě zaujala nádherná ústřední dvojice Masahiro Motoki - Ryoko Hirosue. Nejenže jim to dohromady ladilo podobně jako Gordonu-Levittovi s Ellen Page v 500DOS, ale na výbornou obstáli také herecky. Především Motoki mně svou elegancí a precizností při obřadech vyrazil dech, až se nestačím divit, kde se v Asii bere tolik výborných herců a hereček. Dalším kladem, který určitě překvapí, je až hollywoodsky odlehčená první polovina filmu, díky níž dobře poznáte obě hlavní postavy, jež vám budou s přibývajícími minutami čím dál víc přirůstat k srdci. No a když připočtu i zajímavou hudební složku a rozumné „dávkování“ příběhu, máme tady skutečně ojedinělý zážitek, který probudí emoce i v těch chladnějších z nás. ()
Pro mě překvapení, silný film s netradičním tématem, kde se hrdina musí vyrovnat nejdříve sám se sebou a pak i se svým okolím. Celý příběh je laděn velice příjemně, vtáhne diváka a díky své podmanivosti už nepustí, nechybí ani mnoho dojemných scén či silných momentů. ()
Související novinky
EIGASAI 2015
Pražská část festivalu Japonského filmu a kultury EIGA-SAI 2015 začíná již ve čtvrtek 12.3. a poběží do 18.3. v kině Lucerna. Hlavním hostem bude oscarový režisér Takita Yōjirō. Zatímco plzeňský… (více)
OSCARY – výsledky
Snad jen jednoho většího překvapení jsme se dočkali při vyhlašování Oscarů za rok 2008 v hlavních kategoriích: nejlepším hercem v hlavní roli se nestal Mickey Rourke za Wrestlera, ale Sean Penn za… (více)