Biutiful

Velmi zdlouhavý a velmi depresivní film o umírání a o absolutní spodině lidské společmosti, kterou se divák tak nějak brodí jako hustou stokou. Jediný krásný na filmu je nos Javiera Bardema, který hodlám vysochat. Pro ty diváky, kterří neinklinují k výtvarnému umění, zbývá jen jediné pozitivium: že nežijí v Senegalu, v Číně ani ve Španělsku, nemají rakovinu prostaty ani netrpí cyklofrenií, nenarostly jim na zadku bradavky a už nikdy neůjdou na žádný film emocionálně pokřiveného Alejandro González Iñárritu. (20.02.2011)

Biutiful na rozdíl od dalších režisérových filmů předkládá příběh přímočařeji. Na jedné straně takto ulehčené nároky na diváka vykupuje ještě větší syrovostí snímku. Tento naturalismus však není samoúčelný, byť je místy vyhrocený možná až příliš. Na hlavního hrdinu, jehož osud je pokřivený podobně jako název snímku, nazíráme postupně prostřednictvím mnoha sociálních rolí, do nichž je stavěn. Jeho základní motivace je upřímná a lidská: urvat si konečně kousek štěstí a dát před svým odchodem věci do pořádku. Oč civilněji se může jevit, o to těžší je její realizace. Kde leží kámen úrazu? V samotném Uxbalovi, nebo v jeho okolí? Kdo rozhoduje o svém osudu? (10.05.2011)

Musím povedať, že som čakal viac. Ale. Dnes som volal s Višňom a mali sme zaujímavú rozpravu o tomto filme. Jemu sa bezvýhradne páčil. Mne sa tiež páči, ale je tam toho na mňa príliš. V živote sa toho deje veľmi veľa a film rozhodne nie je život, preto treba k nemu pristupovať tak, aby nám bol schopný priblížiť to, čo chce povedať. Vôbec mi nevadila minutáž (výtka mnohých komentárov), práve naopak. Minutáž tu predstavuje hlavnú hybnú silu, uchopenie a pochopenie toho, čo režisér predkladá. Tá nás s pribúdajúcim časom pevne ukotvuje vo svete Uxbala, jeho rodiny a ľudí, s ktorými sa stýka a vytvára dojem reálnosti, ktorá miestami vďaka kamere, ktorá keby sa trošku popustila, by bola schopná vytvoriť dojem dokumentu. Višňa túto rozpravu filmu prirovnal k Tarkovskému, ktorého tvorbu veľmi nepoznám, ale zdá sa mi to ako zaujímavý postreh. Ďalšou vecou je, že film sa snaží mať presah za autorovu tvorbu (resp. chce ju posúvať ďalej), čo je pre mnohých sklamaním, lebo mám pocit, že Iňarrituovi nejde o to točiť sa neustále v divácky úspešnej schéme. Ukazuje mesto resp. krajinu (Barcelona > Španielsko), ľudí v ňom, a tým otvára nový pohľad, zamyslenie sa nad súčasným stavom ICH spoločnosti ako nikto predtým. (17.05.2011)

Dlouho jsem uvažovala, jak film ohodnotím... Tři hvězdičky za námět, jednu za kameru, jednu za Bardema, protože jeho výkon je opravdu dechberoucí. Jednu však opět zas uberu, jelikož do Barcelony se chystám asi třičtvrtě roku a po shlédnutí tohoto snímku mám tak moc smíšené pocity, že nevím, jestli se tam nakonec vůbec vydám, aspoň v blízké budoucnosti, ať už to zní jakkoliv trhle. Film je nejen o osudu jednoho člověka vyrovnávajícího se s přicházející smrtí, bolestí, hříchy minulosti, rozpadlou láskou, opatrovnictvím, finančními potížemi; tak taky o osudu imigrantů v Barceloně, jejichž život se dá aplikovat určitě nejen na toto město. Vykořisťování čínských zaměstnanců, kteří i tak zůstávají, protože "doma by se měli ještě hůř"? Filmy s asijskými herci mají pro mě vždycky velký náboj, už jen proto, že z nich mám hodně zvláštní pocity - tento nebyl výjimkou. Najdeme v něm také velkou spirituální hladinu - některé takové momenty jsou opravdu nezapomenutelné, stejně jako pár až hororově-depresivních výjevů, čímž bych ještě poukázala na perfektní kameru. I vývoj událostí ve filmu je koncipován zvláštním způsobem, který zážitek ještě prohloubí. Některé věci však mohly zůstat nevyřčeny, aspoň by byl film o něco kratší... Pro mě je to tak trochu typicky španělský film, přesto nabízí i trochu navíc! Zajímavé komentáře: Kryšpín, rawen (27.05.2011)

,, Tati jak se píše slovo beatiful?" ,, Tak jak slyšíš B-I-U-T-I-F-U-L. " Psychologické, dojemné, o nemoci, smrti, hádkách, láska, odpuštění... O tom jaký prostě život je. Řekla bych, že je tam vidět "západnější" pohled na věc... to je také možná důvod, proč mě to tolik zaujalo. Javier Bardem předvedl skvělý herecký výkon (zvlášť po filmu Eat,pray,love), který mi až tolik zase nesedl. (15.01.2012)

Ze všech filmů, co jsem od Iňárrita viděl, mi Biutiful přijde asi nejslabší. Není to ale v tom, že by Iňárritu ztratil něco ze svého umu, to vůbec ne! Je to hlavně v tom, že se toho za těch 148 minut ve filmu moc nestane, nebo alespoň ne tolik, kolik bych od toho čekal. Na druhou stranu musím říct, že mě ani v jednom momentě film nepřestal bavit, nenudil mě, ani na okamžik jsem nepomyslel na to, že ho vypnu...prostě mě dokázal upoutat i přesto všechno, co se tam (ne)dělo. A toho si na "AGIm" cením ze všeho nejvíc a upřímně se těším na další snímek z jeho originální tvorby. (06.02.2012)

Alejandro González Iñárritu je velký režisér,to je zcela jasné a i tímto snímkem to pro mě dokázal.Pomalu vyvíjející se osud muže,který je na pokraji sil,který nemá žádnou budoucnost,až ho zdravotní stav dožene promyslet svůj dosavadní život,který opravdu za nic nestál.I přes dlouhou stopáž jsem obrazy Barcelony,té její druhé tváře vnímal s velkým pocitem strachu a dnešní společnosti,která je prohnilá skrz naskrz. (25.03.2012)

Komorní, temný a smutný Biutiful, přesně tak jak to můj oblíbený režisér umí. Sice se nevyrovná 21 gramů, ale na zašlém stříbrném podnose nabízí zase něco k zamyšlení. Uxbala jsem dlouho zařazovala mezi floutky, co si za svůj život můžou tak trochu sami. Ale bylo tomu jinak. Zapůsobilo na mě, že má děti ve své péči, snaží se v rámci svých možností a na prahu bilancování vydolává ze sebe maximum. Nechtěl zemřít, přesto přicházející smrt mu ukrojila větší část než si možná zasloužil. Role Bardemovi padla jako ulitá. Je to charismatický herec s výraznými obličejovými rysy a hlas má jak zvon. To už jsem se přesvědčila v Tahle země není pro starý. (29.03.2012)

Španělsko z té odvrácené, z té špinavější, strany... A v tom všem příběh jednoho smolaře, kolem kterého se rozpíná široká síť nekonečné deprese... Moc, moc dobré drama! Skvělý film! V hlavní roli skvělý Javier Bardem! (25.12.2012)

Neskutečné zklamání! Ani trochu mi není sympatický do očí bijící záměr šokovat. Očividně šlo o pokus uplatnit naturalismus ve filmu, ale výsledek moc efektně nepůsobí. Možná je na tuhle depresivní jízdu, na jejímž konci máte chuť to zabalit, třeba mít správnou náladu a zkouknout to v klidu domova, ale jít nadšeně do kina s očekáváním další dechberoucí pecky po výborné trilogii se skutečně nevyplácí. (08.02.2011)

...a nakonec zjistíte, že poetičnost může být i v suchym z nosu, já jsem byl zhnusen, utahán a ohromen, splnilo to všechno, co mělo! (08.05.2011)

Inarritu je opět excelentní. Hluboce napsaný scénář padně Bardemovi přesně na centimetr. Jenže tak dlouhá stopáž s přehršlí neskutečně nezáživných homosexuálních vietnamců, Uxbalovou nepěknou manželkou a s halucinacemi je prostě dlouhá. Snímek v hodně místech nudí. Sestříhat, upravit trošku scénář a o hvězdu víc... (29.05.2011)

Působivé drama o člověku, loučícím se s životem, a rozhodně se nedá říci, že by to byl život lehký. Téma filmu zabrousí i do oblastí o kterých se nemluví. Bardem hraje skvěle jako vždy, jenomže nezachrání rozvleklost a místy i zdlouhavost. Některé z příběhů nejsou tak poutavé a důležité a zbytečně odvádí pozornost od hlavní linie. (13.09.2011)

Biutiful, teda nečakal som že takto ťažkú drámu vôbec dokážem doceniť, keďže nemám rád až prílišný tlak na diváka v pomere ku jeho reálnemu životu ale tento snímok, ma zaujal aj svojou dvojhodinovou stopážou, plnou reálnych obrazov súčasnej Barcelony. Javier Bardem ako otec rozpadnutej rodiny menom Uxbal, je nútený sa behom niekoľkých mesiacov vyrovnať s faktom že umiera na rakovinu prostaty a zároveň si zachovať tvár otca, ktorý nechce dať najavo tvrdú realitu a ďalej živiť svoje potomstvo a vychovávať ich, ku správnej ceste. Jeho darom je duchovné vyzretie a pochopenie odchodu mŕtvych na druhý breh, avšak zárobková činnosť sa týka čistého vekslátstva, ktoré v Španielsku kvitne ako plieseň v špinavých garážach (určite si z dovolenky v tomto meste vybavíte pouličný predaj z padákov, ktoré držia v rukách prevažne ilegálny prisťahovalci). Z každého rohu dostanete kus reality a do tohto rana z neba v takej forme, že sa musíte zamyslieť ako vlastne dobre je nám, v tomto zapadákove Európy, keď sa nemusíme byť o kus mokrého chleba v okraji turistickej metropoly. Biutiful je zvláštna zmes chutí, pachov a hlavne skutočnosti bytia. Štyri hviezdy kde väčšiu časť prebral herecký talent Bardema. (04.12.2011)

Silné, jen ne tolik, jako Amores perros, či 21 gramů. Alejandro Iñárritu se v Biutiful věnuje především postavě Uxbala, příběhy několika lidí z jeho okolí tu jsou samozřejmě též, ale pouze doplňují a vysvětlují Uxbalův život, nebo spíše boj o jeho marnou nápravu. On sám je potom ztělesněním temné stránky Barcelony... prostředí děje klasicky výborné. Jednoduchý děj je tu možná trochu ke škodě, alespoň já měl pocit, že film díky němu působil zbytečně dlouze, což mi u výše jmenovaných rozhodně nepřišlo. Naopak silných scén je přesto dostatek, třeba sklep u Číňanů, nebo celý závěr... letiště, prstýnek a konečné setkání v lese... nádhera. Kamera Rodriga Prieta ale není fantastická pouze v těchto "snových" záběrech, úchvatná je i v interiérech, či detailech tváří. Nejčastěji zabíranou tváří je samozřejmě ta Uxbalova, ten v podání výborného Javiera Bardema. Biutiful je syrovou atmosférou opět fantastické, ale na délce to pravděpodobně chtělo ubrat, či na příběhu naopak více zamotat. 70% (16.03.2018)

Silné, skutečné, upřímné, lidské... Však už si ta další přídavná jména domyslíte. Prostě jeden z těch příběhů ze života. A život se s Uxbalem (cool jméno) rozhodně nemazlí, vlastně mu toho naložil tolik, že jakékoli okamžiky štěstí působí jako oáza v poušti beznaděje a strádání. Ta scéna, kde společně jedli zmrzlinu mi přesto (a nebo možná právě proto), že byla tak obyčejná, přišla fakt... Biutiful. Nic jako Birdmana asi mezi Iñarrituovými staršími filmy nenajdu, ale ani si až tak nestěžuji. Bardem samozřejmě excelentní. 8/10 (11.08.2019)

Osobní apokalypsa ... (28.07.2011)

Nekonečně dlouho jsem s obavami, napětím a vzrušením čekala na další snímek svého oblíbeného Alejandra Gonzálese Inárita. Proč s obavami? Jelikož Amores Perros bylo vyjímečným dílem, stejně jako 21 gramů a to vše pro mne bylo ztraceno počinem Babel se snahou o komercializaci prostřednictvím Brada Pitta a Kate Blanchet ad. Biutifil mě však příjemně překvapil, převážně výběrem hlavní postavy a návratem k tvorbě ve stylu Amores Perros. Podobnost jsem samozřejmě vnímala především díky hudbě, kterou si vzal v obou případech na starosti Gustavo Santaolalla. Jsem milovníkem syrových dramat a v tomto snímku mi Inarritu servíruje krásně šťavnatou porci. Minimálně dvě hvězdičky dávám Ináritovi za výběr hlavního aktéra, Javiera Bardema, od kterého se kamera odlepí jen zřídka. Kupodivu jsem jej neměla ani na jedinou vteřinu dost, ale chtěla jsem víc a víc. Jsem dokonce ochotna odpustit i pokulhávající první polovině filmu, kdy se téměr nic nedělo a já měla pocit, že chci jít dál, ale pořád stojím na tom samém místě. V druhé polovině filmu, kdy film začal opravdu za něco stát, jsem mu odpustila i duchařinu, která zde dle mého názoru neměla absolutně co dělat. Ani tak nejsem s to film zavrhnout, protože je to jako láska, u které nevíte proč ji cítíte…prostě tam je a nepotřebujete k ní hledat důvod… S očekáváním budu napjatě sledovat další Ináritovo počínání. (05.08.2011)

Na ten film jsem koukal týden, než jsem ho dokoukal. Dlouhatánská nuda, kdy na konci mi bylo úplně jedno jak to skončí. Dokážu se dívat na náročný filmy, ale tohle bylo až moc náročný. Kdyby to bylo zkrácené na 90 minut, moc by to filmu pomohlo. (13.08.2011)

Javier Bardem 5* (19.10.2011)