Dům z malých kostek

Čo poschodie to spomienka. Príbeh starčeka, ktorého dni sú zrátané a ktorý sa pre svoju milovanú fajku vyberie na odyseu do minulosti. Tu vo svojich spomienkach spomína na krásne chvíľe a osudové zvraty, ktoré zostali zapadnuté prachom a zaplavené vodou. Krásny kraťas, plný melanchólie v tej najčístejšej podobe. Strašne mi to pripomína Chometov štýl kresby. (22.03.2013)

Dům z malých kostek je čirá melancholie a nostalgie. Od grafického provedení, barevné palety, designu světa, přes příběh a hudbu — všechny tyto elementy přispívají k hořkosladké atmosféře, která z tohoto kraťasu sálá. Film vypadá díky své ruční kresbě nádherně — trhanou animací sice nijak neohromí, ale podle mě je tento umělecký záměr naprosto na místě. Na film se tedy krásně dívá, dobře sekunduje i hudební podkres v podobě něžného piana. Audiovizuálně tedy skvělá práce, přesně takovéto atmosferické filmy mám velmi rád. Příběhově je to pak emocionální jízda po horské dráze vystavěné ze vzpomínek staršího muže, který žije sám ve svém domě obklopeném vodou. Jak voda stoupá, je muž nucen si stavět další a další patra na svém příbytku, starší patra i vzpomínky se pomalu vytrácejí. Až do okamžiku, kdy muži až na dno spadne oblíbená fajfka a ten se pro ni ponoří. A odhalí vzpomínky, které už dávno stihly vyblednout, vzpomene si na blízké, kteří už tu nejsou. Film o pomíjivosti času mě vždycky dokážou emocionálně vychýlit, je to věc, o které můj mozek často přehnaně přemýšlí, když má pocit, že jsou věci až moc v pořádku. Ačkoliv to tedy pro mě není úplně nejpříjemnější téma, film jsem si užil. Svým zpracováním i myšlenkou mě zaujal. [Oscary 2008] (13.05.2021)

(ve filmu se nemluví, nemusíme řešit jazyk, titulky) Kreslený stylem Chomet anebo Nicolas de Crécy. Originální příběh, kdo ale hledá něco bláznivého ve stylu amerických, může zůstat v naprostém klidu a hledat dál jinde. Nemyslím si že je to jen o myšlenkách o minulosti, náš děda pořád buduje (bojuje), spíš chce říct že jednou člověk zůstane sám. Je to o životě celkově. 5/5 (27.11.2014)

Jeden z nejlepších a nejpůsobivějších kraťasů, které jsem viděl. Strašně mě fascinuje kolik citů a hloubky jsou někteří tvůrci schopni dostat i do tak krátkého filmečku. Tohle je nádherný životní příběh o tom, jak moc jsme schopni uzavřít se sami do sebe, aniž by jsme si to uvědomovali a dokud nám to někdo (nebo něco) nepřipomene, tak si toho prostě nevšimneme. (08.04.2013)

"Slice of life" (hovorovo slo) striktne melacholického rázu, ktorý nemá príliš čo ponúknuť. Nápad s pyramídou poschodí spomienok nie je zlý, má to zaujímavú a peknú kresbu, a áno, bol som dojatý, ale to ešte na dobrý film nestačí. Zbytočná dĺžka (nepliesť s nudnosťou) a absolútna zameniteľnosť z toho robia len priemerný sentimentálny kraťas, ktorého ocenením si opäť pár akademikov spravilo imidž. Že by som mal hodnotiť vyššie preto, že je to japonské a ja mám k ich tvorbe pozitívny vzťah? Popravde z toho okrem hudby, nápadne pripomínajúcej nádherné skladby Joe Hisaišiho z Mijazakiho najkrajšieho opusu (menovať snáď nie je potrebné) tú japonskosť vôbec necítiť. A len tak mimochodom, neviem prečo, ale zdá sa mi, že sa tu trochu inšpirovali tvorcovia Up. 60% Video tu. (05.08.2014)