Tsumiki no ie
The House of Small Cubes
Režie:
Kunio KatóScénář:
Ken'ja HirataKamera:
Kunio KatóHudba:
Kendži KondóHrají:
Masami NagasawaObsahy(2)
Čas plyne a my se vezeme na jeho vlnách, aniž bychom si v každodenním stereotypu našli chvilku a koukli se přes rameno. Někdy ale stačí kamínek a spadne lavina. Tento krátkometrážní Oscarem oceněný film ukáže, jakou nostalgii dokáže rozpoutat dýmka, která zapadne kamsi do minulosti... (Arbiter)
Recenze (54)
Dům z malých kostek je čirá melancholie a nostalgie. Od grafického provedení, barevné palety, designu světa, přes příběh a hudbu — všechny tyto elementy přispívají k hořkosladké atmosféře, která z tohoto kraťasu sálá. Film vypadá díky své ruční kresbě nádherně — trhanou animací sice nijak neohromí, ale podle mě je tento umělecký záměr naprosto na místě. Na film se tedy krásně dívá, dobře sekunduje i hudební podkres v podobě něžného piana. Audiovizuálně tedy skvělá práce, přesně takovéto atmosferické filmy mám velmi rád. Příběhově je to pak emocionální jízda po horské dráze vystavěné ze vzpomínek staršího muže, který žije sám ve svém domě obklopeném vodou. Jak voda stoupá, je muž nucen si stavět další a další patra na svém příbytku, starší patra i vzpomínky se pomalu vytrácejí. Až do okamžiku, kdy muži až na dno spadne oblíbená fajfka a ten se pro ni ponoří. A odhalí vzpomínky, které už dávno stihly vyblednout, vzpomene si na blízké, kteří už tu nejsou. Film o pomíjivosti času mě vždycky dokážou emocionálně vychýlit, je to věc, o které můj mozek často přehnaně přemýšlí, když má pocit, že jsou věci až moc v pořádku. Ačkoliv to tedy pro mě není úplně nejpříjemnější téma, film jsem si užil. Svým zpracováním i myšlenkou mě zaujal. [Oscary 2008] ()
Oscar 1 : Krátký animovaný film ()
Nádherná miniatura o tom, jak se s postupujícím věkem stále více uzavíráme před okolním světem. ()
Neustále se zužující (pod)mořský domek jako geniálně jednoduchá metafora lidského života. Do hlubiny za vzpomínkami, které neodnesl ani čas, ani voda. Naprosto zasloužený Oscar. 90% ()
Poutavé, dojemné, nápadité, prostě báječné - 90%. ()
Krátký film o vzpomínkách, jednom domě a jedné fajfce. Zřejmě zasloužený Oscar. ()
Melancholie nikdy nevoněla tak sladce. Příroda se rozhodla, že zaplaví Zemi přívaly vody, a lidé od té doby nepotřebují fotoalba. Místo toho může každý proplouvat svým životem dle nálady zpátky, tak, jak si ho postupně vybudoval. Zdá se to zvláštní, ale předešlá věta není metafora, a tento výborný kraťas nelze než doporučit všem ostatním, aby se o tom přesvědčili na vlastní oči... Ploutve s sebou! ()
S každým dalším patrem jste sentimentálnější a sentimentálnější, aby Vás v závěru položila na bedra tíha myšlenky, která zní: "Proč si člověk uvědomí ztrátu až po aktu smrt?". Svou dýmku si musíme pečlivě chránit...Nádhera!! ()
[kráťas] Netřeba slov abychom něco sdělili.. Popravdě je dost často ticho to nejvýmluvnější, co mluví za vše.. Krásně nostalgické dílko. Zastavte se a vzpomínejte... ()
Jenom ta hudba to zbytečně oslazuje.. ()
"Slice of life" (hovorovo slo) striktne melacholického rázu, ktorý nemá príliš čo ponúknuť. Nápad s pyramídou poschodí spomienok nie je zlý, má to zaujímavú a peknú kresbu, a áno, bol som dojatý, ale to ešte na dobrý film nestačí. Zbytočná dĺžka (nepliesť s nudnosťou) a absolútna zameniteľnosť z toho robia len priemerný sentimentálny kraťas, ktorého ocenením si opäť pár akademikov spravilo imidž. Že by som mal hodnotiť vyššie preto, že je to japonské a ja mám k ich tvorbe pozitívny vzťah? Popravde z toho okrem hudby, nápadne pripomínajúcej nádherné skladby Joe Hisaišiho z Mijazakiho najkrajšieho opusu (menovať snáď nie je potrebné) tú japonskosť vôbec necítiť. A len tak mimochodom, neviem prečo, ale zdá sa mi, že sa tu trochu inšpirovali tvorcovia Up. 60% Video tu. ()
Ocenění: Oscar 2009: nejlepší krátkometrážní animovaný film. ()
Dojemné, citlivé, nádherné. ()
Depka až to bolí ()
Čas nelze zastavit, ale když už ztrácíte naději na štěstí, jsou to právě vzpomínky, do kterých se lze občas ponořit a ve který lze najít smysl života. (můj citát, jenž vystihuje podstatu tohoto brilantního dílka) ()
Pohled do minulosti ve vzpomínkách jednoho japonského staříka, který žije ve světě zatopeném vodou s patrovými věžovými domy. Snímek je natočen s citem a harmonií. Celý kraťas je doplněn krásnou a nenásilnou hudbou a zkrátka a dobře jde o unikátní snímek se zaslouženým Oscarem, který se kvalitou a hloubkou rovná Miyazakiovým celovečerákům. ()
Pekné! Ale dosť citové vydieranie, nezdá sa vám? A hlavne in medias res, to ale nemusí byť na škodu. ()
Líbil se mi samotný nápad a animace, až do chvíle zlomu - tedy když přijede loď a muž se začne nořit do "minulosti". Přišlo mi to tak předvídatelné! Tak nenápadité, a ano, kýčovité. Není divu, že mne pointa, navíc taková nijaká, nedostala. Ale jinak stavba domu se mi líbila moc, i to stěhování, a možné úvahy, co dělá člověka člověkem. ()
Čo poschodie to spomienka. Príbeh starčeka, ktorého dni sú zrátané a ktorý sa pre svoju milovanú fajku vyberie na odyseu do minulosti. Tu vo svojich spomienkach spomína na krásne chvíľe a osudové zvraty, ktoré zostali zapadnuté prachom a zaplavené vodou. Krásny kraťas, plný melanchólie v tej najčístejšej podobe. Strašne mi to pripomína Chometov štýl kresby. ()
nostalgické vzpomínání starého muže v jakémsi zvláštním zatopeném světě, které nese melancholické poselství o tom, že čas se prostě zastavit nedá..... ()