Manželství po italsku

Jeden z nejlepších italských filmů a navíc tak ze života. Vlastně to není ani moc komedie, první polovina je vtipnější, i v druhé se často usmějete, ale je to víc drama. Film zabaví, postavy jsou skvělé a dvojice MM + SL jako vždycky funguje na výbornou. Nejvíce mě bavila scéna, když Filumena "ožije" a následná, ta pravá italská hádka. Filumena je sympatická a fandit jí prostě musíte. Konec je dojemný. "Jen brečím. A je to krása brečet." (13.02.2015)

Snom každej prostitútky je vbehnúť do chomúta niektorému zo zámožných klientov. Niektorým sa to podarí, no veľa ich nie je. V tomto zmysle je Manželstvo po taliansky skôr podobné sociálno-kritickej rozprávke Zázrak v Miláne od tohto istého režiséra, len s chýbajúcim sociálno-kritickým presahom. Skutočnosť, že niekto začne prostituovať totiž nemožno automaticky spájať so sociálnou kritikou, hoci pozadie tejto skutočnosti je pár slovami vysvetlené. V popredí sú totiž vzťahové peripetie jedného páru. Je v nich donchuanstvo mužov, pre ktorých je atraktívna každá sukňa, no do manželstva túžia vstúpiť skôr s nenápadnejším stvorením ako s atraktívnou pobehlicou. Je tam aj večná túžba ženy vydobyť si srdce toho pravého, hoci ten sa vo veľa ohľadoch ukazuje len ako ľavý. Naznačené sú aj problémy s potomstvom, otec je tam často neistý. Ani univerzalita tém naprieč časom nezakrýva fakt, že celý film pôsobí zápletkou ako konštrukt, pri ktorom sa v rámci jednorazového divadelného zážitku môžem síce slušne zasmiať, no optikou filmu, zakonzervovaného časom vzniku, niektoré vtipy a scény jednoducho zastarali práve z dôvodu ich neživotnosti vo filme. Škoda. Námet aj herci sa priam núkali: chceme byť nadčasovou kultofkou! Žiaľ, úcta k divadlu a jeho spôsobu spracovania sa tu stala prednejšou než film. (22.09.2014)

Pověstný film, který není hoden své pověsti. A nenadchl ani český dabing z dob zlaté dabingové éry. Předpokládám, že vlnu Marčelů Mastrojánových a Sofinek Lorenových máme zdárně za sebou. Ono to bylo elegantně zdlouhavé a nezáživné. Těch pár dobrých momentů upravilo skóre na slabší průměr. Dost rozháraný styl vyprávění vadil především. A pořád to samé, opakující se dokola, uřvané. Když už se jevilo, že režie už se poučí ze své roztříštěnosti, tak nikoliv, a přicházely další šílené výlevy, co prostě dobrý děj nedělají. Režie i tak vykazovala občasný nadhled, přičemž až moc nechávala prostor dvěma hereckým hvězdám své doby, které to z té scenáristické bídy vytáhly, jen když se unavily řvaním, teatrálními gesty a celkovými neduhy, které odmítám tolerovat. Po skončení filmu, respektive debilním závěru, jsem si kladl otázku, proč se tohle drží v červených číslech. 4/10 (20.12.2018)

Za ukřičeným zevnějškem této komedie si není možné nevšimnout působivé historické zkratky, která na obligátním skvělém páru Lorenová-Mastroianni postihuje nemravnou mravnost úzkoprsého katolického šosáctví. Vtipná a krásná , avšak nevzdělaná partnerka je používána nejen jako sexuální nástroj, ale i jako výkonná pracovní síla - podle potřeby - pro kuchyň a firmu. Toto latentní fešácké otroctví snáší do zralých let přicházející krasavice až do doby, kdy dospívají její - ale i jeho - synové. V lehké ženě procitá plamenná matka, která hledá stůjcostoj důstojnou existenci pro "společné" syny. V mezní chvíli konečně procitne i doposud slepotou stižený muž a alespoň zčásti vykoná to, čím již dávno byl zavázán nejen své neprovdané ženě, ale i dětem, ktreré s ní má. Roztříštěná rodina se stává sourodým celkem, pouliční ženština se mění v "zavedenou" a respektovanou paní domu. A tím vším je vzkříšen jejich jijiž dohasínající cit. Italská PRETTY WOMAN symbolizuje ve výstižné zkratce bolestnou cestu italského ženství. Lorenová, jeho nepochybný symbol té doby, ho spolu se Sicou a Mastroiannim přivádí k dosažitelnému naplnění. Opravdová komedie plynule přechází od vážného k směšnému nebo alespoň úsměvnému. MANŽELSTVÍ PO ITALSKU zakotvuje tuto skutečnost umělecky nezpochybnitelným a i dnes přístupným způsobem, v němž humor zůstává humorem, smích smíchem a vážné vážným. (23.09.2007)

Film má napriek geniálnemu obsadenie maličkú chybu (teda len na začiatku). Že 30-ročná Sophia Loren hrá sedemnásťročné dievča. A ono to, pri všetkej úcte, vidieť, že Sophia je už dávno žena a nie nejaká adolescentka, stačiloaby to scenár posunul napríklad do veku 25 rokov. Ale zas na druhej strane je to prierez rokmi a že Loren zahrá tak mladicu ako aj zašlú ženu, to jej slúži len ku cti. Od filmu som očakával viac vtipu, ale dostal som skôr drámu a tradičný temperament, takže nemôžem povedať, že som sa extra bavil. (18.03.2021)