Osmdesát dopisů

Jak moc tento film škemrá po zařazení do škatulek „art“ a „výpověď doby“. Z každé jeho beztvaré sekundy toto autorovo primární přání kane bohužel mnohem víc než jakákoli myšlenka. Tvůrce na plátno přenáší ryze subjektivní „existenciální“ krizi, kterou zištně (= za účelem natočení autorského filmu) vydává za hromadný fenomén. Viditelně studentské dílo se pyšní – „kafkovskou ozvěnou“? Ano, ve stylu, kterým zde „kafkovská ozvěna“ zaznívá, jde pan režisér s dobou: tvarování odpadního materiálu do forem velkolepých myšlenek skutečných designérů za účelem prodeje širokým masám je jedním z bezvýhradných atributů doby. Budiž tedy i ve filmu kdysi funkční a sytá forma artu zvučných jmen naplněna percepcí dosud nechápajícího studenta. Když něco chcete poslat dál, musíte tomu v první řadě rozumět. Zdaleka to nestačí, ale je to první krok. Dílo není beznadějné, talent je zřetelný. Ale od toho tu máme studentské festivaly a studentské platformy, aby si zde budoucí tvůrci tříbili um, mezi hotové filmy dílo autora nepatří a ještě asi dlouho patřit nebude. Je mi ovšem samozřejmě velmi líto těch, kteří se cítili dotčeni „drtivou atmosférou“ doby a mají za to, že ta beze zbytku určuje, zda budou nebo nebudou umět prožít svůj život, neboť takovým opravdu není pomoci. Chcete-li „drtivou atmosféru“, pusťte si The Mill 2013 a 2014, UK. PS ke Stegmanově komentáři: vážně byste si po takovém filmu myslel, že tu lidi v šedesátých letech nosili jen béžové a šedivé oblečení? Ten film není výpověď, berte to jako plejádu záměrně užitých výrazových prostředků. (22.08.2015)

příjemný a zajímavý...nechci to nějak glorifikovat...na to je ten film moc komorní a ztišenej...ale v českym kontextu jsem nic podobnýho neviděl...částečně je to daný tim, že nemam nakoukáno...ale spíš se tam promítá fakt, že se to orientuje na starší evropský kontext - Bressona, částečněTarkovskýho... bressonovský mi to přijde v té vizuální ukázněnosti, práci s napětím, minimem hudby...voyeristickým přístupem k situacím a fetišizaci předmětů a úkonů...Tarkovskýho mi to zas evokuje tou vizuální a situační zástupností ( nebo jak to nazvat) s ohledem na minulost a vzpomínky, které ji křiví a definují - dílčí záběry definují a zastupují prostředí, (schody u domova), úkony zastupují období života( vystřihávání z časopisu a nalepování do sešitu) atd....s odstupem to působí až trochu snově... líbí se mi, jak je tu zacházeno s dobou...zároveň je i není přítomná...takové nakládání s výpravou už jsem dlouho neviděl... namísto dokumentarismu jemná stylizace...obecně jemnost a nenápadnost jsou pojmy, které ten film postihují na různých úrovních...jeho hravost, depresivitu, absurdnost, dokonce erotičnost ( ta je až titěrná)...ale dík tomu vizuálnímu a narativnímu minimalismu to hrozně vynikne... ...ono se to zdá, jaká pohoda to musela být po formální stránce...pár záběrů a sbohem...chybalávky...ten film je dobře natočenej...dobře se tu pracuje s architekturou mizanscény a hlavně s rytmem...jak z hlediska střihový skladby, tak nasazováním zvuku nebo pohybu herců... ten film mě potěšil...něřikam, že takhle má vypadat všechno a za všech okolností...ale jednak mi to sedlo jako odskok od žánrovek, kterejma se napájim dnes a denně...a pak jsem měl radost z toho, že česká věc nemusí být podbízivá, řachavá, hlučná a doslovná... (01.10.2011)

Musím říct, že tenhle film mi tak trochu zkazil den na Febiu a dobrý zážitek z předchozího Get Low. Tak nudný, nicneříkající a zdlouhavý snímek jsem opravu neviděl. Hned začátek mě dostal: Kluk leží v posteli, probudí se a sedne si. (5 minutový záběr, kluk se nehýbá, kamera taky ne), pak zavolá "Mami"... a zase 5 minut nic, pak zavolá znovu "Mami" a pak opět 5 min nic. Prostě hrozná nuda. Když si k tomu přičtu opravdu podivnou kameru a naprosto nedůvěryhodné herecké výkony bez emocí, prázdné dialogy a podivný konec, rozhodl jsem se pro jasný odpad. Jednu hvězdičku dávám jen kvůli tomu, že na následující diskusi s produkcí dokázal režisér svým způsobem vysvětlit svůj záměr a to, proč je film tak špatný, jaký je. To ale nic nemění na tom, že ten film se mi vůbec nelíbil. (22.04.2011)

Jeden den v životě čtrnáctiletého kluka za socialismu. Doby šedivé, plné spěchajících nevýrazných lidí, lejster, kolků a obálek. Bylo mi čtrnáct, když tahle doba u nás skončila, takže tenhle klukovský pohled na svět rodičů pobíhajících mezi byrokraty dobře chápu. Nejde tu o žádné vyhrocené drama, ale hlavně o zachycení atmosféry doby. Voličům KSČM bych doporučil se na film podívat a zamyslet se, jestli tohle je to, co chtějí. (24.08.2014)

Asi bych se mohl situovat do role nemluvného Vaška, protože i mně ten rok bylo 14 let. Stejně jako on jsem byl ze všeho vykulený, protože tou dobou nebylo o co stát. Všechno bylo šedé, nudné a unylé, přesně jak nám to režisér ukazuje. Tenhle film je možná dobrou vzpomínkou, připomenutím, ale bohužel, stejně jak to vypadalo v té éře socialismu, je dost nudný a o ničem .. (26.08.2014)