Kráska a zvíře

TV inscenácia, ktorá rozhodne robí dobré meno svojmu štýlu. Podobne, ako rok pred tým HRABĚ DRAKULA. Má to podobné črty, atmosféru a hlavne dobré herecké výkony. Neodpustím mu však akúsi skratkovitosť ( tým nechcem naznačiť, žeby som si želal troj hodinovú verziu ), s ktorej vyplýva určitá dramaturgická pošetilosť. V ten večer ( rozhodne to bolo večer ) roku 1971, museli byť diváci spokojní, ak nie aj nadšení. Ja som tam v ten večer nebol. Škoda. Pre mňa. (30.11.2018)

Černobílý vizuál a Fišerova téměř hororová hudba vytváří v průběhu pomalu běžícího děje dokonale temnou a tísnivou atmosféru. Při pohledu na netvora si říkám "jak odporná tvář, všude krev, ale ten hlas je lidský." "Tomu se vskutku říká prokletí," dostávám hned pádnou odpověď. Není přitom pochyb, že tohle prokletí může zlomit jen bezpodmínečná láska. Láska krásky v podání vskutku půvabné ale i oddané Jany Šulcové má takovýto charakter a tak se můžeme dočkat i závěrečné scény s proměnou netvora v člověka, kterou umocňují téměř andělské tóny od mistra Fišera. "Krásko...Neříkej nic. Mlč," zní mi v uších a mě doslova dochází slova... (28.12.2022)

Asi nejvíc příběh jako takový proslavil Disney a jeho animovaná verze. U nás zase slavná Panna a netvor, kde ale netvor byl skutečně netvorem. Zde zvíře zase tak ošklivou tvář nemá, jak se nám snaží Jana Šulcová naznačit. Zakletý muž vypadá spíše jako kombinace lva a člověka nebo kočky. Dana Syslová hrozně přehrává, ale jinak je obsazení vcelku kvalitní. Mě ale samotný děj nikdy moc nebavil ač v různých podobách. Nicméně zde oceňuji i kombinaci studia a exteriérů. (09.11.2020)

Ač tekevizní pohádka, tak uedna z nejlepších verzí pohádky o Krásce a zvířeti. Příběh je temný, lyrický, dojemný a má hlavu a patu - na rozdíl od jiných verzí této pohádky. Tady chápete postoj a charakter a vývoj všech postav. Navíc pohádka je založena na Hrubínových textech. Příběh a dialogy jsou až Shakepearovské. (09.11.2020)

Tento film je adaptací stejné Hrubínovy divadelní hry jako Panna a netvor. Odtud plynou dialogy téměř totožné s Herzovou pozdější verzí. Ta je filmovější a divácky vděčnější, nabízí okázalou výpravu, více hororovosti včetně krve a samozřejmě Hapkovu hudbu. Naproti tomu Moskalyk zde při minimální výpravě se sází spíš na tajemno a křehkou intimitu vztahu mezi Krásou a zvířetem. Jestli má tato verze před Herzem nějakou výhodu, je to hlavní dvojice. Šulcová se mi v roli Krásky líbí více než Studénková a i Klem je tak nějak mužnější než Harapes, co si budeme namlouvat (i když Zahajského hlas má hodně do sebe). Poslední dobou mě nějak tyhle staré černobílé pohádky s minimální výpravou, ale kvalitními dialogy a skvělým hlasovým projevem, dost oslovují. (13.04.2013)