Kung Fu Panda 2

První panda mě zrovna příliš nenadchla už kvůli prostředí Číny a celé té věci s kung-fu. Přestože se mi tento díl dostal trochu víc pod kůži, s čistým svědomím ty 4* dát nemůžu. Znám spoustu vtipnějších a lepších animáků. Na druhou stranu je tu jako příjemný bonus flashback do pandiny minulosti, to se mi líbilo ze všeho nejvíc. Ale jinak to bylo dost předvídatelné až šablonovité. (27.08.2012)

Mně osobně příjde Kung Fu Panda 2 jako výborné pokračování, které se mi opravdu líbilo o chlup víc než jednička. Sice to díru do světa neudělá, ale vizuálně stejně výborné, odehrávající se v pěkném prostředí, nenudící, více vtipné a tak nějak pro mě víc sympatické. Natož, že to čtu celkem kritická hodnocení, tak já jsem celkem spokojený. (19.11.2011)

Také pandy musí řešit krizi identity. Jak druhé díly s oblibou činívají, jde i tento více do hloubky. Po celý film Po řeší, kým vlastně je. Skrze dialogy s otcem, svým mistrem i ostatními bojovníky i prostřednictvím flashbacků do dětství hledá vnitřní rovnováhu, aniž by docházelo k výraznému zpomalení tempa. Nepřetržitý pohyb vpřed za současného pronikání do nitra hrdinovy duše dokázal šikovně skloubit Greengrass v Bourneově ultimátu (k němuž taky dělal hudbu John Powell). Nejspíš trochu zvláštní příměr, ale druhá kung fu panda je opravdu předně smrští akčních scén velkofilmových proporcí, méně již animovanou rodinnou komedií. I když se v ní vtipkuje neustále – i tam, kde by se hodilo zvážnět. Ani bych se nedivil, kdyby na tvářích milovníků kung fu filmů Po vyčarovával větší úsměvy než na tvářích menších diváků a jejich rodičovského doprovodu. Univerzální srozumitelnost je nicméně zajištěna kulturním synkretismem, kdy čínské symboly a reálie koexistují s narážkami na západní konzumerismus i s japonským anime (které stylem animace připomínají Poovy flashbacky). Špičková animace, střídmá délka, jen emoční komplexnosti pixarovek chybí. Čili oproti prvnímu dílu ani horší, ani lepší, akorát s bonusem v podobě nadějného zjištění: Kung Fu není mrtvé, jenom lehce zpandovatělo. Apendix: hodnotím 3D (často využívané v POV záběrech, ale nijak revolučně) a dabovanou verzi, vzhledem ke jménům v titulcích (Jean-Claude Van Damme jako Mistr Krokodýl!) není vyloučeno, že bych za originální znění pár procent navíc přidal. 75% (23.05.2011)

Oproti jedničce téměř poloviční zážitek / zábava, ale pořád velmi nadstandardně zpracovanej animák s precizním provedním animace, které dbá na detaily - chcípal jsem, když panda padne do vody a po vyniření má kolem sebe zpěněnou vodu (detail, kterýho si nevšimneš) a během diologu bublinky pomalu praskají a ztrácejí se - tomuhle říkám smysl pro detail! (20.03.2013)

Další pokračování, které předchozímu filmu nesahá ani po kotníky. Jednička měla stejně prostinký děj, který byl ovšem nejen třeskutě vtipný, ale fungoval i jako láskyplná pocta "pokleslým" Kung-fu filmům. Tvůrci dvojky hodili přes palubu jakoukoli snahu o rozumné navázání na předchozí díl, zápletku postavili na osvědčených schématech - přidáme akci, přidáme zvířátka a hlavní zápletka se bude točit kolem hrdinova traumatu z dětství. Fuj. Humoru rapidně ubylo, nelogičností naopak přibylo. Nebo jsem opravdu jediný, komu vadí, že Po dostává na frak od kdejakého protivníka, přestože umí Bushiho kleště? Akčních sekvencí sice opticky přibylo, ale nečekejte, že se u některé budete bavit stejně, jako při souboji o knedlíček, invenci tvůrci vyčerpali v jedničce. Když k tomu přidáme totálně nevyužitý potenciál krokodýla (JCVD si určitě zasloužil více prostoru), vychází mi, že chladnější divácké přijetí je naprosto zasloužené. (06.06.2011)