Ztracen ve vesmíru

Zajímavý film. K dokonalosti má tento film daleko, ale od průměrnosti ho dělí moře klidu :-). Zajímavý film u kterého si ani kuřák neodskočí. Jak již bylo zmiňováno, tak konec podobný Odyssee mě drobet zklamal. Potěšilo by víc detailů z jeho rutinního života atd. Ale každopádně si film časem pustím znovu. Po dlouhé době jsem si u filmu krásně odpočinul. :-) (14.02.2012)

Ryzí pocitovka. Pokud jste lační po nějaké sci-fi akci, rychle si dejte odchod. Pokud čekáte pěkný, oku lahodící devadesátiminutový videoklip, tak taky zapomeňte... Love je - jak už tu někteří správně podotkli - taková ta pocitově-filosoficko-meditativní věc alá Kubrick, Malick (a možná Tarkovského Stalker) - nebo lépe řečeno pokus o něco takového. Ono to přes všechnu svou řemeslnou a atmosférickou působivost totiž působí taky trochu "nedomr(d)le". Nicméně i tak Love hodnotím hodně kladně, v závěru (už vyloženě očividná inspirace 2001) mi naběhly i ty legendární zimomravky - přičemž nutno dodat, že hlavně v důsledku hudby A&A. (31.12.2011)

Velmi solidní nezávislý film. Každá druhá věta tam byla pravda, byla také ze života. Docela mě zklamal ten konec, ten to trošku pokazil, ale jinak na své poměry hodně dobré a působivé. Přesvědčilo mě to a na konec roku 2011 také potěšilo. Jsem rád, že mohu i na konec roku 2011 dát dobré hodnocení. ____ Nejsou žádná roční období, jen čas. ____ (31.12.2011)

Snaha se počítá, ale sama o sobě nestačí... 1) 29letý William Eubank si ve své režisérské celovečerní prvotině (napsal si i scénář, dělal kameramana i výpravu) určil vysoký cíl - vytvořit meditativní film s burcujícím posláním. Část diváků nesporně oslovil. Já patřím k té druhé skupině. 2) Spoiler. Instantní moudra jakoby vypadla z Fontány. Does it bother you we're not real? Sdělnější Moon si méně hraje na umění. Pointa kopírovaná z Vesmírné odyssey úrovně originálu nedosahuje. Ani srovnání s Kontaktem neobstojí. 3) Spoiler. Film připouští různé výklady toho, co divák vidí. Zpočátku je vše jasné. Nukleární válka na Zemi, přerušení spojení, izolace. Otázkou pak je účast mimozemské civilizace, která se, pravda, nabízí, ale není nezbytná. K tomu Eubank: What if some day we do wipe ourselves out without leaving anything behind? The ship can be a crazy time capsule containing all of these stories about being human. We´re leaving behind like a mark or grave site or something to say we existed. Stejně tak není jasné, jestli se sebevražda Millerovi podařila anebo ne, povaha Archy i NOAH - the National Organization of Archival History (anglicky Noah = Noe) atd. 4) Různé výklady, které závisí spíš na vlastní fantasii, než na vnímání filmu, pak vedou k tomu, že divák ztrácí touhu hledat a nacházet řešení. Je vlastně jedno, jak "děj" vnímám a vysvětluji, jde přece o pocity. Z tohoto hlediska je film úspěšný - skutečně jsem měl pocit nudy téměř po celou dobu. Vydržel jsem, protože jsem byl zvědavý, jestli to skončí, jak si myslím. Skončilo. 5) Nejvíc proti srsti mi šla typicky americká paralela s občanskou válkou. Zpočátku jsem nevěděl, o co jde, a když jsem pochopil, tak se mi to nelíbilo. Uvítal bych civilnější projev bez patosu - téma je sdostatek nosné, aby nepotřebovalo berličky plakátového amerického vlastenectví. 6) Eubankovi se podařilo dosáhnout vizuální podívané, která snese srovnání i s filmy s řádově vyšším rozpočtem (zde 500 000 USD). Nicméně však tento Justin Bieber wet dream (Procreate na IMDb) je spíš vhodný pro půlhodinovou povídku. 7) Líbí se mi postřehy komentátorů Cyrighta, honajze nebo DavidaS. (09.01.2013)

Osamělý kosmonaut na ISS a prý dokonalý vizuál mi znělo hodně slibně a lákavě. Ale co je platná dobrá výprava (orbitální stanice se povedla), příjemná hudba a několik hezkých obrazů a výjevů (Sever proti Jihu, záběry z oběžné dráhy), když děj je nezáživný, nudný, vpravdě nijaký, prošpikovaný jalovými banálními plky, navenek jakoby se závažným humanistickým (fujtajxl) poselstvím, ale ve skutečnosti povrchní a bezobsažný, prázdný jako pšouk. Úplně zbytečný film, i když distributor se ve zdejší anotaci nad ním nadšeně rozplývá. Jo, nechal jsem se napálit. Každé podřadné sci-fi béčko mi dá víc zábavy i materiálu k přemýšlení a asociacím, než takováhle senilní patetická břečka, páchnoucí tou nejnižší formou "člověčiny" kterou bezmezně pohrdám, tedy animální pudovou touhou po stádnosti. (09.02.2020)