Quo Vadis

Vždycky, když se řekne Nero, vybavím si úchylný výraz ve tváři Ustinova. Ten toho vyšinutého grázla zahrál tak perfektně, až je mi líto, že nedostal sošku. Člověk se občas pousměje, když vidí triky z padesátých let, ale věřím, že před půl stoletím to byla pecka a své úšklebky ráda potlačím. Jen ta Ligie byla na můj vkus příšliš... sladce jednoduchá? Má tam takové repliky, děj jak blázen, a ona se u toho tváří furt stejně.. Jinak není co dodat, Quo Vadis je prostě synonymem pro historický velkofilm. (17.01.2012)

Moje dnešní hodnocení je čistě subjektivní, předně mám velice ráda knižní předlohu od Henryka Sienkiewicze a tvůrci snímku to v mých očích zpracovali moc pěkně, to podstatné z knihy tu je a drobounké námitky si nechám od cesty.. Robert Taylor dokonale naplnil mou představu o Marcusovi, zvyklý velet, vládnout, žít v bohatství, když mu nečekaně protne cestu půvabná bytost, mírumilovná Lygia, Deborah Kerrová ji ztvárnila bezchybným způsobem.. A další mé oblíbené postavy Petronius a Ursus - Leo Genn a Buddy Baer to zvládli na výbornou.. Chválím překrásnou výpravu, nádherné kostýmy, hudbu a celkově mi to sedlo.. (04.10.2021)

Cynik by řekl, že všechny klasické historické velkofilmy jsou na jedno brdo. Snaží se ohromit monumentální výpravou, hřmotnou hudbou a nekonečnou délkou. Propracovaný scénář netřeba - sílu výpovědi potáhne samotná dějepisná událost. To pramení z toho, že Quo Vadis všem vyšlapalo cestu a ukázalo, jak má vypadat kasovní trhák. Podepsal se pod něj režisér legendárního Čaroděje ze země Oz a hudbu složil specialista na epické soundtracky. Miklós Rósza má v kinematografii Ben Hura, Julia Caesara, Cida, Krále králů a Sodomu i s Gomorou. Jeho práce určila standard, a také proto se zdá, že všechny filmy patří do jedné rozmáchlé série. (29.10.2021)

Herecké výkony na úrovni divadla. Kvalitné, ale aj teatrálne. Avšak taká bola doba a toto je romanticko-dramatická scenéria na veľmi vysokej úrovni. Lepšie zahraný Nero tu doteraz vo filme asi ani nebol. Nájdu sa tu malé historické nepresnosti, no to nebolo účelom diela a hlavne medzi súčasnosťou a filmom je neuveriteľných už sedemdesiat rokov. Veľkolepý román nebol zahanbený filmovým spracovaním, naopak, dostal ešte vyššiu povznášajúcejší stupeň. Treba len dúfať, že si film nepozrie nejaká feministka z mimovládiek, pretože jej hrozí nezvratná mdloba. Zaznie tu totiž: "Žena nemá čo myslieť, tá musí byť cítiť!" Takže už len kvôli tomu politicky nekorektne zvyšujem na plný počet. (27.03.2021)

Sienkiewiczův román jsem si oblíbila, stejně jako jeho hlavní postavy a stejný vztah jsem si kupodivu utvořila i k tomuto filmu. Při prvním zhlédnutí jsem sice měla nějaké výhrady, ale postupně se vytratily. Ke kladům filmu - ženy byly velmi krásné a Nero působil díky vynikajícímu Peteru Ustinovovi jako skutečný šílenec, výprava byla perfektní, a tak mi ani statické vzpomínky Petra (pěkná stylizace do Da Vinciho obrazu Poslední večeře) ani úvodní nástin událostí, jež se staly před 30 léty, vůbec nevadily a i předchůdce dnešních Poláků, Ursus, u mě vzbuzoval svou silou ten správný respekt. Ze začátku mě sice iritovalo obsazení hlavních mužských rolí - Marca Vinitia a arbitra elegantiae Petronia - ale nakonec jsem si na ně více než zvykla, zvláště na Vinitia... A zápory? Nad historickými nesrovnalostmi (podrobnosti v mém milém Deníčku) mhouřím oči; a změny oproti předloze a vypuštění některých postav nebo alespoň snížení jejich důležitosti považuji vzhledem k možnostem a délce filmu za šťastné. Nebyli jsme svědky stětí Pavla z Tarsu a bohužel si nevyslechli ani Neronův charakteristický výrok „Qualis artifex pereo“ a také k opanování Říma Galbou došlo za poněkud zkreslených okolností. Celkově byl ale film přesně takovým, jak jsem si povedenou adaptaci románu představovala. (05.02.2012)