Boy

Další z dlouhé řady filmů typu "sedával jsem na stromě, měl jsem odřená kolena a byl jsem šťastný". Stalo se nepsaným zvykem vzpomínat v nich na idylické dětství v pohnuté době, jenže Boy je pouze idylický. I v situacích, kdy by to tak být nemuselo, do idyly zas a znovu zbaběle utíká. Píše se rok 1984 a na Novém Zélandu se vůbec nic neděje. Žádná válka, živelná pohroma, fatální tělesný či mentální handicap, prostě se nestane vůbec nic, co by posunulo postavy z A do B. Titulní hrdina je sice poloviční sirotek a krajem vládne nezaměstnanost, ale vzhledem k tamějšímu způsobu života mi příliš nedochází, proč si tím někdo vůbec láme hlavu. Otec hlavního hrdiny, uprchlý kriminálník, kterého si hoch léta idealizoval a teď má poznat, co je to za darebáka, se mohl a měl stát jakousi temnou hrozbou na způsob vlka z pohádky o neposlušných kůzlátkách, ale díky scénáři i komediálnímu ztvárnění samotným režisérem je to jen neškodný trouba. Je to škoda, protože jinak je film nesmírně krásný na pohled a má docela milý humor. Moji delší recenzi najdete zde. 50% (28.05.2011)

Novozélandský Wes Anderson Taika Waititi - a to je tvrzení možná jen s velmi mírnou nadsázkou - Waititi nemá takové finanční možnosti, ale hravost a imaginace mu nechybí, tím méně pak originální poetika a vynalézavost. Maorský režisér ve svém druhém celovečerním filmu nastiňuje poetiku ne nepodobnou americkému kultovnímu režisérovi, v malém hravém filmu rozvíjí svůj osobitý talent a vidění světa - pod mimikry zdánlivě dětského snímku uschoval závažnou výpověď o svém etniku, lidech z vyloučených lokalit, o 80. letech na konci světa, o alkoholismu, násilí, dysfunkční rodině. Tak mile o tak bezvýchodném dětství, o tak depresivních věcech. Na Novém Zélandu jsme kdysi byl a tak znám něco z jeho národních specifik - posedlost americkým životním stylem, kulturou a kinematografií a zároveň pocit provinčnosti, lokálnosti, odlehlosti - to všechno v Waititiho snímku rezonuje. Waititi má štěstí na herce a zjevně umí pracovat s těmi dětskými, maorský bratranec Pavla Lišky z Divokých včel je dokonalý, roztomilý, drze sebevědomý ve své dětské naivitě, milosrdně zaklet ve svém ztraceném dětství, které je i přesto hravé a veselé...jako celý tenhle film...oslava milosrdné dětské fantazie... PS: Jacksonovská haka na konci mě naprosto odbourala! :-) (05.11.2016)

„Ty lžeš, jako když tiskne! Tvůj táta není v žádný cizině. Sedí v base, protože kradl!“ - „Sklapni, Kingi! To nevíš.“ - „Vím, protože sedí na stejným bloku jako můj táta.“ - „Už ne. Utekl.“ - „Jak?“ - „Vykopal si díru pod plotem.“ - „A čím jako?“ - „Lžičkou.“ Boy je svůj, spolu s ním i všechny ostatní postavy (každá nějak divná) a vlastně i celý film. Především hlavnímu hrdinovi musíte fandit. Má „originální“ způsoby balení (projížďka autem, koukání do „bedny“, aportování, romantické vyznání), umí mistrně (rozuměj zcela zoufale) napodobit Jacksonův styl tance (asi geny od podobně nadaného otce), zvládá si sám vyrobit cucflek a nosí ten nejvíc „cool“ účes. Ostatní protagonisté se také vyřádili, nejvíc ale asi sám režisér v roli otce. Celý tenhle film je hodně bizarní, tragikomický (pohodový i smutný) a povětšinou jsem se u něj bavil. Svéráz Waititi u mě tedy i počtvrté za 4*. „To bylo super! A o tom to je, hoši, nebo ne?“ - „O čem jako? Vždyť nám nakopali prdel! - „Co blázníš, kámo? Taky jsme jim rozdali pár dobrejch ran.“ - „Třeba jak jsi mu srazil botu nosem?“ (14.07.2019)

První moje zklamání u Taiky. Nevím, vůbec mi to k němu nesedělo, jsem od něho zvyklý na jinou atmosféru. Asi to bylo i tím, že on sám se dle mého absolutně nehodí do role gaunera a debila, kterého si v Klukovi střihnul. Všechny ostatní postavy taky přinejlepším neutrální či nevýrazné, když už ne nesympatické či blbé. Nevadí, i mistr tesař se někdy utne... 50% (16.03.2019)

Waititi má svérázný humor projevující se svéráznými postavami v roztodivných situacích a dialozích. Novozélandství z toho přímo čiší jejich domácí angličtinou a stylem života. Waititi si i skvěle zahrál přímo otce Kluka, snílka, celé je to o snech a konfrontaci s tvrdší realitou aneb nosím milý úsměv navzdory osudu. (24.01.2018)