Johnny English se vrací

Takéto sklamanie som nečakal ani v tom najhoršom sne. Druhá časť sa oproti jednotke môže schovať a ešte prosíkať o milosť, aby nedostala odpad. Som vážne prekvapený, že má JER na csfd až 64%. Vau, no, skoro ma pri sledovaní premohol spánok, oči klepkali každých 5 minút. Slabota, slabota. Humor neuveriteľne klišovitý, vycucaný z prsta. (28.01.2012)

Johnny English paroduje vše, co bych od špionské komedie 21. století čekala. Utahuje si z product placementu (Toshiba British Intelligence), feminismu (ženy na všech pozicích MI7), přehnaného pacifismu ("dnes se všechny konflikty řeší dialogem") a nakonec i z faktu, že hlavní záporák musí být nutně nejlepší přítel hlavního hrdiny. Jenže k čemu to, když film jako takový nijak přehnaně vtipný nebo zábavný nepřijde? (09.10.2011)

Tohle pokračování ve mne zanechalo mnohem lepší dojem. Dokonce jsem se asi 3x lehoulince pousmál. Johhny doplněný tibetskou moudrostí už rozhodně není ten kokot Johnny z jedničky. Celkově je příběh zajímavější. Scénky jsou mnohem rozmanitější a pomocný negřík je fajn. Jako oddechová komedie film funguje. Tentokrát jsem neměl sebemenší problém film dokoukat. Pěknější 2*. (28.12.2013)

Druhý Johnny English se vydává - co do atmosféry i děje - po stopách svého předchůdce, a i když nenabízí nic moc nového, jedná se o sympaticky a humorně strávených sto minut u obrazovky. Máme zde opět co dočinění s proradnými padouchy a jsme opět svědky toho, jak se English dostává z jednoho průšvihu do dalšího (matka šéfky a královna by mohly povídat). Nicméně - stále to na mě fungovalo a děj filmu vcelku odsýpal, takže jsem se nestíhal nudit. (05.09.2023)

Zářivý příklad toho, jak dokáže jeden herec udělat celý film. Nezaměnitelné Atkinsonovy grimasy a jeho dokonale funkční herectví tak bez problému zakryje celkovou průměrnost a neoriginálnost snímku, který nemá vyšší ambice než dvě hodiny diváka nechat odpočinout si od každodenních trablů. Parodie, neparodie, "Reborn" sice útočí jen na první signální soustavu prvoplánovými vtípky, ale od srdce jsem se u něj zasmál mnohem víc než u podobných wannabe-komediálních nápodob tajných agentů (Austin Powers, Dostaňte agenta Smarta) nebo jakékoliv americké komedie za poslední rok. Babrat se v tom, že není jasné, co je zde parodováno, stěžovat si na nelogičnost a předvídatelnost zápletky je stejně směšné a průzračné jako bezobsažně nadávat na Twilight. (19.11.2011)