Johnny English se vrací

V podstatě platí to samé, co v případě jedničky, akorát s drobnými odchylkami – velké gagy ustoupily drobným vtípkům v pozadí, vypustil se fekální humor a vedlejší postavy tentokrát čistě přicmrndávají hlavnímu hrdinovi, který prakticky nesleze z plátna. V rámci žánru je to pořád nadprůměr, přesto bych čekal, že se tvůrci po rozpačitých reakcích na první díl poučí. A oni si dál brnkají tu svojí. (23.09.2011)

Johnny English paroduje vše, co bych od špionské komedie 21. století čekala. Utahuje si z product placementu (Toshiba British Intelligence), feminismu (ženy na všech pozicích MI7), přehnaného pacifismu ("dnes se všechny konflikty řeší dialogem") a nakonec i z faktu, že hlavní záporák musí být nutně nejlepší přítel hlavního hrdiny. Jenže k čemu to, když film jako takový nijak přehnaně vtipný nebo zábavný nepřijde? (09.10.2011)

67% Průměrná komedie s pár dobrými vtípka, která už je jen tichou vzpomínkou na nejlepší kousky kdysi geniálního komika, aneb filmový svět rowanu atkinsonovi nějak nesvědčí. V každém případě, ale budou potěšeny milovníci bondovek, neb je v této komedii více z klasické bondovské éry, než v posledních dvou filmech s danielem craigem a snad žádná bondovská scenérie nebyla tak lákavá jako základna vysoko v zasněžených horách spojená se světem jen lanovkou. (14.02.2012)

S vekom prichádza veľká múdrosť. Presne tak, Atkinson už po rokoch chápe, že ak chce byť úspešný, musí cieliť na masovejšie a mladšie publikum, ako to bolo v 80. rokoch. Inými slovami prepnúť z inteligentného humoru na ten primitívnejší a tak sa udržiavať v pamäti divákov. Lenže my, tí o niečo starší a pamätajúci staré zlaté časy seriálov BBC, musíme byť nutne veľmi sklamaní a pri pohľade na blbnúceho kedysi vynikajúceho komika je nám smutno, až trápne. Sem tam sa niečo podarí, ale Johnny English je proste značka, ktorá nemala nikdy vzniknúť. To si myslím síce aj o Austinovi Powersovi, ktorý bol na tom ale lepšie, pretože sa trafil do komikovej nátury. Atkinsom tu proste iba plní príkazy režiséra a výsledok ho nezaujíma. (05.07.2015)

Hrozba globálního terorismu jde stranou, Johnny English se vrací. Význam výcviku, jimž agent v prologu prochází, zůstává utajen až do posledních minut. Englishovy vnější projevy vykazují stále stejnou míru malodušnosti. Nechápe a odmítá pochopit, co se kolem něj děje, z čeho jsou dokola těženy vtipy obdobného ražení. Rozeznatelné jsou stupněm předvídatelnosti (povětšinou velmi vysoký) a tím, nakolik jejich pointa souvisí s kopnutím do pánského rozkroku. Své lepší grimasy už dávno vyčerpal i Atkinson, ještě jednou vytěžující postavu pana Beana (skeč s poštovním pytlem), oproti němuž se English pohybuje v příliš seriózním kontextu, aby nás mohl bavit alespoň svou nadreálnou excentričností. (Proto také výrazně lépe funguje brutálně stylizovaný Austin Powers, který náznak vážnosti okamžitě sestřeluje Myersovým pitvořením.) Z naprosto jiného filmu sem stejně jako v jedničce zavítala chabá romantická podzápletka, jejíž předčasné utnutí jako by značilo Englishovu neschopnost (nemožnost?) dospět, stát se mužem. Pár záblesků ambicióznější legrace (střešní „honička“) není rozvinuto dostatečně, aby se druhý Johnny English dal označit za nápaditý komentář proměn, jež žánr špionážních filmů za poslední roky prodělal. English působí jako menší idiot zejména díky tomu, že dostal za parťáka většího idiota. Oba jsou obdobami filmových nadšenců, kteří vzhlížejí k neohroženým agentům typu Jamese Bonda. Nedochází jim přitom, co je z vyznění filmu zřejmé – bude-li svět spasen, pak ne hrdiny, ale náhodou. Dozvědět se něco takového ze žánrové podívané by bylo skoro důvodem ke znepokojení, nebýt ta podívaná příliš natvrdlá, abyste jakémukoli jejímu podtextovému sdělení přikládali větší pozornost. Čekání na další bondovku si lze zkrátit i zábavnější činností. Třeba poslechem královniných vánočních projevů. 50% (12.10.2011)