Vincent jede k moři

Vždycky jsem říkala, že Německo nepřineslo světu nic dobrýho. A to hlavně ve směru kinematografie. Protože je tu spousta těch pitomých filmů a seriálů z NDR, které vypadají krásně, ale musíte vypnout zvuk, abyste každou minutou nepřicházeli o chromozomy. Tohle je ale něco úplně jiného a Německo by takové filmy mělo vytvářet, protože jsem dlouho neviděla film, který by mě tolik překvapil a nadchnul. (03.03.2013)

"Já mám cvrčka v hlavě, kterej mi sere mezi závity." Tak to mám taky, ale já to ... kurva, pičo, posrat, mrdat ... zvládám bez větších problémů. Navíc se mi tahle cesta tria pacientů, a matky v plechovce, k moři docela dost líbila. Ale za nejlepšího rozhodně nepovažuju Vincenta nýbrž obsedantně kompulzivního Alexe, jehož úchylný smysl pro čistotu, pořádek a obleky mě dost bavil. A taky mě bavily různé drobnosti, jako třeba líné stěrače na vozidle Dr. Roseové. A velké potěšení mi způsobilo to, že v zemi Brunhild, Gertrud a Hildegard dokázali do dvou hlavních ženských rolí obsadit herečky, na které mi bylo potěšením pohledět. (05.06.2016)

Tedy vážně klobouk dolů před těmi herci. Zahrát něco takového vyžaduje nejen talent, ale i týdny studovaní chování takto nemocných. Ti tři se s tím popasovali, jak jinak, než s německou precizností. Když je chuť do života, nezkazí vám jej ani žádná takováhle praštěná choroba. A to je dobře. Když to pochopil i politik, tak to časem pochopí i anorektička... Jeden z nejlepších německých filmů, co jsem v poslední době viděl. 75% (03.03.2013)

Sem by se možná hodil Matonohův dopis. Nedovedu si představit, jak těžký to může být život, při pomyšlení, jak obrovsky nepříjemná je obyčejná rýma (holky, nesmát se). Určitě jeden z nejsilnějších filmových zážitků o málo známém handicapu, plný nádherných záběrů, s famózním Florianem Davidem Fitzem. Taky rozhodně něco jiného, než když si Touretta vezmou do parády Parker a Stone v South Parku :) (08.03.2012)

Film ukazuje svéráznou vzpouru tří pacientů psychiatrické kliniky proti stereotypu, necitlivému okolí a především vlastnímu osudu. Jednoho krásného dne se kluk s Tourettovým syndromem, vychrtlá anorektička a čistotou posedlý neurotik rozhodnou "vypůjčit" auto své ošetřující lékařky a udělat si malou dovolenou v Itálii na mořském pobřeží. V patách za sebou mají majitelku vozu, která má jisté problémy, jak vysvětlit svým nadřízeným úbytek počtu strávníků, a otce hlavního hrdiny, který už dávno vyřešil dilema, zda má přednost kariéra, nebo rodina, a je zcela pohlcený politickou funkcí a vlastní důležitostí. Německá varianta Bezstarostné jízdy představuje zdařilou tragikomedii o přátelství a vyrovnávání se se svým handicapem. Není to výjimečný snímek, ale sedí na něj přívlastek sympatický. Tahle road movie pod alpskými štíty sedne nejspíš divákům ve věku filmových hrdinů, tedy těm mladým, které ještě netrápí břímě přílišné odpovědnosti. Celkový dojem: 75 %. (19.03.2013)