Neviňátka

Neviniatka stoja na atmosfére, pokiaľ niekto očakáva skutočnú hrôzu založenú na ľakačkách či zdeformovaných tvárach duchov a príšer, musí si pustiť niečo omnoho aktuálnejšie. Scenár sa snaží udržať všetko v rovine nejednoznačnej čitateľnosti, a tak si "pravdu" budete musieť zložiť sami a u viacerých divákov sa bude líšiť. Claytonovi, Archibaldovi a Capotemu ale išlo o vyjadrenie pomocou metafor skutočných vzťahov medzi deťmi a dospelými v reálnom svete, ktoré nie sú ani zďaleka tak polarizované, ako si možno mnohí rodičia nepriznajú. V tom, ako sú tieto dve deti vo svojom stále útlom veku vyspelé, bez ohľadu na to, či sú, alebo nie sú ovládané mŕtvymi, je film neuveriteľne nadčasový. Posadnutosť bývalými zamestnancami nám oznamuje taktiež nie príliš jednoducho prijateľnú pravdu, a to, že naša výchova sa skladá aj z kopírovania našich negatívnych vlastností našimi deťmi. Mimochodom film atmosférou a pomalým tempom, ako aj ženou v hlavnej úlohe a dvoma deťmi, pripomenie The Others, Aménabar sa v Neviniatkach asi husto inšpiroval. (21.03.2020)

666.komentář věnuji příhodně černobílé duchařině, která má dodnes zneklidňující atmosféru a podivné tajuplné kouzlo. Šerosvitná expresionistická kamera snímá jak nádherné lyrické exteriéry v okolí rozsáhlého sídla - zahradu, louky, jezero, růže, tak i honosné interiéry samotného domu. Světlo svící, petrolejových lamp a krbového ohně rozehrává hru světel a stínů. Nová vychovatelka přijíždí opatrovat dva sirotky s nadějí, že bude pomáhat ze všech sil. Počáteční šťastné chvíle se postupně ukazují jako falešné a předstírané. Zlo počne vystrkovat ostré drápky, dům se nejprve v noci, postupně i ve dne plní podivnými zvuky, zjevují se duchové zemřelých a děti propadají krutým zvrhlostem. Snaha vychovatelky, kterou skvěle ztvárnila D.Kerrová, o nápravu se zdá býti nemožná. (15.03.2012)

Horory nemívám příliš v lásce a proto jsem tento film déle odkládal. Než se ale stačil rozjet, zaujala mě i pohltila Neviňátka natolik, až jsem zapomněl, o jaký žánr vlastně to má zde kráčet. V prostředí starého panství uprostřed krásné přírody a temné vilky začal příběh s tak osobitou atmosférou, tak výborným rozehráním vztahů, tak perfektním vykřeslením postav obou dětí i nové služebné a současně tak precizně gradovanou hlavní zápletkou, že by se režisér za svou práci nemusel stydět, ani kdyby místo hororu chtěl natočit ryze psychologické vztahové drama. Co chtěl, on ho zde Clayton přímo natočil! Ačkoliv s duchařským tématem, Clayton rozehrál s Deborah Kerrovou a dvěma dětmi sugestivní drama, které na vás dokáže silně zapůsobit i bez jediné výstřední „lekačky“. Vyvrcholení včetně závěrečné pointy je sice až příliš protnuto duchařtstvím a ďáblovým prokletím, svým poselstvím jde tak trochu mimo mě, ale nesporné kvality filmu stejně musím ocenit. V rámci žánru určitě jeden ze skvostů své doby. ---- „Já nechtěla děti zničit. Já je chtěla zachránit...“ 75% (28.09.2020)

Pecka! Horor bez lacných ľakačiek ale za to s neskutočne mrazivou atmosférou a nejednoznačným dejom. Úžasná práca so zvukom a kamerou podporené výborne hrajúcimi detskými hercami. Keby som to pozeral v noci potme, tak to asi vypnem a dokukám ráno.Až na skutočnosť, že sa obyčajná opatrovateľka bez vysvetlenia v okamihu stane špecialistom na paranormálne javy je to úplná bomba + Fantastické finále. 10/10 (11.04.2015)

Úchvatná propagace antinatalismu, která ze své přesvědčivosti nic neztratila ani po 58 letech... Film má sice dvě nevyrovnané dimenze (na makroúrovni je to nedotažené, se slabým vyvrcholením & pointou; na mikroúrovni naopak nedostižné, s dokonalými dětskými herci a drtivě tísnivou atmosférou jednotlivých scén), přesto u mě - hororofobika - převažuje veskrze nadšený dojem z příjemně strávených děsuplných chvil. (25.02.2019)