Finisterrae

Nene! Jojo! Dva buzíci v prostěradlech se motají krajinou a hrají si na duchy. V ruštině. Pak potkají německou hipísačku, španělské (och pardon katalánské) mluvící stromy s plastovými oušky a zoofilně se tulí k jelenům. Vyzpovídají moudrou sovu a nakonec princ políbí žábu. Do toho se všude čoudí ze zapáleného sena a na konci filmu se zámeckými komnatami prochází sob. Pičusoidní motání se krajinou, na střídačku na koni nebo na invalidním vozíku a za usilovného mávání vzduchovým vakem na směr větru. Cestou ještě přenocují s koníkem s kývací hlavou, kterého později na pláži zapálí a u potoka se podívají do dutiny stromu, ve kterém běží televizní reklama. Takovouhle dadaistickou zábavu někteří oligofrenní jedinci považují za umění, ale odmítám se podobné taškařice pro příště účastnit. Když už Finistera, tak takováhle! (09.12.2013)

Jo, tyhle wtf surrealistické bizarnosti já můžu. Dva duchové (co mluví rusky) se chtějí vrátit zpět do světa živých a tak putují hodně zvláštní a hodně poetickou krajinou, ve které potkají mluvící zvířata, Temnotu, divoženku, přátelské jeleny, moudrou sovu, stromy s ušima a další podivné bytosti. Tempo filmu je dost pomalé i na 79 minut, ale na mě to kupodivu zabralo a vůbec jsem se u toho nenudil, jenom jsem se těšil na to, co se objeví teď. Do toho se tu objevuje i absurdní humor (chodí duchové k psychiatrovi?) a celé to překvapivě dobře funguje. Vzpomněl jsem si přitom na pár dalších podobně divných filmů, ale jenom jeden z nich se mi líbil - Ghost Story (vizáž duchů), Ornitolog (občasné výjevy vycpaných zvířat) a Black Moon ("spojení s přírodou" - btw, Black Moon se mi jako jediný z těch tří zmiňovaných filmů, ostatní stojí za starou belu). Surrealistické to je jako sviňa, je tu spousta znaků, ale jestli všechny s dějem souvisí, to nevím, na jedno zhlédnutí se to asi všechno dát nedá. Nutno říct, že tohle fakt není film pro každého, ale kdo má rád filmy, kde se putuje poetickou krajinou, nebo kde se děje mnoho bizarností, tak by se vám to mohlo líbit. Mě to uchvátilo a nenudilo. 4* (26.05.2019)

Rozšíření obzorů, které rozhodně neproběhlo bezbolestně. Postavit scénu, kde je možné v podstatě cokoliv a pak na ni odehrát tvrdý minimalismus, to chce hodně svobody, odvahy, jasnou vizi – nebo nedostatek fantazie k zahuštění. A u mne výsledný pocit dojel právě na to, na co Caballero asi dost sázel. Protože když jsou podněty a čas k jejich zpracování v takovém nepoměru, končí to u spousty neplánovaných a rozptylujících asociací, které celku moc nepomohly. Počínaje problémem, kterak se duch, který se u potoka zasviní jak jetel, uvádí zpět do sněhobílé čistoty, a otázkou, co by na to řekli pánové z Ku-klux-klanu zdaleka nekonče. Bavil jsem se a trpěl asi tak ve stejném poměru a to jsem si ještě notný kus zábavy vygeneroval sám. (11.07.2015)

A to som si myslel že kinematografia ma už nikdy neprekvapí. :) Umshini wam meets Electroma meets ghosts :) Atmosferická hypnóza, surrealistická uspávanka, poetická rozprávka z iného, nadzmyslového sveta. Pochopenie (haha) je zbytočné, stačí vkĺznuť do magickej dimenzie s dvoma stratenými dušami a nechať sa unášať. Čakal som depresívne vyjadrenie ľudskej samoty a dostal optimistické a neotrelé dobrodružstvo. Podarený experimentík s neprepálenou stopážou. (20.11.2013)

Mám s tímhle filmem pár problémů.. Za prvé těžko posoudit žánr. Nejblíže to má asi k podobenství, ale podobenství nabízí PODOBNOST s nějakou reálnou situací, což tady chybí (jako fakt v tom nevidím podobenství o životě a smrti, ani o reinkarnaci, ani o lidské samotě - a už sám fakt, kolik možností si člověk dokáže vymyslet, svědčí o tom, že film nemá ujasněnou koncepci a NEVÍ, co chce říct ani co říká). Navíc surrealistické podobenství, to je řekl bych úplný protimluv, něco jako poctivá děvka. Za druhé: poetické to rovněž není - a to minimálně od scény zastřelení německé hipísačky. A podobných násilných a nepoetických momentů je tam posléze víc. Ano, jsou zde velmi dobré záběry přírody a dobrá práce se zvířaty, ale jenom tohle poetický film nedělá. Za třetí mi vadí stopáž: celá ta historka se dala odvyprávět za dvacet minut. Schválně - protože jsem se během sledování často příliš nudil a záběry mi přišly zbytečně zdlouhavé a pomalé - jsem si pak film pustil 4x rychlostí. Zkuste si to taky. Dokoukáte jej za 20 minut a nepřijde vám, že jste o něco zásadního přišli nebo na vás výsledný tvar nepůsobí. (Mimochodem, právě proto by mne zajímalo, a nemyslím to nijak útočně, zda by se film těm, kteří jej zde vysoko hodnotí, líbil i napodruhé a zkoukli jej s radostí celý znovu.) A konečně bych neměl problém přijmout sice pitomou, ale tvůrci nejspíše rozverně myšlenou stylizaci s prostěradly, kdybych si při tom nevybavil, jak jsme se takhle strašili jako děti. Pokud pan režisér zamýšlel hlubší výpověď, touhle dětinskostí film hodně sráží. A protože těch vtípků typu, jaké jsme si na základní škole říkali na pánských záchodcích, je ve filmu víc, napadá mne, jestli to vůbec mělo být nějaké podobenství, a jestli to není spíš jen takové puberťácké hračičkovství. Možná proto mi to asi připomínalo ze všeho nejvíc animovanou část filmu Kuky se vrací. Zkrátka - film mne nebavil ani jako vtip (ten má být krátký, aby pointa vyzněla, tady navíc pointa chybí), ani mi nic nedal, ani nemá nějaký přesah, takže hvězda za kameru, zvířátka a přírodu. (27.11.2019)