星を追う子ども
Children Who Chase Lost Voices from Deep Below
Režie:
Makoto ŠinkaiScénář:
Makoto ŠinkaiKamera:
Makoto ŠinkaiHudba:
TenmonHrají:
Fumiko Orikasa, Kendži Hamada, Hisako Kanemoto, Džunko Takeuči, Kanae Itó, Rina Hidaka, Sumi Šimamoto, Kazuhiko Inoue, Takeši Maeda, Miju Irino, Risa Mizuno (více)Obsahy(2)
Příběh se točí kolem dívky Asuny, která tráví své osamělé dny posloucháním podivné melodie. Její osamělost končí, když se setká se záhadným chlapcem, který tvrdí, že přišel z cizí země, z Agarthy. Jejich společné chvíle však netrvají dlouho a chlapec záhy umírá. Asuna se vydává na strastiplnou výpravu do Agarthy, aby se s ním znovu shledala. Na cestě poznává krutost a krásu světa a loučení. (Ne4um)
(více)Recenze (60)
Jak praví klasik, o čem nelze mluvit, o tom je třeba mlčet. A protože (téměř) absolutní krása se nedá slovy vyjádřit, nezbývá mi nic jiného než nepsat žádný komentář.................................................anebo přece jen: Kresbou nejlepší anime, které jsem doposud viděl, a to mám za sebou všechna Miazakyho díla. Děj za výtvarnou stránkou také nijak nezaostával. Film mě ani na chvíli nenudil, klidně by člověk snesl další hodinu(y) navíc. A navíc obsahoval patrně nejroztomilejšího tvora v dějinách kinematografie - tu malou kočičkoveverku. ()
lepšie 3+... príbeh na začiatku neskutočne pútavý a zaujímavý, postupne sa však jeho čaro vytráca a je akoby v kŕči, čo je škoda... a koniec neuspokojí... je až príliš otvorený ()
Ono se to vlastně po celou dobu tváří jako (ne)obyčejné dětské objevitelské dobrodružství v záhadné podzemní říši (obé evokující mistra Mijazakiho), ovšem zjevně tomu leží na srdci závažnější, duchovnější věci: vyrovnávání se se ztrátou, (ne)definitivnost smrti, etičnost záměru přivést své zesnulé milované zpět (na úkor živých). Takováto těžká filosofická přemítání občas v několika dia-/monolozích vysloveně "praští přes uši". V nádherné kresbě i animaci je nám dopřán čas na jejich zpracování, ani přes několik vyloženě akčních scén se totiž putování nikam nežene - snad s výjimkou uspěchaného konce. ()
Krásný příběh, který mi dal vzpomenout na Laputu. Na dokonalosti mu ubírá pár nedotažených linek. ()
Tentokrát trošku planá podívaná. Krásně animované, krásně malované. Příběh je však rozmělněn a moc nezaujme. Navíc v mnoha scénách připomíná své povedenější předchůdce z dílny Hayao Miyazakiho. 80 minut by tomuto příběhu slušelo více. Více viz komentář od Hromino, se kterým na 100 % souhlas. ()
Nefunkční vztahy mezi postavami, plus vykrádačky všech Miyazakiho filmů a zároveň Cesta do středu Země kombinovaná s orfeovským mýtem. V detailech občas mírně podmanivé, ale jako celek příliš eklektické a nesoudržné. ()
Přijde mi, že se z anime vytrácí ty poctivé lidské příběhy, které jsem tam dřív nacházel. Animace je perfektní, to bezesporu. ()
Podobnost s Miyazakim tam je hlavně co se týče kresby ale jinak si to jede svůj styl a je to hezký :) Nemá cenu se v tom zase rejpat jako idiot. ()
„TOHLE JE TŘI TISÍCE LET STARÁ SUMERSKÁ SOŠKA BOHA. KDYSI DÁVNO, TITO BOHOVÉ BYLI PŘÍTOMNI PO CELÉM SVĚTĚ A NAVÁDĚLI MLADÉ CIVILIZACE NA SPRÁVNOU CESTU. ALE ČASEM SE LIDSTVO VYVINULO NATOLIK, ŽE EXISTENCE BOHŮ UŽ NEBYLA NUTNÁ…“ Asuna, dítě na základní škole, se jednoho dne za zvláštních okolností seznámí se Shuunem, tajemným mladíkem. Avšak krátce po seznámení hoch zemře. Od té doby se Asuna zajímá o mýtická podsvětí, kam odchází duše mrtvých… » Co se mi líbilo: 1) Hudba. Pan Tenmon de facto hasil největší nedostatky a já si tak film aspoň trochu užil. Jeho melodie ve mně budily emoce a díky tomu mě sledování přeci jen bavilo. 2) Fantasy svět. Líbí se mi myšlenka podzemního světa a jeho zpracování. Vidíme, že v podzemí byl Bonaparte, Hitler i Stalin, všichni hledající znalosti a bohatství k tomu, aby mohli vládnout světu. Univerzum tu má určitý řád a pravidla, kterých se do jisté míry drží. » Co jsem nemusel: 1) Imitaci Mijazakiho. Film na mě z velké části působil velice dětinsky. Sice tu je hned několik dospělých motivů, které mají velkou myšlenku, avšak forma podání jako rodinný celovečerák celé závěrečné poselství bortí. Skvěle rozebranou myšlenku najdete u kolegy JFL, která vystihuje můj problém. Jen pozor, najdete tam spoilery. 2) Hlavní hrdinku. Asuna byla velké trdlo, zkrátka dítě, co všude ztřeštěně běhá. Samotný úvod do filmu mě vůbec nenadchl a já si tak říkal, „co jsem si to sakra pustil“. Nemám rád tyhle animáky pro děti, které se snaží okouzlit i dospělé. Už jsem z toho vyrostl a i když jsem se snažil vcítit do postav, byl mi děj příběhu ukradený. A při vyslyšení zdůvodnění, proč se Asuna vydala do podsvětí, jsem jen zakroutil hlavou a přirovnal ji k teleti. Zato učitel a jeho poznání podsvětí je o něco zajímavější a z jeho příběhu panuje ponaučení. » Shrnutí: Mám rád Šinkaiovu tvorbu, ale tohle není jeho styl. Jeho filmy mají velmi dospělé myšlenky, u kterých se divák musí zamyslet a občas najde paralelu k vlastnímu životu. Tady není nic takového třeba, neboť jeho cílovkou je večerní sešlost rodiny před televizorem. Je paradoxní, že největším tahounem mé pozornosti bylo dění na pozadí příběhu, nikoliv ty v popředí. Je to velká škoda, protože sledovat dítě a jednoho fanatika, jak prochází podsvětím, pro mě prostě není. ()
Tentokrat lehce psychedelicke, audiovizualne stejne bohate a napadite a samozrejme ocekavatelne plne epickych mraku, hvezdnych obloh, dveri do jinych svetu a kolejist. ()
Jak už ostatní zmiňovali, první polovina naprosto jasně překonává tu druhou. Nemůžu ale říct, že by mě to nějak nudilo. Podobnost s Mononoke a Laputou, mými oblíbenými filmy, se nezapře, jen už to není tak dechberoucí a překvapivé. Čekal jsem větší úžas, Agartha mě trošičku zklamala. 7/10 ()
Pro mě rozporuplný snímek. Ano, jsou zde typické rysy Šinkaiovy tvorby - zachycení toku času, smysl pro detail, nádherná animace, to ano. Najdou se zde ovšem i motivy typické pro tvorbu Mijazakiho. Ne, že by to bylo špatně, avšak Makoto se rozhodl natočit jiný žánr, než ve kterém je špička, a ne že by to nezvádl, ale napoprvé se trefit je doopravdy těžké. Film mi přišel, jakoby nevěděl, čím má vlastně více být. Druhá polovina byla místy nelogická a konec odfláknutý. Z první poloviny filmu jdou cítit emoce a síla, v druhé už jen bezduché momenty, které nedokázaly zaujmout. Film mě nechal ledově chladným, což je paradox, protože Šinkai mě v jeho jiných snímcích dokáže dojmout doopravdy silně. Zde je celkový dojem rozprostřen na celkových 65%. Šinkai se zde zkrátka snažil hrát na Mijazakiho.. ()
Nechybí nic, co máte rádi na japonských animácích. Naopak dostanete navíc výpravnou cestu do jiného světa, kde si nemůžete být ničím jistí. Když pominu možná až moc rozmáchlý a částečně neukojený příběh ve vyprávění, tak po vizuální stránce podívaná pro všechny. 75% ()
Krásně melancholické, jako celá tvorba pana Šinkaie, místy dokonce vysloveně strhující, jako menší část tvorby pana Šinkaie, ale taky kurewsky nelogické a s nepřeberným množstvím nevyužitého potenciálu, jako větší část tvorby pana Šinkaie. Few notes and spolers: 1) Život pod zemí podle všeho přináší super schopnosti, ale přesto jen tak z ničeho skapete. 2) Rádio funguje díky kamínku wtf původu. 3) Neko-chan, kawai vždy, ještě že tak :) 4) Mladší bráška nevysvětlitelně čiluje na stejném místě, co starší bráška, takže hlavní hrdinka ho může najít a tím i Mr. Morisaki. 5) Není vysvětleno, proč je pod zemí nějaké slunce. 6) Není vysvětleno proč "lover boy" Shun vůbec lezl na povrch a jakou měl vazbu z Asuno. 7) Proč Izoku nespapali Asunu hned, když mohli nvm. 8) Hodný benevolentní dědeček to the rescue!!! 9) Mr. Morisaki si mohl na pár hodinek spočnout, zdřímnout a pak sešplhávat dál. Proč riskovat smrt kvůli únavě. Aha příběh to chtěl. 10) Celý koncept té díry je EPIC!!! 11) Zajímalo by mě, co by se stalo kdyby Izoku byli postříkáni vodou. Být Asuna tak bych to určo zkusil. 12) Všechny emoce totálně zabity rozbitím clavisu pouhou dýkou. Jen pár existujících krystalů otevírajících brány do světa pod zemí a k tomu klíče ke splnění jakéhokoli přání rozbity pouhou dýkou OMFG 13) Aby nemuseli riskovat život, vhodná a pohodlná cesta zpátky z díry. Ortel: Vykradačky Miyazakiho a studia Ghibli nejsou ke škodě jen částečně. ()
Animace je to překrásná, ale jinak je to až příliš velká pohádka, ve které se mísí staré mýty, typicky japonská monstra, jihoamerická božstva a moderní dějiny. Tady ten prázdný filmový pseudonáboženský synkretismus není ničím zajímavým, jen falešným vyplněním času... ()
Shinkaiovi všichni říkali, že je nový Miyazaki, tak se toho chytil, a chtěl to dokázat. Nevyšlo. Shinkai je výborný v intimních částech (5 cm/s), velkolepé akční dobrodružné fantasy je absolutně někde jinde než autor. A dvouhodinová stopáž? Když už takovou dobu točil kraťase a středněmetrážní filmy, proč najednou takový skok (který navíc scénáristicky neutáhne)? ()
Napriek istej dejovej plochosti musím povedať, že tentokrát Shinkai skvelú grafiku dejovo trochu dorovnal. Už to skrátka nie je o ničom, ale o niečom. Pre mňa osobne to boli príjemne strávené dve hodinky, hoci som sa do toho nevžil, ako do niektorých obdobných filmov. Prečo? Chýbalo komplexnejšie vykreslenie hlavnej hrdinky a jej motivácie. Vedieť použiť nepriamy opis je ťažké, ale účinné. Shinkai sa učí a viditeľne sa zlepšuje, čo vidno na tom, že kým The Place Promised in Our Early Days ma vyslovene nudilo a 5 Centimeters per Second bolo také nemastné-neslané, Children Who Chase Lost Voices from Deep Below už dokáže čiastočne pohltiť a aj miestami privodiť želané emócie. V obdobných filmoch, najmä od Štúdia Ghibli, vnímam však istú útulnosť, ktorá z nich srší a zrejme aj vďaka tomu sú také skvelé. Filmy, v ktorých je hlavným motívom neisté putovanie, však asi vždy budú poškvrnené práve tou neistotou, nepohodou a obavami. Napokon by som ešte privítal lepšie vysvetlenie krajiny mŕtvych Agarthy. ()
Makoto příjemně překvapí výbornou vizualizací ve stylu Miyazakiho i určitou srdcebolnou tóninou příběhu. O Agartě toho zase až tolik napsáno nebylo, byť před nějakými 150 lety to bylo velmi moderní téma. Makoto uchopil některé z těchto utopických nápadů a převedl na plátno barevnou, ale umírněnou pohádku. Je možná škoda, že se nepokusil o hlubší propracování vedlejších linií i postav. Jak už zde kdosi řekl, výsledek působí poněkud nedotaženě, Makoto se drží pouze jedné-dvou linií a mnohé je pouze načrtnuto, naznačeno. Je škoda, že Makoto nevytěžil z příběhu víc, nepřidal pár minut na propracování dalších dějových linií, aby příběh byl kompaktnější. Takhle se můžeme jen domýšlet, kde vzal Asunin otec klíč - byl snad jedním z vládců Agarty, který si vzal ženu "ze shora"? Co Shunova rodina, mezi kterou očividně patřila i dívka, která se příběhem jen mihne. Jaký byl systém a pravomoci vládců Agarty, co byla zač ona bába- šamanka, vládckyně? Co si nakonec počte Shun a učitel, oba vyděděnci z obou světů? Makoto dává více otázek než odpovědí, ale přesto jsem film shlédl s chutí a někdy se na něj rád podívám znovu... ()
Supr film.... ta krajina a hudba on i ten příběh je celkem masakr, narozdíl od jinejch anime.... ()
Ne každý dokáže to, co dokázal Miyazaki... Nenechte se zmýlit, Makoto Shinkai je podle mě téměř srovnatelný génius, ale přece jen na trochu jiné typy filmů. Hoshi wo ou Kodomo je i přesto velmi pěkný film, který k těm od Miyazakiho nemá daleko. Jako vždy krásná animace a pestrobarevný svět tvoří kombinaci, na kterou se velmi dobře dívá. Ani postavy nejsou nejhorší, jen mi přijde, že se o nich příliš nedozvíme a těžko si tak k nim vytvoříme nějaký hlubší vztah. Možná to chtělo zajít více do hloubky, ale kdo ví... Příběh je zajímavý a poutavý, jen mu chybí nějaké to "překvápko". Co musím ještě pochválit je hudba, která je opravdu krásná a obzvlášť koncová píseň se mi zaryla do paměti. Sečteno a podtrženo: Hoshi wo ou Kodomo je velice pěkný film na motivy Miyazakiho děl, takže pokud se vám líbí jeho tvorba, tak si rozhodně nenechte ujít i toto. - 85% ()