Taiheijó no kiseki: Fokkusu to jobareta otoko
Posledný samuraj
Oba: The Last Samurai
Battle of the Pacific
Režie:
Hidejuki HirajamaKamera:
Kózó ŠibasakiHudba:
Takaši KakoHrají:
Jutaka Takeno'uči, Mao Inoue, Daniel Baldwin, Treat Williams, Matthew R. Anderson, Jordi Vilasuso, Sadao Abe, Icudži Itao, Ken Micuiši, Takajuki Jamada (více)Obsahy(1)
Píše se 15. červen 1944 a Američané obsazují japonský ostrov Saipan. Postupně zatlačovaná japonská armáda, rozhodnutá ubránit ostrov a s pomocí očekávaných císařských posil jej znovu dobít zpět, se nehodlá bez boje vzdát ani pídě zdejší džungle. Čas ale plyne, Japoncům postupně docházejí zásoby i naděje a ti, kteří dosud nezvolili dobrovolnou smrt, odmítají uvěřit informacím o konci války, potupě Japonska a dvou svržených ničivých nových bombách. Bez informací od svého velení, bez zásob, odstřižen od zbytku světa na vrcholku hory v srdci ostrova, v obklíčení mořem i nepřítelem, velí kapitán Sakae Oba nejen poslední hrstce odporu, ale i množství civilistů. (MartinezZ)
(více)Recenze (29)
Celkem ucházející vojenské válečné drama, které ale, podle mě, nemá na dvě hodiny. Díky délce už začal být děj dost rozvláčný na to, že toho dramatu zase nebylo tolik a dopředu bylo do jisté míry jasné, co se bude v následujících minutách dít. Místy lehce uspávací. Na to, že se měl děj odehrávat z pohledu Japonců, jsem tedy čekal mnohem menší dějovou linku z pohledu Amíků. I bojové akce a efekty nebyly špatné, jen to není nic, co byste už v mnoha jiných filmech neviděli. Obecně je "problémem" filmu skutečnost, že není vůbec špatný, jen jste ho už někde viděli, určitě. ()
,,NIKDY NESTRPĚT HANBU A NABÍDNOUT ODVAHU MÉ DUŠI. PRO VĚČNÝ ŽIVOT CÍSAŘE A BLAHOBYTU ZEMĚ!“..... /// Tak jo. Že v Pacifiku bojovali Japonci ví i díky C. Eastwoodovi každej. Dokonce i válka o ostrov Saipan už tu byla. Mohlo by se teda zdát, že už nemůže nikdo ničím překvapit. Ale co na to Japonci? Těch se nikdo neptal! Tak dali hlavy dohromady a řekli si, že vo těch americkejch sračkách už nechtěj ani slyšet (natož na ně čumět - souhlasím s váma vy kluci šikmooký!) a rozhodli se uvýst na pravou míru takový ty věci kolem jejich mentality (jako že nejsou magoři…). Po invazi zůstane hrstka přeživších vojáků (japonskejch - já jen ...jeden nikdy neví…) a hafo civilních obyvatel v horách a dostávám možnost sledovat a snad i pochopit, co že se to vodehrává v těch žlutejch makovicích, jestli jako chtěj vyhrát válku nebo jen umřít. Teda - aspoň bych řekl, že to má bejt cílem. Pak jsou tu Amíci a kapitán s citem a pochopením pro Japonskou kulturu, snažící se o mírový řešení, kterej ví, že když chcete ukecat Japonce, tak nejdřív musíte ukecat Japonce. Snaží se pomoct, voni ji přijmout nemůžou.... Bojem mi to vobčas připomíná filmy z Vietnamu (NE Vietnamský! Vole Rambo a tak...). Ale hlavně ta hrdost, vlastenectví. Možná by to mohlo zasluhovat obdiv (vím, jsme Češi, žádní zasraní pokračovatelé samurajskejch tradic…). Hloubavější (jako že se budeš moct zamyslet…) válečnej příběh s několika bojovejma scénama a snahou o pochopení japonský mentality, třeba jestli jsou důležitější lidi nebo ostrov. Preferoval bych název OBA: The Last Samurai a doporučil bych ho jako funkční doplněk právě k Eastwoodovejm ,,Dopisům z Iwo Jimi“. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Já rád věci podle skutečnech událostí. 2.) Knihu ,,Taiheiyou no kiseki: Fokkusu to yobareta otoko“, kterou napsal Don Jones číst nebudu. 3.) Někde tam dole ve mně dřímá zárodek nacionalismu. 4.) Na kopci za barákem se mi ubyvakovali Japonci a potřebuju, aby šli do prdele. 5.) Thx za titule ,,Alex88“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * ()
Nevím proč, ale tyhle filmy mě dojímají mnohem více než kde jaká romantická ptákovina. Člověk si po přečtení knihy Chryzantéma a meč od Ruth Benedictové a po pár letech studia Japonska připadá, že už je chápe (nechápe, ale whatever), takže přesně ví, co to pro Óbu znamenalo. Všechna ta rozhodnutí, kapitulace, „tvrdohlavost“, … U některých scén mi přebíhal mráz po zádech. Maó nádherně zahrála nenávist – když jí zabili rodinu, její výraz, ty oči! Páni, smekám! No a protože Takenouči je můj hrdina, celou dobu jsem na něm visela pohledem a užívala si ho – fousatého osmahlého, špinavého, zpoceného, zoufalého. Úžasný velitel. Další věc, co mě potěšila, že hraní Amíků bylo hraní (častokrát cizinci v japonských filmech stojí za starou bačkoru, ale tak tady si to nemohli dovolit vzhledem k tomu, že jsou tam polovinu filmu). 2. světová zase z jiného úhlu a tenhle úhel se mi líbil. Je klidně možné, že si film opět zopakuji, což u mě není zase tak častým jevem. ()
Je to celkom dobrá vojnová dráma. Má dosť dobrý príbeh o zvyškoch japonskej armády na čele so schopným veliteľom na ostrove Saipan, ktorá má v pláne čeliť mnohonásobnej americkej presile za každú cenu, ale trpia nedostatkom všetkého potrebného a postupne si uvedomujú, že dosiahnuť víťazstvo je asi nemožné, ale česť a patriotizmus im nedovoľujú sa vzdať. Spracovanie sa mi páči, ale dalo sa z toho získať aj viac. S prvou polovicou nemám tamer žiadny problém, dejovo je to ideálne a je zaujímavé sledovať ešte dostatočnú japonskú armádu, ktorá ale presile nedokáže odolávať a tak sa ich počet postupne zmenšuje a musia meniť taktiku a prispôsobovať sa celkovej situácii. Ale druhá polovica je už o niečo slabšia, stále sa na to dobre pozerá a ponúkne dostatok zaujímavých situácií a prvkov, ale celkový dej v tejto polovici už nedosahuje pôvodnú zaujímavosť a už sa tu nájde aj viacero pomerne zbytočných scén. A na moje prekvapenie tu majú až príliš veľký priestor Američania, takmer rovnaký ako aj Japonci, čo ma ale skôr mrzí, síce takto je to komplexnejší pohľad na celú situáciu, čo čiastočne oceňujem, ale len predsa skôr by ma viac bavilo, keby sa film venoval čisto len Japoncom a Američania by boli podaní len v štýle nepriateľskej strany, ako je to takmer v každom vojnovom filme. A navyše až na jednu výnimku tu sú Američania zobrazení ako slušní muži, čo má tiež svoj význam, takto je výraznejší pocit zbytočnosti vojny, ale zároveň to má za následok, že hlavným hrdinom nefandím až tak moc, ako by som chcel. Akcie tu moc nie je, ale aspoň tá je celkom slušná. V tomto filme o ňu ani moc nejde a preto počtom a aj kvalitou za žánrovou špičkou dosť zaostáva, ale aj tak hlavne v prvej polovici sa nájde niekoľko dobrých bojových scén, ako napríklad útok na americké pozície a dobre sa na to pozerá. Len škoda, že viac priestoru nemá partizánsky spôsob boja, vzhľadom na celkovú situáciu som ho očakával vo výrazne väčšej miere, ale aj to ukrývanie sa v hustých horách má svoje čaro. Herecké obsadenie nie je zlé, chýba mi tu nejaká charizmatickejšia postava, ale aj tak viacero postavám som fandil, okrem japonského veliteľa aj žene, ktorej rodinu zabili Američania alebo najlepšiemu bojovníkovi a aj tých pár amerických výraznejších postáv je celkom slušných. Réžia a technická stránka na žánrovú špičku nemajú, ale som spokojný, stále je to slušný nadpriemer. Tento film ani nemám v pláne nejak kritizovať, páčil sa mi a myslím, že dopadol presne tak, ako aj mali tvorcovia v pláne, ale len predsa ja mám radšej trochu iný štýl, kedy hlavné postavy nevedú zbytočný boj. Ale horšie hodnotenie dať nemôžem, na to ma hlavne tá prvá polovica až moc bavila. 72% ()
"Vojna sa skončila, ale nás nikto neporazil..." Úplne nečakane sa na tv Joj Plus objavil tento japonský film a ja som neočakával nič mimoriadne a už vôbec nie známe tváre. Napokon predsa len aspoň menšie úlohy pre T. Williamsa a D. Baldwina. Najsilnejšou zbraňou filmu je samozrejme samotný skutočný príbeh. Japonská obetavosť versus beznádej Američanov, no nečudujem sa im. Vojna skončila. Prečo by mali zbytočne umierať ďalší americký vojaci len preto, že niekoľko stoviek Japoncov odrezaných od sveta nevie, že ich cisár to vzdal a vojna skončila? Bojové scény(iba v úvode) sú kvalitné, ale v prostrednej časti film trochu stratil iskru, určite to chcelo niečím zdramatizovať a aj to je dôvod, prečo nehodnotím vyššie. Záver už bol opäť zaujímavý. Osobne by som uvítal viac scén s "prečesávaním" lesa a hľadaním skrytých Japoncov. Popri filme dostanete aj pár zaujímavých informácií a najviac ma zaujalo zloženie zbraní až 1.12. 1945, čo je viac ako pol roka po oficiálnom skončení 2. svetovej vojny. 60%. ()
Saipan. Jeden z ostrovů v Mariánského soustroví v Pacifiku. Saipan, Guam a hlavně ostrov Tinian Amíky moc zajímaly. Bylo to z nich do Japonska už jen kousek. Všechny ostrovy tedy bylo nutno dobýt obojživelným výsadkem námořní pěchoty. Na Tinianu proto vznikla obří letecká základna bombardérů B29 a za zajímovost stojí, že právě z Tinianu startovala v srpnu Enola Gay a Bockscar.... Děj filmu nás zavádí do léta roku 1944, kdy Američané začínají s vyloděním na Saipanu. Přes zuřivou obranu Japonců jsou zajištěny pláže a centrální část ostrova a zbytky japonské armády se postupně stahují do hornaté severní části ostrova. Řada důstojníků volí před svým možným zajetím čestnou smrt rituální sebevraždou a stejně tak činí i civilní obyvatelstvo, neboť je jim vojáky vylíčeno, že budou po zajetí mučeni a zabiti. Celé rodiny tak končí život is s dětmi skoky ze skal na útesy hluboko dole... Japonský kapitán Oba byl svým způsobem opravdu vyjímka, protože uvažoval trochu jinak. Americké nechápání japonské mentality však mohlo být ve filmu lépe znázorněno, protože Amíci ať už harakiri, útoky kamikadze či sebevražedné útoky zbylích jednotek, nebo jejich hromadné sebevraždy granáty skutečně nechápali. To co vidíme na Saipanu, to se odehrávalo prakticky na každém z obsazovaných ostrovů a atolů. Často ještě dlouho po dobytí ostrovů měli Američané lokální problémy s přeživšími fanatickými jednotlivci, kteří ač bez potravy a dostatku munice, dál vedli svojí dávno ztracenou válku za císaře Hirohita... A někdy i po tom, co se dozvěděli, že válka opravdu skončila. Raritou pak byl japonský pěšák Onoda, který se skrýval ve filipínské džungli do roku 1974... Koho film zaujal, doporučuji k přečtení knihy: Hiró Onoda - Moje třicetiletá válka a Šohei Ooka - Ohně na planinách. Film je bezesporu zajímavým dílem. Japonci se snažili o maximální objektivitu a jsem rám, že tu nezaznělo ono časté poválečné uctívání hrdinů... Ačkoliv nám mohl být kapitán Oba i jeho muži sympatičtí, pořád to byl jen a jen muž okupační a nesmírně kruté armády... Tři divoká manga. * * * ()
Tak vydarený vojnový snímok by som od Japoncov veru nečakal. Skvelá kamera a zvuk, bojové scény ako z najlepších vojnových veľkofilmov a skvelý Takenouchi ako hrdinský (i keď značne idealizovaný) kapitán Sakae Óba. Omnoho lepšie než niektoré americké druhovojnové spektákly (ehm, Pearl Harbor). ()
Snesitelný, ale nijak povedený válečný film, který se více zaměřuje na nezajímavé postavy, než bitevní scény. ()
Film není,až na určité pasáže,špatný a dal bych mu i čtyři hvězdičky,ale přes některé záležitosti jsem se prostě nedokázal přenést,takže jsem nakonec musel udělit jen tři.Vadila mi japonská idealizace kapitána Oby i jeho vztahů k podřízeným a civilistům,vadil mi závěrečný pochod ke kapitulaci,protože po půlročním pobytu v džungli by vojáci museli zákonitě vypadat podstatně hůře a tím nemyslím jen jejich uniformy a vadil mi taky čilý ruch mezi zajateckým táborem a japonskými vojáky,Američané zase až tak naivní nebyli.Námět byl každopádně dobrý,kdo se o tuto problematiku zajímá,vřele doporučuji knihu Hiró Onody:Moje třicetiletá válka. ()
Další válečný film kde jsem čekal opět velkolepou bitvu a epické vyvrcholení, nevadí mi mluvení ale herci musí být v žití do role a příběh musí mít nádech ale tohle bylo hodně slabé. ()
"Poručíku, jestli toho Lišku najdete, něco mu vyřiďte !!" - "Ano, pane !!" - "Řekněte mu, že je pěknej prevít.." ()
Mám rád filmy z druhé světové války, které nejsou prvotně ze strany Američanů a díky tomu je divákovi umožněn pohled z jiné bojující strany, který já sám považuji za velmi důležitý. Film ze strany Japonců tu již byl, Dopisy z Iwo Jimy, které byly špičkové po všech stránkách, ale tento film se nedá považovat za výborný. Ano, je zdařilý, některé scény jsou dost emotivní a v divákovi vzbudí nějaké ty emoce, ale nedostatky se zde bohužel najdou. Především mi přišlo, že byl film zpracován velice jednoduše, nezanechalo to ve mě bůhvíjaké poselství, které bych si u válečného filmu představoval. Filozofie japonské císařské armády nastolena víc než jen dobře, ale to je tak asi vše. Pohled z Američanů nedodělaný, linka s americkým kapitánem měla daleko větší potenciál, celkově mi to přišlo odsunuté na vedlejší kolej. Na druhou stranu se zde dočkáte silných momentů, bitvy jsou zpracované docela přijatelně, nahlédnete do života Japonců s tamější kulturou a zažijete i proslov Baldwina. Nejsem z toho odvařený, ale kvalitu to mělo. To filmu nesmím brát. Za mě dávám 68 % ()
Japonská císařská armáda se ani v posledních dnech války nevzdávala a vytrvale bojovala ze všech sil! Silně emotivní příběh o lidské odvaze a sebeobětování. 80% ()
Válečné filmy mám moc rád a díky tomu jsem jich viděl spousty, pročež na ně mám velké nároky. Celosvětově samozřejmě kralují Korejci se svými řežbami (Pouta války), podle kterých srovnávám zbytek. Japonci na to nešli špatně, ale udělali jednu velkou chybu. Natočili o nějakou třičtvrtěhodinu víc, než scénář snesl. 70% ()
Tak chápu, co je na tom posledniho, ale samurajskyho teda nic. To zas slováci přebrali americkej název, kterej moc chytrej není. Ale Google překladač tvrdí, že originální název je "Muž, který byl nazýván Fox: zázrak z Tichého oceánu". Mistama se sice choval dost fanaticky, jako že se nechtěl vzdát a rači chcípnout a furt ve jménu císaře a cti, ale vyšlo mu to, no. Bylo zajimavy vidět film natočenej Japoncema, ale bohužel mě to neumělo moc zaujmout. Nevim, možná to bylo i tim podělanym slovenskym dabingem. Jo, kouknul jsem se na to, ale žádnej dobrej pocit z toho nemám... ()
Výpravné, historické, bojové, plné odhodlania a zlých podmienok na život. Masové bojové scény sú vo väčšom počte len v prvej polovici, následne je to už len boj s prírodou a so sebou samým. 4 z 5 ()
Nie „lehce uspávající“, ale celkom uspávajúce. ()
Velmi silný, ovšem také velmi kontroverzní a rozporuplný film. Vyvolává totiž zásadní otázku, zda a jak se Japonsko vyrovnává s 2. světovou válkou.--------- Hvězdičkovat se tentokrát neodvážím. ()
Dobrý válečný film, na kterém je zajímavé, že se věnuje oběma bojujícím stranám a ukazuje, jak asi aktuální situaci vnímali japonští a jak američtí vojáci. Akce by tu mohlo být více, ale když nic jiného, tak byla alespoň kvalitní. ()
Japonci budou pořád trpět nedostatkem sebereflexe, pořád budou vznikat filmy o "hrdinných" činech vojáků císařské armády, ale třeba natočit film o Nanjingu, Palawanském masakru nebo jiných zvěrstev páchaných tímto národem, na to již Japonci nemají chuť. Film samotný působí dosti rozpačitě. Tempo je příšerně zdlouhavé, zbytečné dialogy o "neporazitelnosti" Císaře a velmi nepodařené "bondovské" scény japonského holohlavce kličkujícího mezi kulkami mariňáků. Za mě 30%. ()