Les Misérables - koncert z Londýna

Muzikál - Bídníky miluji. Už od dob co jsem je slyšel poprvé a na mém názoru nic nemění ani dnes již jistá ,,ohranost'' písní. Tento koncert z Londýna byl asi to nejlepší co mohla TV (ze všech stanic) nabídnout. Děkuji tímto ČT Art. Ani Menšík, ani další Donutil by mne totiž nedonutili se tak královsky bavit (o trapácích na Nově ani nemluvě). Koncert měl neskutečnou výpravu a to teď nehovořím jen o zpěvácích hlavních postav, ale i o obrovském tělese orchestru a sboru vokalistů. Kostými, zpěv, skutečná hudba, to vše bylo velmi kvalitní a mělo to opravdové grády... Co mne však šíleně rušilo byly kouřové a světelné efekty a zejména ramena z příhradoviny, která jak nějaký rozložený transformer se neustále natáčela nad pódiem...Já vím, byl to megakoncert v mega HALL , ale přesto... Druhou mojí výhradou je sám Javert. Předně nejsem rasista. Ale proč byl proboha pro jeho roli vybrán černoch? To je jako kdyby Angeliku hrála Whoopi Goldberg ! A poslední co mi nesedlo, zpěváci sice zpívají o stošet, ale nehrají. Celé je to velmi statické, čelem k publiku. Když umírá Éponine (Samantha Barks - Ëponine i Bídníků z roku 2012), dozpívá, stojí a ukloní se !!!! Když je útok na barikádu, studenti stojí, občas mávnou puškou a jen jsou pouštěny výstřely z repráků.... To i naše verze muzikálu byla tedy akčnější... Netvrdím, že to tam mělo vybuchovat ohnivými koulemi, ale té statičnosti čišel chlad a strohost. To jsou ale možná jen mé osbní poznatky, někdo jiný to mohl cítit jinak. Každopádně po včerejšku si mám zase sto chutí pustit poslení filmové bídníky. Dávám 4 stříbrné svícny. * * * * (01.01.2015)

Verze z roku 1995 byla dle mého lepší - ať již obsazením (nechápu co v této verzi dělal Nick Jonas, ty jeho grimasy a zpěv... brr, to bych byl ještě rád za filmového Eddieho Redmayne), pěveckými výkony (sympatičtější mi byla většina zpěváků z 10. výročí, výjimkami jsou Samantha Barks jako Eponine, Lea Salonga jako Fantine - v 10. výročí zpívala Eponine; dále noví Javert i Jean Valjean byli zajímaví), atmosférou či překvapením na závěr večera. Není to však velká výtka, jelikož verze k desátému výročí byla jednoduše fantastická. 4* (23.01.2013)

Asi bych nedopočítala o kolikáté provedení Bídníků se jedná. Proto jsem s Les Misérables trochu váhala. Přece jen není muzikál zrovna divadelní žánr, který by mi byl blízký. Ale zvědavost zvítězila a to bylo dobře. Profesionální provedení, kde bylo díky osvětlení a velkým projekčním plátnům vidět protagonistům do tváře. Emoce projevená hlasem a výrazem tváře. Byť v některých olamžicích na úkor čistoty zpěvu, ale o to opravdovější. Silné obsazení s mezinárodní účastí, často zamrazilo. Bídníci vás převálcují. Prefektně zvádnutý prostor, žádné hluché místo, spousta dobré muziky. (01.01.2015)

Úchvatný zážitek a já stále nemám slov. Jen při představě, že na místě, v té obří O2 aréně, to muselo být ještě milionkrát lepší. Běhal mi z toho mráz po zádech - sice tam všichni tři hodiny všichni jen stáli u mikrofonů, ale takovým fantastickým způsobem... Naprosto dokonalé písně, ty nejúchvatnější pěvecké výkony a prvotřídní herecké obsazení naprosto všech rolí a navrch nádherná Cosetta a Eponina. A ten závěr, ve kterém se sešli tvůrci, původní obsazení, všichni anglicky mluvící Valjeanové, navrch obrovský sbor a velkolepá výprava. A je to mnohem úžasnější, velkolepější a překvapivě i více strhující než film s Jackmanem (který má u mě taky za pět a samozřejmě na tom nehodlám nic měnit). Na poslední den v roce jsem si nemohl přát nic lepšího, protože nic lepšího neexistuje. Zaslouženě nejlepší muzikál a já bych ho někdy chtěl vidět na vlastní oči. Třeba až mu bude padesát, protože není pochyb o tom, že se toho dožije, ve stejné síle, jakou má už třicet let. To se prostě musí vidět, a až to uvidíte, tak se vám podlomí kolena a budete brečet blahem, z toho jedinečného zážitku. 100%. (03.01.2016)

Dnes mám "muzikálovou" náladu a tuto verzi jsem si pustila už podruhé za sebou, jelikož Bídníky prostě miluju a jak britská verze z roku 1995, tak tato o 15 let mladší, jsou fantastické. Je to samozřejmě i tím, že britové jsou v interpretaci muzikálů jednoduše skvělí, ale tenhle příběh je prostě silný a navíc ho fantasticky zhudebnil Claude-Michel Schönberg a Alain Boublil k němu napsal nádherné libreto, které u nás famózně přeložil Zdeněk Borovec. Jsem doslova dojatá z vykonů hlavně Enjolrase, Valjeana a Eponine, i když všichni byli skvělí. Celou dobu jsem měla husí kůži a od poloviny jsem už brečela a doslova mě dojalo to, co se dělo po skončení. Na podium autoři pozvali všechny hlavní představitele od první premiery ve West Endu v roce 1985, což byl pro mě hodně silný zážitek, jelikož společně zazpívali ty největší kusy. Je to nádhera a já tady nemůžu nezmínit, že s dojetím vzpomínám na první uvedení tady u nás v roce 1992 ve Vinohradském divadle, kde se to také povedlo naprosto úžasně a tato úroveň se už pak nikdy neopakovala, tenkrát si to pan producent McIntosh ohlídal, aby se to neošidilo a pozdější verze už nebyly to pravé, jelikož v Čechách se na kultuře šetří a lidé zde vezmou za vděk i muzikálům bez "živé" kapely, nebo v lepším případě sice živé, ale zredukované na minimum hudebníků a raději chodíme na známé celebrity, než na někoho, kdo umí opravdu zpívat. Takže je škoda, že nikdy nemůžeme tady zažít to, co zažili ti lidé na tomto skvostném výročním koncertě. A to je velká škoda!!! (05.01.2012)