Bídníci

Jsou filmy, na které nezapomenete ani po 50.letech, jsou filmy o kterých za týden nic nevíte. Bídnici z r.1958 s famózním Jeanem GABINEM rozhodně patří do té první kategorie. Viděla jsem snad všechny Bídníky, které kdy byly natočené, ale ON mi tam prostě chyběl ... Jean Valjean... je jenom jeden. Též se musím zmínit o Bernardu BLIEROVI, který hrál urputného policejního inspektora. Také jednička : buď to bylo tím, že tam byl Gabin nebo mu prostě ta role též sedla. Víte, už jsem to myslím, někde psala : dovedete si představit v roli Old Shatterhanda někoho jiného než Lexe BARKERA ? Já ne...a to jsem hodně ze svých představ slevila. (01.11.2007)

Dlouho, dlouho jsem si myslela, že toto zpracování Bídníků nikdo a nic nepřekoná. Pak jsem uviděla ty Hosseinovy a zjistila jsem, že je to pravda. Pomalu tekoucí děj, který ale ani chvíli nestagnuje, výborné herecké výkony a mnoho citlivě dojemných scén. Tento film mě dokáže vtáhnout do děje, cítím bídu bídníků i revolučního ducha barikádníků. A scény z barikád jsou vůbec jedny z nejpovedenějších, snad i díky Jimmy Urbainovi v roli Gavroche. Bourvilův Thenardier je nádherně slizká a úlisná svině. Blierův Javert sice neměl takové fyzické dispozice pro roli jako Bouquet díky svým ústům, ale přesto ve mě vyvolal potřebu nenávidět ho a útrpně si povzdechnout nad jeho koncem. Gabin výborně hraje Valjeana. A skutečně hodně dlouho pro mě byl Gabin jediným možným Valjeanem. Ale po zhlédnutí Hosseinových Ubožáků je mým "osobním" Valjeanem Lino Ventura, ten jako kdyby roli nehrál, jako kdyby Jeanem Valjeanem skutečně byl. Jen podotknu, že zpracování s Belmondem má s Hugovou předlohou tak pramálo společného, že se neodvažuji srovnávat. A z úcty k jinak bezchybnému Depardieu raději pomlčím o verzi z roku 2000. O americké představě o Francii začátku devatenáctého století se raději zmiňovat nechci. (01.06.2011)

Velkolepé zpracování Bídníků 50. let je typickým velkofilmem této epochy. Na rozdíl od prvního francouzského zvukového zpracování se jedná o širokoúhlé barevné plátno hýřící spektakulárními barvami Technicoloru. Bída a ošklivost se netrpí, i ten největší chudák má jen méně elegantní účes a obyčejnější šaty. I ten příběh Fantine je prost onoho hmatatelného pádu na dno. Tito Bídníci jsou především přehlídkou klasického herectví Gabina, Bliera a Bourvila, ale o vystihnutí ducha románu hovořit nelze ani v nejmenším. (02.01.2021)

Jeden z najznámejších 'Ugových' románov, veľkolepá výprava, pekná širokouhlá kamera a príjemné, také starosvetské prerozprávanie. Ale pri tak mamutej stopáži začne proste nudiť. Hlavne od revolúcie. Film mi naviac pripomínal rozprávku a dobrých a zlých ľuďoch, o naivnej dobrote, o čiernobielych postavách. Skratkovitý dej, naviac pri tak obrovskej stopáži, je až prekvapivý - z chudobného chlapíka, ktorý bol 20 rokov galejách sa strihom stáva vplyvný muž a starosta, alebo ako utečenec bez peňazí nemá problém sa znova postaviť na nohy a bývať v honosnom dome, opäť strihom. Logických chýb je tam mnoho - ľudia sa po desiatkach rokov takmer nemenia, pritom ich známi ich nespoznávajú (lebo majú bradu, iné oblečenie a pod.). Bachratý dedko Gabin hrá celý film s kamennou tvárou a v akčných scénach je nepoužiteľný. Aj keď to má príjemnú starosvetskú atmsoféru, páčili sa mi rozprávačské pasáže, od fancúzskej klasiky som však čakal viac. (19.04.2021)

Na svou dobu hezké zpracování, Jean Gabin v roli sympatického Jeana Valjeana táhnul příběh, kterému zdatně sekundovali Blier s Bourvilem. Na ty staré kulisy a poctivou hudbu byla radost se koukat. Čert vem slabší triky a trochu teatrální umírání. Občas mi jen vadily přehrávané dialogy postav, až v takovém divadelním stylu, což je nejspíše dáno svým stářím. O chlup lepší ale pro mě zůstává zpracování z roku 1998. (15.01.2023)