Bídníci 20. století

Zvláštny útvar je tento film. Bedári v Bedároch adaptovaných na dvadsiate storočie a druhú svetovú. Tri hodiny je ale veľa aj na takýto košatý príbeh. Belmondo v druhej svetovej mi ani tentokrát celkom nesedí. Hraje seba, svojho otca a ešte postavu z knihy, až som sa v tom občas strácal a musel som sa na časť filmu pozrieť znovu. Silné tri hviezdy sú hlavne za silnú predlohu, ktorá bola pre hlavný príbeh len inšpiráciou. –––– Každej je jako někdo v týhle knížce. Je plná lidí, které pořád potkáváme. –––– Lidský dějiny znají jen dva-tři lidský příběhy, které se věčně opakujou. (17.08.2016)

Nikdo to se mnou neumí na konci filmů zkoulet líp než Francouzi. Závěrečná obhajoba mě sestřila jak puňtu. Miluju filmy co nepotřebujou gel, aby dokázali klouznout až do srdce. Každá doba i sebevíc temná, plná hnusnejch zbabělejch sraček má svoje světlo, svoje obyčejný hrdiny, který si ani svoje hrdinství neuvědomují, protože jsou z podstaty frajeři. Samotný děj je zbytečně natahovanej a všelijak proháčkovanej, ale příběh je to originální a výborně zahranej. (29.12.2013)

"Lidský dějiny znají jen dva, tři lidské příběhy které se věcně opakují." Tahle filmová variace na věhlasný a zejména lidsky silný  příběh Hugových Bídníků je určitě originální a nápaditá, ale zejména na konci mi to už přišlo poněkud natahované a přeci jen až trochu překombinované (viz Lelouchova snaha za každou cenu tu zápletku zkomplikovat tak, aby Henri Fortinovi hrozil před soudem stejný osud jako jeho otci). Kromě samotného nápadu zasadit Hugův příběh do bídných časů Francie za druhé světové války, musím určitě ocenit i některé myšlenky, které ve filmu zazní ("antisemitismus je jako impotentní chlap. Ten obviňuje ženy. Když začne být svět impotentní tak z toho obviňuje židy."  A líbil se mi i konec, který sice končí happyendem, ale nejde o žádný doják. Možná, že i proto, že "štěstí to není pro židy....My už jsme vždycky o smutek dál..." :D       (25.09.2022)

Variace na téma Les Misérables. Z V. Huga tu moc nezůstalo, film je typický Lelouch, tj. ty nejprovařenější melodramatické a sentimentální klišé z populární literatury jsou točeny, jako kdyby se život skládal jenom z nich (život je umění, umění je život - třeba pláč na cajdák z rádia). Zmizela náboženská rovina románu (Javert NENÍ záporná postava - je vyjádřením nemilosrdnosti Starého zákona, který musí ustoupit milost a odpuštění), řeší se tu síla filmu, který není jen zábavou, ale pomáhá negramotným najít cestu k umění a k hodnotám (to už věděl Lenin), závěrečná hodina je vlastenecky patetická (oslava hodnot Páté republiky)... Na druhou stranu, pokud zapomenete na Victora Huga, celý ten trojhodinový kolos dává smysl a nenudí a Belmondo hraje Fortina skvěle, tj. žádný lidový mudrc, ale prostý nevzdělaný člověk ve víru dějin. (24.03.2011)

Ztratil jsem se v tom. JPB sice jako herce moc nemusím, ale tady mi nevadil. Možná jsem nebyl v náladě, ale film mi přišel dost zmatečný, chvíli to, chvíli ono, pak zase zpátky... Navíc neúměrně protahované. I 120 minut by bylo až až, 175 čistý nerozum tvůrců, přinejmenším k tomu, co se ve filmu dělo. (02.07.2012)