Captain America: Návrat prvního Avengera

Ten film má svá silná místa, jsou to pasáže, které každého doslova nadchnou, neboť se jedná o skvělá akční scény nebo brilantní trikové orgie, ale celé je to taková kravina, že jsem se musel vysloveně nutit, abych to vůbec dokoukal. Pořád ale lepší, než první díl. Ne, tenhle typ maskovaného hrdiny mě prostě nebere. Je divný, působí teple a používá středověký štít proti mečům k obraně před rotačním kulometem. Kapitán Amerika je jakási slabina celého toho avengerského univerza. Ale je dost možné, že to někdo žere. Proč ne. Ačkoliv je tu všechno divný, i padouch (ten je snad nejdivnější), kluky to asi zaujme. Tak to má být. (03.07.2014)

Prozatím těžko hodnotit, druhá projekce je zcela nezbytná. Nemůže za to ani tak zápletka v duchu klasických špionážních / politických thrillerů, která svou extrémní překomplikovaností věrně vystihuje styl komiksové předlohy a jejíž rozmáchlost silně evokuje první Avengery, ani má potřeba zaplašit neodbytné podezření, že morální poselství filmu by mohlo být přinejlepším obehrané a kapku banální, přinejhorším až směšně nesoudržné. Ne, vinu za to můžu klást pouze vražedné kombinaci superrychlého střihu, dynamické kamery a pojebaného třidéčka, které znemožňuje soustředit se na cokoli jiného než na usilovné luštění, co se zrovna v konkrétním vteřinovém záběru děje. Nesundat v polovině to brýlaté zlo z hlavy, tak z toho filmu nemám v podstatě žádný dojem, protože vlastně ani nevím, že jsem ho právě viděla. Na druhou stranu mnou neočekávaný příchod Falcona a oproti dřívějšku nesporně bombastický poměr pasu/zadku Černé vdovy vyvolal upřímné nadšení, takže více méně očekávám, že to na ty čtyři nakonec beztak hodím. SPOILEROIDNÍ PS: Ty z nás, kteří vytrvale oplakávají předčasný zánik Firefly, bezpochyby potěší, že Whedonovi se podle všeho podařilo prosadit do příštích Avengerů Simona a River Tamovy. Slovy klasika: Edit: 2D nepřehlednost akčních scén snížilo sice minimálně, zároveň ale dostatečně na to, abych měla spoustu času uvažovat nad tím, jak strašně moc nesnáším záměrně matoucí výstavbu politických thrillerů. A ačkoli mám napodruhé alespoň příležitost plně docenit, že tvůrci tendenci obou posledních US administrativ podřizovat svobodu bezpečnosti otevřeně ztotožňují s náckovstvím, následné nepokrytě komiksové hajlování sráží jakoukoli vážnost, kterou tahle jinak vcelku zajímavá reflexe aktuální situace mohla mít. Čistých 70% s tím, že místy je to fakt šílená volovina. (02.04.2014)

Nuda, nuda, šeď. Snaha byla. Ale filmová Marvel dobrodružství zasazená do současnosti jsou pro jinou cílovku. Já si raději počtu nějaké to sekvenční umění, filmový The Winter Soldier mi posloužil jen k tomu, abych si poplakala nad setkáním Steva a Peg. To bylo skutečně dojemné. Jinak jsem se nebavila ani s Robertem Redfordem a to už je co říct. (28.02.2015)

Podobně jako byly Tři dny Kondora nebo Pohled společnosti Parallax reakcí na Watergate, lze druhého Kapitána Ameriku sledovat jako hollywoodskou interpretaci dění okolo WikiLeaks a NSA. Steve Rogers má s hrdiny filmů od Pollacka a Pakuly společné, že neví, co se kolem něj děje a komu může věřit, díky čemu mohou tvůrci dále rozvíjet „a fish out of water“ motiv, aniž by kopírovali Avengers (kde byla hlavním zdrojem Rogersovy zmatenosti nová doba). Kromě dovnitř nasměrované deziluze sedmdesátkových thrillerů, připomínaných ikonografií Washingtonu, obsazením Redforda nebo hudbou, v sobě ale nová marvelovka nese i kus studenoválečného konzervatismu filmů prosazujících namísto analýzy dat přímou fyzickou akci jako Rambo (zejména druhý a třetí díl) nebo Rocky (kterého připomíná minimálně nasnímání úvodního běhu). Opět, stejně jako v záměrně staromódní jedničce, tak na sebe tradicionalistický protagonista váže odkazy k filmům s odlišným hodnotovým podložím, než na jakém stojí dnešní společnost. Jen už ty hodnoty nejsou tak jednoznačné. Jednoznačná je teprve poslední třetina filmu. Znovunastolení klidu nemá s ohledem na hrdinovo uplatňování přímočaré vojenské logiky charakter diplomatického vyjednávání, ale masivní akce, která je tím méně přehledná, čím víc jdou postavy do sebe (syrové uliční přestřelky ve stylu Nelítostného souboje tak střídají souboje, v nichž je akce vytvářena výhradně střihem, hudbou a zvukem, nikoli samotným pohybem). Špionážní hrátky s paranoidním nádechem se po odhalení původce „nákazy“ - za uplatnění obdobně černobílého rámování, jaké dnes ruská média využívají k obhájení vpádu na Krym - mohou jevit jako přetvářka filmu, který navenek vyjadřuje znepokojení zcyničtělým systém, ale ve skutečnosti jeho ideologii obhajuje. Toto čtení je ale alespoň částečně zpochybněno závěrečným zavrhnutím některých starých struktur. Na stylistické rovině mne hladký (pravda, možná až příliš hladký) přechod od svižného politického thrilleru ke konzervativnímu superhrdinskému dobrodružství bavil a beru ho jako důkaz snahy nespoléhat jen na zaručenou teenagerskou cílovku a oslovovat také nové diváky. Nápaditěji než jiné komiksové adaptace film oslovuje také divačky. Identita ani jedné ze tří ženských postav není odvozená od postavy mužské (třebaže se k jedné romantické podzápletce schyluje, na její rozvíjení není čas), nedochází k sexualizaci ženského těla a všechny hrdinky jsou srovnatelně samostatné a odvážné jako hrdinové. V souhrnu si nemyslím, že by Zimní voják (který by ve filmu mimochodem ani nemusel být a na zápletce by se to moc neprojevilo) byl až takovou sázkou na jistotu, jakou by se mohl jevit a jakou by si mohl dovolit být. Doplněná a revidovaná verze komentáře zde. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Bluntman, kiddo, mcb, ScarPoul, Fancipal (02.04.2014)

Steve Rogers nám potemněl a pojal záměr vztyčovat ukazovák za hranice stříbrného plátna k otázce směřování našeho reálného světa. A docela mu to prospělo, i když hlavním tahákem se pro mě po svých prvních sekundách před kamerou stal Robert Redford. Víc jak dvouhodinová stopáž mi tentokrát přišla poněkud dlouhá, ale hajlující Hydry a jejich převratný boj o životní prostor (a to, že se díky němu Agents Of SHIELD stali v poslední třetině první série velmi atraktivní záležitostí) prostě potřebují adekvátní čas - a objektivně vzato si ho zaslouží... i když jak říkám, o čtvrt hodiny míň by to klidně sneslo. Opakované střetávání nejameričtějšího Kapitána s jeho novou srdcervoucí Nemesis je jedna z těch věcí, které jsou ve filmu navíc a jen přidávají další zápletku tam, kde jí není vůbec třeba (nebo máte pocit, že by do třetího Kapitána nebylo co dát?). Nutno ale přiznat, že hlavně díky práci Trenta Opalocha (který si odskočil od svého souputníka Blomkampa na kariérně velmi promyšlený melouch) jsou hlavně superhrdinské soubojové scény opravdu výživné, a vůbec celkově je vidět, že se z Marveláckého filmového univerza už stihl stát neotřesitelný moloch, který si může dovolit hodně investovat, protože ještě víc vydělá. Otázka je, kam až si tvůrci myslí, že můžou v měřítku hmoty a její destrukce zajít, a jestli se dokáží zastavit včas, než se to stane trapným jako třeba v Sins Of A Solar Empire, které rozšířením Resistance přepadly přes hranu akceptovatelnosti (a to je řeč o vesmírné budovatelsko-dobyvačné space-porn strategii s tisícovkami křižníků, orbitálními megakanóny a superstanicemi;)). A pokud jde o nedostatek informací, kterým hlavní hrdina trpí nejméně do poloviny filmu... je to dobrý pokus, ale to by nesměl být Kapitán Amerika 2 už devadesátýosmý kus miliardové skládačky comicsových adaptací jistého velmi vychytralého vydavatelství (prostě odhadnete jak se asi věci mají). V konečném účtování asi takhle... řekl bych, že si tentokrát tvůrci na jedné straně ukousli trochu moc velký krajíc a na druhé straně se všechno čím dál víc podřizuje rozvíjení kšeftu jménem Marvel Comics Film Universe. Faktem je, že je to rozhodně komplexnější a zajímavější než první díl, ale tou osmdesátkou, kterou dám, si jistý nejsem. (15.11.2014)