Suspiria

Zub času na tom vidět rozhodně je, i když se Argento snaží seč mu síly stačí, aby i za nějakou dobu to nepůsobilo směšně a s tou špatnou barvou krve se dá jenom souhlasit, protože je fakt trošku podivná, ale zase na druhou stranu Dario Argento dokázal fakt bravurně navozovat hororověmysteriózní atmosféru v podstatě kdy se mu zachtělo a znepokojivá hudba a naprosto skvělý prostředí zaručeně zařídilo už zbytek, jedna z nejlepších scén je určitě ta se slepcem a psem. Nicméně i tak si nemůžu pomoct, že to mohlo být ještě daleko lepší, daleko víc vypjatý a napínavý a rozhodně mohlo být daleko víc zabíjení, přinejmenším v prostřední části. (16.01.2008)

Argentovo diskofilně surealistická a notně okultní podívaná Suspiria je klasickým příkladem italských hororů let 70tých. Perfektní atmosféra, jenž by se dala krájet a diváka otáčí kolem dokola s přetížením 5G. Dráždivá hudba Argetových Goblinů se zařezává stejně hluboko jako břitvy a další hororové inštrumenty do těl nebohých dívek. I přes pár chybiček v ději, které se nedaly přehlédnout a místy trochu hluchá místa, jenž přiškrcují slušné tempo je Suspiria opravdu prvotřídním hororovým kouskem. Jessica Harper, když zrovna není "zfetovaná" podává přesvědčivě svojí roli a narozdíl od dalších postav příliš neparanoidní. Co se týče vraždících scén, nemám výhrady, žel oproti současným vymoženostem jsou poměrně jednoduché. Ale zas v jednoduchosti tkví síla. Práce s kamerou je jako práce s bičem, práská do očí a rozklepává veškeré rosoloidní části vašich těl. Snová podobenství, depresivní momenty v nichž nebohé postavy ztrácejí své životy, to je hlavní deviza celého děje. Takže na čistých 5 to není, ovšem 4 a 1/2 hvězdičky zcela po právu a ještě půla za odkrvené ruce, za které jsem se zaťal do opěradla pohovky. [final rate: 90%] (21.08.2004)

No tak jsem konecne videl tenhle zasadni hororovej kousek a gate mam furt suchy a cisty, respektive nevzpominam si, ze bych se aspon jednou lek. Na druhou stranu, Argento je hracicka, s kazdym zaberem se mazli a vse ukazuje hezky detailne, to vse v hodne zajimavym vizualnim zpracovani, prostory tanecni skoly vypadaj hodne zajimave a dohromady to dava fakt paradni atmosferu. Skoda jen, ze tu neni vic smrti, navic z tech co tu jsou, jich je paradni jen tak polovina, treba u sceny s dratama sem si rikal, ze to vypada fakt paradne, ale nejak mi nedochazelo, proc z tech hladkejch dratu nevyleze, az tady sem si precet, ze tim asi byly mysleny ostnaty draty a bohuzel takovejch kiksu tu je vic a to pak pusobivost vrazd snizuje, navic ta nejlepsi je vyplejtvana hned na uvod. Zaverecna bitka s carodejnici je navic vcelku odflakla. Z hercu me ani tak nezaujala hlavni hrdinka, i kdyz spatna nebyla, ale spis mladej Udo Kier, takle mladyho jsem ho jeste nevidel. Takze celkove fakt pekne atmosfericky natoceny, ale u hororu bych se mel bat a to se tady jaksi nestalo, takze jen lepsi 3*. (23.08.2009)

Mistrovská ukázka toho, jak lze pečlivou kombinací obrazu a zvuku (resp. hudby, která zde ovšem není zcela oddělitelná od zvukových efektů) dosáhnout maximálního účinku na diváka i bez potřeby vyvolávat v něm napětí, které by vycházelo z vyprávění. Je sice pravda, že závěr, v němž do té doby abstraktní zlo nabírá docela konkrétní obrysy, s sebou nese spíše zklamání než vyvrcholení, že explikativní projev profesora psychiatrie o čarodějnicích je poněkud úsměvný a že ostnatý drát také mohl mít nějaké ostny, ale ve světle úžasného a neotřelého diváckého zážitku, který Suspiria nabízí, jde o nepodstatné nedostatky. Dario Argento je nepochybně jedním z těch tvůrců, kteří svými díly jasně dokazují, že i nízké žánry populárního filmu mohou nabývat vysokých estetických kvalit a mít tedy nezpochybnitelnou uměleckou hodnotu. (14.01.2013)

Argento v nejlepší formě! Problém italských horrorů je, že buď jim propadnete, nebo jimi opovrhujete. Navíc kvalita jednotlivých děl je značně kolísavá i v rámci tvorby jednoho režiséra. Mě Argentovy filmy baví jako výtvarníka. Jeho vytříbená paleta barev, záliba v rudé a modré, v kontrastu, hře světel a stínů. Pokřivená kompozice, kdy postavy, věci i budovy jdou často mimo obraz, vychylují se ze zlatého řezu, jako by ukazovala na deformované vnímání světa. Temný hudební doprovod plný skřeků a pazvuků navozuje patřičnou atmosféru. Argentův Goblin zde předvádí jednu ze svých vynikajících okultních kreací. Přízračná scéna na letišti i cesta lesem v dešti napoví, co lze očekávat. Výkřiky ,,Witch" jsou jen jakousi třešinkou na dortu. Šťavnaté vraždy, tlukoucí srdce v otevřené hrudi, pasti, léčky, červi a....čarodějnické spiknutí! Skvělý úvod do ponuré trilogie. (25.02.2011)