Dům u hřbitova

Celým snímkem táhne podzim a zatuchlina a když už začne téci krev, teče po čertech působivě... Odpůrci italské hororové školy tohle sousto asi nepřepolknou, ale pro mě je tenhle Fulciho majstrštyk dokladem toho, že hrůza tváří v tvář neodvratnému může někdy strčit do kapsy onen tolik oblíbený strach z neznáma. (10.08.2002)

Raz darmo, na staré pecky má len máločo. Tvorcovia popri parádnom spracovaní a výprave(ten dom! tá jeseň!) prikladali aj pod kotol hustnúcej atmosféry, príbeh je len ľahko načrtnutý, ale perfektný, a gore a masky sú stále peckové! Ak si odmyslíte neexistujúce mobily, je film stále až šokujúco aktuálny(krásne civilné herectvo ústrednej dvojky aj legendárneho blonďatého "klučinu" Boba🙂) a kľudne by ako ukážkový príklad "no bullshit" čistého hororu mohol ísť do kín aj teraz. A áno, baví ma aj to nedopovedané! (19.10.2020)

Průměr.Vyzdvihnout se dá atmosféra,která byla místy hodně mrazivá,ale hlavně gore efekty.Na dobu vzniku skvělá práce.Mínusem byli toporní herci a scéna s netopýrem,která působila hodně trapně až úsměvně.Každopádně umístění na videonasties bylo asi oprávněné a docela chápu,že to v té době lidi mohlo slušně šokovat. (21.07.2015)

Ako diváci talianskych hororov vedia, scenár a herecké výkony nie sú veci, ktoré by sa bežne v tejto časti hororového sveta nosili. Inak tomu nie je ani v DOME PRI CINTORÍNE. Ako ale tí istí diváci vedia, spravila ak dôjde reč na plnokrvnú žánrovú atmosféru a na gore, sú Taliani slávny hororový národ. A inak tomu nie je ani teraz. Obrovský dom s desivým tajomstvom, jeho fotka, na ktorú ak sa lepšie pozriete, uvidíte za záclonou jačať záhadné dievčatko, obďaleč v sychravom lese anonymný cintorín a rozľahlá pivnica, v ktorej sa niečo stalo. Je tu toho dosť, od vraždiacich zvierat po niečo ako zombíkov a duchov, ale všetko to spolu pekne brutálne funguje. Viac na mojom ex-blogu: http://ivokucera.blog.sme.sk/c/147110/Dom-pri-cintorine-80.html (27.10.2007)

Byť vrcholným dílem Lucia Fulciho je pro mne Beyond, Dům u hřbitova mám rád. Za doprovodu typické italské hororové hudby 80.let (W.Rizzati) sledujeme okem neklidné kamery temný příběh rodiny, která se na čas přestěhuje do prokletého domu. Hřbitov, tajemný doktor Freudstain zabývající se hrůznými experimenty a hledající odpovědi na otázky života a smrti ( jistě připomene proslulého Frankensteina), dívka, viditelná jen pro někoho, a brutální vraždy ( podřezávání, napichování, propichování...) V momentě napětí hudba graduje, kamera ukazuje detaily očí - Fulciho copyright. Postrádal jsem tak jen režisérovo oblíbené vydloubnutí, vytržení či propíchnutí oka... Kromě masakrování nebohých obětí je velmi působivý nenápadný zašlý hřbitov ( připomene Pastora Thomase) či hrůzu budící sklep ( vzpomeňme nejen na Beyond), do kterého snad nikdo nemůže vlézt dobrovolně, leda že by to měl napsané ve scénáři. Když se obloha zatáhne, spustí se déšť a vítr se opře do korun stromů, pak je příhodné sáhnout po Domu u hřbitova... p.s.ten spratek by zasloužil vyvrhnout... (12.01.2012)