Paní Bovaryová

Děsivě špatná filmová adaptace, která se v porovnání s věrnými verzemi z l. 1949 a 1991 od Flaubertovy předlohy odklání nejvíc - aniž by to bylo nějak obohacující nebo filmařsky kreativní - manželé Bovaryovy nejsou kupříkladu pozváni na ples, ale na hon, a Charles vezme Emmu namísto do opery pouze na recitál. Nejvíce zarážející mi přišlo, že ve filmu je jejich manželství bezdětné (v románu mají dceru Bertu). (Osobně chovám domněnku, že hlavní motivací těchto změn byl omezený rozpočet spolu s obavou, aby si film proti sobě nepoštval současné publikum, které by mělo dozajista problém s vykreslením Emmy coby krkavčí matky, která nemiluje své dítě - jak frapantní provinění se proti současnému duchu doby!). Film mi nejen v tomto ohledu přijde odpudivě konvenční - další poplatnost naší současnosti shledávám v nezbytném výskytu milostných scén - Wasikowska dokonce v jedné z nich ukáže bradavku; starší verze se bez tohoto otravného symptomu - přemíry sexu - současných filmů zcela obešly a bylo to jen ku prospěchu). Už samotný úvod je dramaticky naprosto nepochopitelný a špatný - film začíná v současnosti, kdy se otrávená Emma plouží lesem a osamoceně umírá (další odklon od předlohy), abychom se vzápětí retrospektivně vrátili do Emminy minulosti v klášteře (nikde ani zmínka o Emmině náklonnosti k romantické četbě a naivním představám o lásce!), a v 6. minutě se náhle v novém záběru objevuje Charles coby Emmin budoucí manžel před oltářem, aniž by se film jakkoli obtěžoval vysvětlit, kde se tam vzal, co je zač a jak se ti dva seznámili! (Předpokládala snad režisérka, že divák jejího filmu bude s Flaubertovou klasikou obeznámen, a proto není nutné film "zahlcovat" podobnými detaily? Ale co potom ti, kteří knihu neznají?). V tom, jak film v podstatě zcela opomíjí (až na nepatrnou zmínku) skutečnost, že hlavním formujícím faktorem Emmina dospívání byla braková romantická četba - které se Flaubert otevřeně vysmívá a opovrhuje jí - která zásadně poznamenala její prožívání světa a zapříčinila její pozdější nespokojenost v manželství, finanční problémy a nakonec i smrt vlastní rukou, se podle mě tato adaptace přiznává k zásadnímu nepochopení Flaubertova románu, protože vypuštěním tohoto zásadního prvku se celá psychologie Emmy zásadně zplošťuje, a její chování postrádá hlavní motivaci - nelze se pak divit všem těm, kdo už u Chabrolovy verze psali, jak je jim Emma nesympatická a jaká je to strašná píča. Ale to je zásadní omyl, a jakoby se tím Sophie Barthes stavila po bok státnímu zástupci, který ve verzi z r. 1949 pronáší tuto Emminu obžalobu: Flaubert vytvořil postavu Francouzky, která je hanbou Francie a urážkou všeho ženství. Emma Bovaryová, žena zanedbávající své dítě, dítě, jež ji potřebuje, opovrhující svým manželem, který ji miluje, cizoložící a ničící svůj vlastní domov, to je naše hrdinka. Toto zkažené, odporné stvoření, žena neukojitelných vášní, zrůdný výtvor degenerované představivosti, je hrdinkou, již máme litovat, odpustit jí a snad ji mít i rádi. Pánové, nikde v celém díle Gustave Flaubert neobviňuje Emmu Bovaryovou a neshledává ji vinnou z jejích zločinů. Stát vás žádá, pánové, abyste Gustava Flauberta shledali vinným.. Jaké kolosální nepochopení Flaubertova textu! Jako by se s rostoucím časovým odstupem od prvního vydání Paní Bovaryové víc a víc ztrácelo pochopení toho, co vlastně Flaubert napsal - starý dobrý Hollywood to ještě dokázal dokonale, Chabrolovi už toto dopřáno nebylo (navzdory tomu, že je to Francouz a předlohy se držel až otrocky), a Sophie Barthes už se s Flaubertem míjí zcela, a vlastně nechápu, co ji v r. 2014 přimělo zfilmovat tuto klasickou látku, která už se dočkala nespočtu starších filmových adaptací. Snad že je sama žena a měla pocit, že Emmě proto lépe rozumí? Pokud mohu soudit, tak jak ji zde vykreslila, jí nedokáže rozumět nikdo, a film se spíše než na psychologii postav zaměřuje na nejrůznější dobové detaily, typu složité oblékání do tehdejšího oblečení nebo stolování, tudíž jakoby tvůrci pro samou fascinaci historií zapomněli na to, co je ve Flaubertovi nadčasové. Nulové pochopení mám i pro obsazení titulní postavy - Mia Wasikowska se do této role nehodí (byť má - na rozdíl od Isabelle Huppert - aspoň vlasy nabarvené na tmavo), a chovám další soukromou domněnku, že si ji vybrali kvůli tomu, že o 3 roky dříve hrála Janu Eyrovou v podobném kostýmním dobovém filmu. Za mě extrémní znuděnost a otrávenost z toho, jakým způsobem režisérka naložila s Flaubertem. (17.08.2019) (méně) (více)