Legenda 17

Kdo by tohle jméno neznal.... Vlastním jménem Valerij Borisovič Charlamov, legendární sovětský útočník, vynikající střelec, který spolu se svými spoluhráči s útoku (Michajlov, Petrov) tvořili doslova a do písmene zabijácký, hokejový útok, který své soupeře povětšinou drtil jako suchý rohlík na strouhanku. Většina protivníků již při během první třetiny prohrávala minimálně o tři góly a takový zápas se pak otáčel hodně těžko. Moc dobře si na ně pamatuju. Tenhle film mapuje osud této " legendy " od roku 1967, jeho vztah s legendárním trenérem Tarasovem a končí prvním utkáním " století " , mezi tehdejším výběrem z NHL a výběrem Sborné, který přepsal hokejové dějiny. Není to rozhodně film bezchybný, kdy hlavně první půlka byla skoro o ničem, ale tohle se naštěstí rozjede v té druhé, kde i přes pochopitelnou dávku patosu a také tendenčnosti je hlavně první utkání zajímavě natočeno a určitě to pro mě byla zajímavá exkurze do teď už hokejového dějepisu. Dnes už je úplně jedno, že hráči z NHL tuhle sérii nakonec vyhráli ( hlavně díky Charlamovovu zranění), kdyby věděli, jaká " rychta " je čeká v odvetě v roce 1981 asi by na tuhle odvetu nikdy nepřistoupili. Škoda jen, že tenhle útočník už nemohl být u toho, jeho život skončil až příliš brzy. (14.05.2015)

Jak my ty zmrdy nesnášeli! Já tedy na rozdíl od věkem sešlého gaye Rejžánka pamatuju až robotickou trojku Makarov - Larionov - Krutov, nicméně i ta si docela mechanicky dělala z Králíka papírové čerty! Byly to stroje, které vylezli z ukrutných tréningů na Sibiři akorát tak před šampionátem, aby to studenoválečně natřeli všem imperialistickým a okupovaným sráčům. A pokud ne, skončili zase na Sibiři, kde už nehráli hokej, ale gorodky s vrahy. Tohle je ruský tendenční blábol a pohádka o Valerijovi, jasném sokolovi, jenž s přátelským politbyrem v zádech a férovým hahadisidentem Tarasovem nejprve glorifikačně kličkuje v Pamploně před býky a posléze v Kanadě před beky, kteří jsou na rozdíl od milé a kamarádské sborné vykresleni jako nesympatická hovada. Tuna hnusného patosu a víceméně oslava bývalého režimu v Rusku, který je tam zakořeněn dodnes jako dogmata v černoprdelnické církvi. Už jen čekám, kdy zfilmujou Neználka! Ale ruku na puk, za těch dvacetčtyři let už jsme zapomněli a natočeno je to tak poutavě, že jsem si i přes to chlupaté, jebáky zbrázděné pozadí nadšeně leštil hokejku. Fucktograficky nekorektní, klišovitá zábava, která působí, jako by dal sympatický, hrdinný Drago brutálně na držku odpudivému blbci Rockymu za zvuku na balalajky brnkaných "Tигровые глаза". (07.12.2013)

Jak to asi může dopadnout, když se holka kouká na film o hokejistech, mňo jasně, přestane vnímat po prvním záběru, kde si atletičtí sportovci navzájem mydlí svalnatá záda. V tomhle případě to tak úplně neplatí, protože na programu jsou tvrdí ruští chasníci, které nejvíc naštvete, když je nazvete krasobruslařkou, tedy jedinou obnaženou částí těla, jež jsem měla tu čest uzřít, byly jejich dásně. A pak Smilla (ráda o sobě hovořím ve třetí osobě) je, co se týče hokeje, odbornicí na slovo vzatou. Například přesně ví, jakej prací prášek nejlépe pomáhá na zakázané uvolnění, perfektně si prostudovala statistiky nejproduktivnějších hráčů jak v lize, tak v NHL, aby mohla chlapce a chlapy ohromovat hláškama typu:„Stamkos si je letos dává, viď.“ nebo „Hemský by měl přidat, už je s bodama v mínusu.“ a životním úspěchem Smillyna života rozhodně není dopsání diplomové práce, či záchrana zajíčka Nesquika z labyrintu hrůzy na zadní straně krabice od cereálií, nýbrž pochopení toho, co to znamená postavení mimo hru. (25.11.2014)

Kdo máme rádi hokej, dobře se na to dívá, nicméně je to pojaté tak extrémně tendenčně proti kanadskému a americkému hokeji, že to samotnému filmu ubližuje. Zajímavý je vhled do stranických intrik kolem vrcholového sportu té doby v Sovětském Svazu, stejně jako nepokryté přiznání, že tzv. sovětští amatéři byli tvrdí profesionálové, odpudivě pak působí výběr herců pro kanadský národní tým, který kopíruje casting planety opic. (17.04.2017)

Na pomezí tří a čtyř. Proč čtyři, viz zápory. Klady: technické provedení zápasů, sympaťáci Danila Kozlovskij, tempo. Zápory: nedotažení některých témat, tendenční tlačení postav obou stran k archetypálnosti (zlí, zlí Kanaďani! hodní hodní Sověti!). Nakonec rozhodl fakt, jakým způsobem byli vyzobrazeni Kanaďani. Kromě toho, že je hráli snad jenom tři herci, ještě navíc vypadali jako z Planety Opic. (08.01.2014)