Smrt v labyrintu

Už samotná pentalogie o talentovaném panu Ripleym nedokáže obhájit tvrzení, že Patricia Highsmith používala ve svých kriminálních románech překvapivé zvraty a originální postupy (respektive toto tvrzení nemá nárok z pohledu moderní doby – její historky v náporu času s nároky na složitost struktury zkrátka neobstojí). Jenomže o tom její romány ani nikdy nebyly. Jednoduchá sjednocující linka (začínáš špatně, tak špatně skončíš) sloužila jako věšák pro studii pochybných charakterů a interakcí mezi nimi. Cynická spisovatelka neodolala a promítla do svých hrdinů představu o moderním člověku (a stavu lidstva obecně), a její zarputilost jí nedovolovala z určeného směru vybočit. Jenomže, co se dobře čte (a chápe), nemusí moc dobře fungovat na plátně. Psychologii postav dost dobře nevykreslíte z pouhých pohledů a chybějící charakterové pozadí způsobí akorát to, že divák není schopen jakékoliv empatie (a tudíž se akce na plátně stává nezáživnou – byť hezky nasnímanou -- road movie do pekla – jaký to paradox). Aminimu se nedá upřít cit pro atmosféru doby a místa, kdy svět byl z části nezmapovanou paletou poskytující možnost útěku a anonymity. To byl v podstatě také hlavní důvod, proč jsem na samotný film velmi těšil. Pokud ovšem rozpohybujete pěkné obrázky a nevdechnete jim život, jste pouze rutinér a tudíž nahraditelný. Velká filmařina se vyznačuje tím, že dokáže oživovat lidskou fantazii – technika je až na druhém místě. Highsmitiny klasické motivy (vztah otce a syna, touha po zakázaném ovoci) se vytrácejí a zůstavají skryty v pozadí (a tak člověk vlastně ani nechápe orginální název “The Two Face of January”, pokud trochu nezapátrá). Forma vítězí nad obsahem a to je v drtivé většině vždy prohra. (07.11.2014)

Pořád jsem čekal, že za celou historkou bude něco víc, nějaký větší podvod nebo msta, cokoliv, ale ona je to jen taková road movie po řeckých, krétských a tureckých turistických lokacích, pravda v retro stylu začátku 60. let, trochu ozvláštněná dost jednoduchou a poměrně prostinkou historkou úprku před (nechtěnou) vraždou a milostným trojúhelníkem, který je však také tak nějak o ničem. Ani Kirsten Dunst mi tu nepřijde moc sexy, jak je pěkně vypapaná a oplácaná. Ale jinak jako turistický průvodce výše zmíněnými zeměmi a jejich památky v roce 1962, proč ne? (15.12.2019)

[AFF 2014] Objektívne skôr 3*, ale tento síce nepríliš nápaditý, avšak zjavne Hitchockovým dielom inšpirovaný, dobre obsadený a o ráz gréckych dovolenkových destinácií obohatený thriller, ktorý sa dejovo kľukatí podobne, ako cesty na kopcoch Kréty mi je sympatický. Bavilo ma sledovať to navodzovanie myšlienkových pochodov à la "Kto bude teraz podozrivý, kam povedie stopa a ako to celé dopadne?". Ako programová výplň, kedy som si konečne mohol vydýchnuť od inteligenčne náročných filmov, statických drám a drsných brutalitiek, ktoré tvorili veľkú časť zostavy festivalu, skvelé. 75% (01.07.2014)

Film o setkání podvodníků s podvodníkem, který začíná uprostřed ničeho a na stejném místě končí. Jako by byl vytržený z nějakého širšího kontextu, o kterém se toho ale moc nedozvíme. S ohledem na herecké obsazení docela zklamání. Kirsten Dunst to tradičně sluší, ale to je asi všechno. Hossein Amini mě jako režisér svým debutem nepřesvědčil a zklamal mě tentokrát i jako scénárista. (27.10.2014)

Minimálně půl roku jsem váhal. Pak jsem viděl, že u kámošky to zabodovalo, i když vím, že ona prostě ujíždí na Viggovi. Za mě se film dá vidět. Není to žádná akční kriminálka. Příběh má docela dobrou atmosféru a možná komornější podání. A ústřední trojice rozhodně baví. Určitě se nejedná o ztracený čas, za což hovoří mých 70%. (26.02.2019)