Plechový panáček

Batole se usměje poté co slyší zvuk hrkávky. Pak už na ni nereaguje, tak proč to nezkusit Plechovým panáčkem či slepičkou nebo žabičkou na klíček? A něžně na něj mluvit, číst mu, a hodně s citem, hodně lásky, jinak později vezme prak a začne si z vás střílet. To začne i tak, ale verbálně a ručně, pak je třeba ho ukázňovat někdy i ručně a stručně, že Plechový panáčku. (18.06.2010)

Animovaný film s tím nejspíše nejděsivějším miminem v historii a zároveň hezkým poselstvím o tom, že ne každá hračka je úplně spokojena s tím, jak je s ní zacházeno. Zvlášť když je jejím nebohým úkolem být zdrojem potěšení pro dítě, které si jí ještě nedokáže vážit. Jeden z těch kraťasů, který obsahuje důležité ponaučení pro svou primární cílovku. (28.01.2020)

Plechový panáček v prvním záběru vypadá naanimovaný úplně dokonale- skoro bych ani nehádala rok výroby- a pak se do dveří vplíží lidské "mládě"... chápu, že o moc líp to v té době asi ani nešlo, ale stejně jsem měla při pohledu na dítě pocit, že se ke mně plazí nějaká malá zrůdička ne nepodobná té z Braindead :-)... slabší 4* (04.12.2007)

Na zpracování snímku TIN TOY jde vidět, že animace „živých předmětů“ (miminka) byla stále ještě „v plenkách“. Jinak se (vzhledem k době vzniku) jedná o velmi zdařilý „kraťas“. Obsahově jde o veselý příběh s dobrou (humornou) pointou v závěru. Hračky to s námi lidmi prostě leckdy nemají lehké... :o) (17.09.2003)

Cesta k Toy Story byla dlážděna všelijakými nápady – tenhle s miminem coby hororovým monstrem, s vyděšenými hračkami a plechovým hrdinou, kterého nejdřív zrazuje jeho vlastní hlučná konstrukce a potom zase batolecí sklon nadchnout se pro krabici víc než pro obsah, ten se vážně vyvedl, i přes lehce rozbředlou pointu. K technické kvalitě animace – jak pravil tuším Dizzy Gillespie, když máš co zahrát, zahraješ to i na srolovaný koberec, aneb jedna dobře dotažená myšlenka je nad tisíc dokonalých renderovacích softwarů. (26.10.2015)