V/H/S/2
Obsahy(1)
Dvojice vyšetřovatelů hledají ztraceného studenta a vejdou do jeho domu, kde naleznou sbírku videokazet. Na kazetách jsou děsivé záběry a vyšetřovatelé si spojují souvislost mezi kazetami a jeho zmizením. (Nivenx)
Videa (2)
Recenze (243)
Po strašlivém prvním dílu, ve kterém nedávala ani jedna povídka žádnýho sysla, je to příjemný překvapení.Hlavní dějová linie není konečně tak debilní a ve finále navazuje na všechny povídky a má pointu i smysl, kamera je sice pořád otravně šedivá, díky bohu už ale moc neirituje neustálým zrněním a výpadky až na jednu povídku ke které se taky dostanu.První povídka je celkem slušná lekačková duchařina, příběh by si zasloužil víc rozvést a určitě by stačil na celovečerní film.Hlavní hrdina je sympaťák a lekačky, leč jsou předvídatelné, fungují, prostě čistý průměr jako Brno, tudíž 3*.Druhá povídka je komedie jako prase, zombie jsem bral vždycky s mrtě nadsázkou a tady se není čeho bát, režisér si z tho dělá prdel a já mu zase dám čistý 3* průměr.Třetí povídka je jak z jinýho světa!Atmosferický náhul, který se zvrhne v brutální okultní gore masakr s temným kontextem, kdyby to nebyl z půlky vykradený španělský REC, dal bych jasně 5*, takhle jen husté 4*.Poslední povídka je debilní mrdka s nejhorší kamerou, pubertální píčoviny ala JackAss se zlejma ufonama, který vypadaj jak postavičky z Kinder vajíčka.Hroznej trapas a furt sem se smál a navíc zabili psa děvky, takže odpad.Dojem z poslední a stupidní povídky napraví jak už jsem zmínil slušná pointa hlavní dějové linie.Suma sumárum nebýt poslední povídky, dal bych 4* a zašnul nad tím progresem od jedničky, takhle můžu jen konstatovat, aby si to do třetice nenechali na konci zprznit nějakým posraným debilem, co zabije psa gumovým mimozemšťanem.60%. ()
"S-VHS" náleží mezi výlučné filmové antologie, které namísto nesourodého mixu nováčků a věhlasných tvůrců sázejí rovnou na jistotu. Strůjce projektu se při tom nespokojil pouze se základním stylovým požadavkem, kterým je stejně jako v předchozím "VHS" formát hororů natáčených z prvního pohledu a tematizujících záznamová média. Je evidentní, že dalším kritériem na jednotlivé tvůrce bylo, aby jejich příspěvky byly navíc zábavné a především nápaditě koncipované či přímo novátorské. Paradoxně právě s takovýmto nastavením se ještě více stupňuje vzájemná konkurence jednotlivých segmentů, neboť právě v míře nápaditosti se projeví přednosti jednotlivých tvůrců. Největším fiaskem je zastřešující vyprávění, jež má hendikep právě v tom, že by mělo ostatním ryze nesouvislým a zásadně odlišným snímkům dávat nějaký rámec. Jenže nápad, že další snímky jsou záznamy na VHSkách, které si v bytě vyšinutého studenta fascinovaného záznamy úmrtí pouštějí soukromí detektivové zkoumající jeho zmizení, nedává moc smysl. Je krajně absurdní představa, že segmenty točené na miniaturní digitální kamery a přenosné HD kamery by pak někdo nahrával na staré video formát. Kvůli rozdrobenosti vyprávění, které přerušují další segmenty, tady tvůrci ani nemohli dělat nic víc než jen dojit nepříjemnou atmosféru a sázet za sebe lekačky. První ucelený segment režírovaný vycházející režisérskou hvězdou Adamem Wingardem a Simonem Barrettem, spoluscenáristou posledních Wingardových celovečeráků, přináší absurdní variaci na thajské "Oko", která získává body navíc svěžím nadhledem a směšně doslovným uchopením konceptu "z prvního pohledu". Následuje hříčka od tvůrců Blair Witch, která konečně předává kameru z rukou hrdinů čelících různým monstrům na opačnou stranu barikády. Není to sice nic objevného, ale jako humorná gore show s jedním ozvláštňujícím nápadem je to perfektní jednohubka. Naprostým vrcholem antologie je třetí samostatný segment, na jehož tvorbě spojili síly Timo Tjahjanto, jedna polovina nadějného indonéského dua The Mo Brothers, a mistr "Zátah" Gareth Huw Evans. Jejich story začínající jako reportáž o fanatickém kultu vedeném zvrhlíkem se ukazuje jako geniální hra s diváckými očekáváními. Navíc je to v celé antologii jediný snímek, kde zpřítomněné kamery nejsou jen formální manýra či prostředek jak umocňovat lekačky, ale slouží přímo k vyprávění. Nemluvě o tom, že díky tomu, že tu místo jediné kamery je objektivů celá řada, si tvůrci rozvázali ruce a dává jim možnost lépe pracovat s tempem a napětím. Ewans tu jasně dokazuje, že i když mu dojdou nápady na akční a bojové filmy, rozhodně se tím jeho tvůrčí schopnosti nevyčerpají. Poslední část je prostě jen skvělé kamerové a mizanscénové cvičení, které sice prokazuje inscenační dovednosti Jasona Eisnera (Somrák s brokárnou), ale nenabízí nic konkrétnějšího než formálně vymazlený chaos. ()
Na rovinu - nasnímané normální kamerou, dal bych 4*, jelikož dvě povídky mě pobavily velmi. Stejně ale jako u jedničky i zde kazí dívatelnost prasácká kamera. U první povídky je opět inspirace asijskou bubákovinou, která už snad dnes ani nepřekvapí, ani nevyděsí. Zajímavým nápadem ale bylo, jak se zbavit přítomnosti ducha. Jakmile však došlo na scény v bazénu a závěr, byla práce kameramana na přesdržku. Druhá - Jízda parkem - je vtipná zombiárna, kde brzy začínáte tušit, že se začnete dívat z pohledu oživlé mrtvoly. Zábavné momenty: mrtvola za sebou tahá provazce střev a likvidace páru kolistů. Třetí zásek je jasně nejlepší - inspirace sektami, co přesvědčí své členy k sebevraždě, aby se dostali do Ráje. Barely krve, naháněčky, ustřelené hlavy lítají vzduchem. Jen moment ala vetřelec sníží vysoce nastavenou laťku. Ďábel, co vypadá jako kráva, opravdu strach nenažene. Jako čtyřka přicházejí emzáci v pyžamech a nahání jakousi pošahanou rodinu. Kameramana posedlo absolutní šílenství a celý film se posouvá až nebezpečně k odpadu. Závěrečný masakr již nedává šanci na vylepšení skóre. Škoda. Do hajzlu s roztřepanými kamerami!!! V kolonce žánr chybí KOMEDIE. ()
Tie pochvalné recenzie z filmových festivalov mali tento krát pravdu, a aj keď nie som až taký nadšený ak iní užívatelia, musím uznať, že oproti nevýraznému prvému V/H/S (2*) sa jedná o kvalitatívne vyváženejší príspevok. „Found footage“ forma je síce až priveľmi vynútená, ale prevažne b-éčkoví režiséri na ploche cca 20 minút v nej dokázali rozpútať slušný gore fest s niekoľkými fungujúcimi ľakačkami. Ale pekne po poriadku: Tape 49 (od režisérsky nie veľmi skúseného Simona Barretta) rámuje ostatné štyri príspevky vo forme príbehu dvoch detektívov, ktorí pátrajú po zmiznutom mladíkovi a v jeho dome objavia kolekciu videokaziet, z ktorých štyri máme možnosť vidieť. Ako „rámovací príbeh“ k ostatným príspevkom to je mierne nevýrazné, ale na druhej stane nepôsobí ako zbytočná snaha o vyplnenie stopáže, a hlavne v závere dokáže ponúknuť celkom atmosférický moment (v šatníku) a pár efektných ľakačiek (2,5*) / Clinical Trials (od Adama Wingarda, napr. A Horrible Way to Die (1*) – príspevok, ktorý sledujeme priamo očami hlavného hrdinu je síce dosť zbytočne vynútený tým, že tento pohľad sprostredkováva implantované robotické oko, čo je dosť zbytočne pôsobiaci pokus o „inováciu“ a klasický pohľad očami hlavného hrdinu ako v nedávnom Maniac (3*) by rozhodne pôsobil dôveryhodnejšie. Celkovo sa jedná o neurážlivý príspevok o značne agresívnych duchoch odohrávajúci sa prevažne v okolí jedného domu. V závere sa dožadovala nejaká pointa a neprehľadnú scénu v bazéne by taktiež chcelo vystrihnúť, avšak rýchle tempo a niekoľko naozaj efektných ľakačiek vytvárajú slušný hororový kraťas. Od daného režiséra som čakal omnoho horšie. (3*) / A Ride in the Park (Gregg Hale & Eduardo Sanchez, napr. Blair Witch Project (3,5*). Tvorca kultového Blair Witch je známy tým, že po tomto svojho času prvotriednom horore, ktorý nakopol všetky novodobé found-footage snímky už nedokázal natočiť ani jeden poriadny snímok (a že sa o to snažil niekoľko krát). V tomto kraťase sa opäť vrátil do prostredia lesa, ktorý však tento krát prekvapivo skombinoval so zombies, namieto čarodejnice. Vznikol tak až čierno humorný príspevok, obohatený o poriadnu dávku nechutnosti, so zbesilým tempom a fajn nápadom kamery umiestnenej na prilbe zombíka, takže dianie máme možnosť sledovať z jeho pohľadu. Zo začiatku navyše drží napätie dosť nepredvídateľný vývoj situácie, kedy nie je tak úplne jasné, aký bude osud hlavnej postavy. Nič čo tu ešte nebolo, ale v danej krátkej stopáži nanajvýš efektné. Navyše zombie som vo V/H/S/2 vážne nečakal (3*) / Safe Haven (Gareth Evans & Timo Tjahjanto) – mnohými považovaný za najkvalitnejší príspevok je u mňa ten najslabší. Od spojenia režiséra priam ospevovaného akčňáku The Raid (3*, pre mňa však len mlátička so slušnou choreografiou) a režiséra vychvaľovaného brutálneho Macabre (2*, u mňa opäť len maximálne samoúčelý a prehnane uvrieskaný) som čakal rozhodne viac. Ich príspevok má priveľmi rozvláčny úvod s nekončene dlhými monológmi jedného vyšinutého náboženského fanatika. Následne udalosti s pokusom o vyvolanie démona sú nesúdržné, navyše ich dotvárajú otrasné digitálne efekty, prehnané gore scény (samovoľne vybuchnutie človeka, známe z traileru) a v samotnom závere kazí dojem záber na priam až C-éčkovu masku okrídleného kozľa ako z toho najlacnejšieho hororu. Čo potom z toho, že tu sú tie najprehľadnejšie zábery kamier z celej série. (2*) / Slumber Party Alien Abduction (Jason Eisener, napr. Hobo with a Shotgun) – známeho „Hoba“ od tohto režiséra som si po negatívnych ohlasoch ešte neodvážil pustiť, ale minimálne tento zárez s mimozemšťanmi sa mu vydaril. Skazu celého príspevku dokonáva jedine dementne zvolené umiestnenie kamery na hlavu psa, čo z mnohých scén robí zmätočný sled záberov a divák stráca prehľadnosť. Okrem tohto dosť podstatného problému nemám čo vytknúť. Masky mimozemšťanov sa v rámci možnosti vydarili, má to veľmi slušnú atmosféru a pár nepríjemných momentov (prvý alien vo vode). (3*) / CELKOVO: 13,5* x 100 : 25 = 54%, takže 3* / PS: pri sledovaní V/H/S/2 som si však po prvý krát uvedomil podstatný rozdiel medzi ázijskými a americkými hororovými kompiláciami takýchto krátkych snímkou. Tam kde Aziati dokážu na poli 30 minút v jednom krátkom horore naservírovať zaujímavé postavy a vypointovaný príbeh (napríklad príspevky v Three, Three... Extremes, Black Night atď.), tu sa Američania sústredia len na rozpútanie, čo najnechutnejších gore scén bez väčšieho zmyslu. Nesúdim, ktorý prístup je lepší ... () (méně) (více)
Skupina nesouvisejících hororových příběhů, z nichž některé jsou horší, některé lepší. Doslovněji bych spíš řekl, že všechny jsou výrazně slabší, nevýrazné a ne až tak originální či zábavné (zombies, duchové...), ale Safe Haven je absolutně bezkonkurenční. POV/found footage styl Safe Havenu sedí excelentně, napětí v komunitě v lesích je hutné, atmosféra špinavá a děsivá, nechybí ani gore a právě kamerový styl povídce prospívá nejvíc a dodává ji na autentičnosti. To se ovšem nedá říct o zbytku - ty mě zkrátka nebavily a nepřišly mi až tak zajímavé, zkrátka nic, co bychom už neviděli v lepší podobě. ()
Galerie (19)
Photo © Magnolia Pictures
Reklama